Z uplynulého víkendu
Hrabe mi. Ale jsem unavená, což mě snad alespoň částečně omlouvá. Chtěla jsem napsat něco málo o Muzejní noci, která byla předlouhá, fotografická, místy drsná a místy pěkná.
No, hlavně jsme ji přežily, a užily si ji, za což vřelý dík nejen chrabré Sově, ale též Arengil, která je prakticky nezničitelná a kterou podezírám z utajeného superhrdinství. A půvabně tone - viz Sovin fotografický post. Nejzajímavější fotky vznikly na UMPRUM, převážně Sovinou rukou, třímající můj foťák.:) (Některé uvidíte později. Přesněji řečeno, až Mrňka přestane předstírat, že tu kartu nikdy, ale nikdy v životě neviděla a nemá ani páru, cože je to za vynález...)
Následná výprava do Troje skončila neúspěchem, neboť půlkilometrová fronta do skleníku byla moc i na naši trpělivost. Nevadí. Spokojily jsme se s náhradním programem.
Další poznatek - je jen málo úžasnějších míst, než temný noční labyrint, ve kterém se snadno ztratíte. Zvlášť když opodál září Trojský zámek a kdesi na vinici se náramně pěkně jamuje. Škoda, že fotit se už nedalo. Ale i tak to bylo moc fajn. A navzdory podvědomým očekáváním na nás odnikud nevyskočil ani Mínotaur, ani sjetý Viktor Krum, ani - a to mně osobně vadilo nejmíň - rozjuchaný David Bowie v sexy elasťácích. Nevadí. Snad příště.:D
Zkrátka, pěkné to bylo. Když jste tedy dokázali prchnout davům a zvládnout akutní nedostatek dopravy noční Prahou (plnou opilců a typů, které obvykle nechcete potkat ani ve dne.).
Poučení pro příště - dvou set tisícové davy nebrat. A cesty narvaným "muzejním" autobusem také ne.:) Vždycky se dá někam utéct.
No, hlavně jsme ji přežily, a užily si ji, za což vřelý dík nejen chrabré Sově, ale též Arengil, která je prakticky nezničitelná a kterou podezírám z utajeného superhrdinství. A půvabně tone - viz Sovin fotografický post. Nejzajímavější fotky vznikly na UMPRUM, převážně Sovinou rukou, třímající můj foťák.:) (Některé uvidíte později. Přesněji řečeno, až Mrňka přestane předstírat, že tu kartu nikdy, ale nikdy v životě neviděla a nemá ani páru, cože je to za vynález...)
Následná výprava do Troje skončila neúspěchem, neboť půlkilometrová fronta do skleníku byla moc i na naši trpělivost. Nevadí. Spokojily jsme se s náhradním programem.
Další poznatek - je jen málo úžasnějších míst, než temný noční labyrint, ve kterém se snadno ztratíte. Zvlášť když opodál září Trojský zámek a kdesi na vinici se náramně pěkně jamuje. Škoda, že fotit se už nedalo. Ale i tak to bylo moc fajn. A navzdory podvědomým očekáváním na nás odnikud nevyskočil ani Mínotaur, ani sjetý Viktor Krum, ani - a to mně osobně vadilo nejmíň - rozjuchaný David Bowie v sexy elasťácích. Nevadí. Snad příště.:D
Zkrátka, pěkné to bylo. Když jste tedy dokázali prchnout davům a zvládnout akutní nedostatek dopravy noční Prahou (plnou opilců a typů, které obvykle nechcete potkat ani ve dne.).
Poučení pro příště - dvou set tisícové davy nebrat. A cesty narvaným "muzejním" autobusem také ne.:) Vždycky se dá někam utéct.