Celé odpoledne se ji její snoubenec snažil naučit řídit faeton. To vévodkyně ze Suffolku měla ten nápad, prý by to Harriet určitě ráda uměla. A až se vezmou, jistě jí Wiltshire takové vozidlo koupí, to se rozumí samo sebou, takže by se to pomalu naučit měla. A Henry, zdálo se, že s nadšením, jí ty lekce hned nabízel.( Read more... )

„As though she bid me stay by her a week,“ pravil vévoda z Wiltshiru přesvědčeně, „If she deny to wed, I'll crave the day when I shall ask the banns and when be married. But here she comes; and now, Petrucchio, speak... Frederiko, tak kde jsi?“ ( Read more... )

„Tak … sedni si, prosím… sem ke mně …,“ ukázala jí její matka. Pozvala si ji hned po příjezdu.
Neovládla se a musela ji obejmout. Konečně.
„Prosím… seď… takže …víš to, dostalas dopis.“
„Ano.“
„Dobře… mrzí mě, že jsem ti to neřekla dřív, ale … nebyla to věc, kterou bys vědět musela…jenomže když jsem tě viděla v Almack´s, tak… nejspíš se o tebe ( Read more... )

Po snídani ji prý bude čekat v knihovně, musí mu sama říct, a věrohodně a potěšeně, že tu laskavou nabídku přijímá. Nesmí ho odradit, jinak ať se připraví na následky, lady Garewoodová osobně zajede Suffolka informovat. Se všemi detaily.
( Read more... )

Dokud nevymyslí něco lepšího, nejmíň do té doby musí zůstat zasnoubená s Wiltshirem… a stejně nic lepšího nevymyslí, Frederick je pryč, třeba ho už ani nikdy neuvidí. A i kdyby uviděla…Frederick jí nic nedluží. Neměla by po něm chtít, aby se o ni postaral. Možná to tak ani nemyslel, neslíbil jí nic. Jenom řekl, že se vrátí, ale … nemůže po něm ( Read more... )

Dívala se za kočárem, který jej odvážel do Parlow, prý odtud pojede dostavníkem. Jestlipak ho ještě uvidí? Nemohl myslet vážně ani slovo… ale to rozloučení bylo hezké, lepší, než kdyby odešel jenom tak…
V ruce jí zůstal ten záhadný dopis, dopis vévodkyně ze Suffolku, její kmotry. ( Read more... )

 „Ttten pppes se vvám pppovedl,“ pochválil ji za kresbu Evelynina pinče, který jí zůstal na starost během sestřiny nepřítomnosti. Vlastně ho mívala na starost často i za její přítomnosti. „Jjjste si jjistá, sssslečno Hhhharriet, žže jjjste nneměla žžádného učččitele kkkreslení?“
„Ne, určitě ne. Davinu to nebavilo.“
„Ddddavinu?“
„Moji starší sestru.“
„ ( Read more... )

 Bylo to víc než podivné. Procházela zahradou a uslyšela hospodyni, jejich seriózní a ustavičně zachmuřenou odměřenou hospodyni mluvit s novým členem jejich domácnosti. Velice podivné to bylo. Jakoby s panem Brownem flirtovala.( Read more... )

„Těší mě, pane Browne,“ řekla, a docela upřímně, ( Read more... )

Příjezd pana Browna
„Kde je Charlie, Sykesi?“ tázala se butlera, jenom co přišla ze stáje. „Prozkoumává zase knihovnu?“ už si všimla, že Charlie rád zkoumá právě ty knihy, které před ním mamá nejvíc schovává. Když je tedy mamá bohužel doma. Což teď není. A Charlie toho náležitě využívá.
„Kdepak, slečno Harriet, je s Gerrym Mortimerem.“ Vida, další ( Read more... )