Poslední měsíce jsem trávila sprintem mezi dvěma městy, doktory, prací, učením, a také laděním posledních detailů jednoho výjímečného překvapení, které si prý, jak jsem se před týdnem dozvěděla, můžu klidně naložit do kopru. Život je plný paradoxů.
( Nějaké dobré zprávy )

Pro ty dvě, maximálně tři osoby, které tahle informace aspoň minimálně zajímá: nejsem mrtvá. Možná bych si to měla napsat na kousek kartonu a někam přišpendlit, aby nedošlo k mejlce. (Ehm, vtip.).
Odpočívám.
Dneska svátečně. Stylově. V klidu a sýru.

( Další sýr zde )

Kamarád: "Koukaj ti lícní kosti. Někoho mi teď strašně připomínáš. Ale fakt strašně moc..."
Já: "Já vím. Ale já tu modrou věc fakticky NEMÁM."

( Read more... )

Mám za sebou vážně zajímavou noc, zpola vyplněnou Křečí na icq, panem Jonesem na mailu, neustále vzdorujícím webem na monitoru, a (v neposlední řadě) bisexuálním tricksterem ve sluchátkách. Bylo toho moc, a bylo to úžasné - díky všem zúčastněným.

( Read more... )

Už zase, přátelé.
Už zase prošvihávám Svatojánskou noc, která je pro nás tak zatraceně důležitým svátkem. Každopádně, mám ještě chvilku, abych vám, kterých se to týká, fanouškům IDLM a neúnavným hledačům toho správného Příboje popřála dobrý vítr v zádech, přátelské Tygry a nejlepší vlny, jaké se dají chytit.

Mám Vás ráda.

Click to view

Hrabe mi. Ale jsem unavená, což mě snad alespoň částečně omlouvá. Chtěla jsem napsat něco málo o Muzejní noci, která byla předlouhá, fotografická, místy drsná a místy pěkná.
( Read more... )

Přátelé, jsem doma a přináším nějaké zprávy z bojiště. Jako vždycky jsou dvě. Dobrá a méně dobrá. Tou dobrou je, že se vaše usilovné držení palců (děkuju a objímám všechny zůčastněné!) zjevně vyplácí. Stále ještě neležím v nemocnici, čímž se mi daří dodržet jediné letošní předsevzetí.

( Read more... )

Pro ty, kteří celou tu srandu prožívají se mnou - jupí, pořád ještě neležím v hezké bílé posteli. Je mi lépe (a radostněji), doktoři sýrudík přestali nenápadně spekulovat o tom hnusném slovu na el. Pokračování sedmého června. Hin sa hukáže.

Hermux Tantamoq, jedna z mých nejoblíbenějších literárních postav, měl takový zvyk. Každý večer si tak nějak sám pro sebe poděkoval za všechno, co se povedlo a co se mu zdálo fajn. Mezi náma, Hermux byl velmi chytrý a vyrovnaný myš. A já mu teď s vaším dovolením tenhle jeho zvyk ukradnu. Už jen proto, že na nic víc teď sílu nemám.
Takže:

( Read more... )

Pořád tu jsou. Navzdory pekelný únavě, bojům, co se zdánlivě táhnou donekonečna, navzdory vší snaze se usmívat a neprudit, ani když lezete po zdi... Navzdory tisíckrát opakovanýmu zjištění, že bez ohledu na to, kolik přátel a lidí, kteří vás milují, vás právě obklopuje, jste na ty největší životní sra**y sami. Vždycky. A bude to tak napořád.
Pořád ( Read more... )