V rámci kempovacího šílenství vznikají strašné věci. Takhle metablbina je jednou z nich. Literární kvality nevalné, ale jak praví klasik - mosí to bét. Aby se z toho člověk nezbláznil.

Věnováno: Iantovi s Elrondem, JBP, Birute a dalším pachatelům.

( Read more... )

1. Kamarádi.

Ti, kteří netrpí morální kocovinou zejména. (Díky za noční Stromovku, záchvaty smíchu, derekci a Voňavku, lidi. Miluju vás!)

2. Foglarboys. Bez ponožek. Nebo ještě lépe, JENOM v nich.

3. Uspokojivý pohled na dokončený rukopis. Yeah.

4. Inteligentní spolubydlící se smyslem pro humor.(​A hezkým zadkem.)6. J. B. Pendergast. (Zůstaňte na ( Read more... )

... zato s foťákem. Vypůjčeným, ale šikovným. Koukněte.


( Read more... )

Už je to tak. Jakmile se minimálně trochu oteplí, důchodci pozorují ptáčky a já... bohužel také. Opravdu nechápu, proč mám na setkání tohoto druhu takové "štěstí" - ale mám a nic s tím nenadělám. Největším paradoxem je, že pro ty "chlubivé" gentlemany vlastně vůbec nejsem ideální "oběť", protože při mé profesi už mnou nějaký ten kus nahaté lidské ( Read more... )

Moje účast minimálně nejistá, práce a psaní nad hlavu, ale čistě pro pořádek:


( Read more... )

Jen pár postřehů, než zase poběžím. (Ne, A., Velký Zlý Twitter pořád ještě není. Ale bude!)

( Read more... )

Životaběh dávno ukázal, že přichází-li v jinak poklidné lemuří existenci jakákoli změna, odehrává se obvykle krkolomně, bezhlavě a naráz. Takže nebyl jediný důvod, proč by tomu tentokráte mělo být jinak. Když zavzpomínám na začátek ledna, mám pocit, že jsem prostě skočila z útesu. A pořád ještě letím.

( A takové to tedy bylo... )

DMD 2014!


( Read more... )

( Read more... )

Poslední měsíce jsem trávila sprintem mezi dvěma městy, doktory, prací, učením, a také laděním posledních detailů jednoho výjímečného překvapení, které si prý, jak jsem se před týdnem dozvěděla, můžu klidně naložit do kopru. Život je plný paradoxů.
( Nějaké dobré zprávy )