A nebojím se je použít! Btw. - Ebina  narozeninová návštěva v Tp byla oužasná, ochutnaly jsem Cibetku (a já konečně taky Blue Mountain - úplně nejvíc nejlepší kafe z Jamajky), a druhý den jsem v práci žasla nad tím, jak strašlivě mě bolí celé tělo. A dřív, než vás nedejbože napadne nějaký nepatřičný dvojsmysl, ukážu vám, co za to může...

"Neboj. To se zlomí," ujistila mě před nedávným časem jedna milovaná bytost. Tehdy - v okamžiku té největší zdravotní krize - jsem jí nevěřila a věřit nemohla. Světýlko na konci tunelu bylo daleko, a vlastně to klidně mohl být jen projíždějící vlak... A víte co? Měla pravdu. Netvrdím sice, že je všechno úplně ideální, ale... Ano. Ono se to láme. ( Read more... )

Mám strašně málo času, tak jen v rychlosti - Lemuří rajče zbytnělo o poslední (doufejme) zasněžené fotky.

Konečně jsem se dokopala k tomu, nastrkat na rajče těch pár fotek (různorodé kvality) z posledních čtrnácti dnů... Díky jakési chybě v systému jsem tak činila dvakrát a nebylo to pěkné. Jak ale říká Christopher Moore: někdo tu špinavou práci dělat musí...
Docela dobré zprávy: ze zdánlivě bezedných vykopávek, prováděných v jisté omšelé krabici od ( Read more... )

Díky všem přinahlížejícím čarodějným mocnostem - ten podělanej dort na oslavu tátových narozenin je KONEČNĚ hotov. Koukněte.
Nenávidím krém. Nesnáším marcipán! Chci kyselý rybičky.

Ztratila jsem spoustu času stahováním fotek, tak jen v rychlosti:
Mám rozepsáno (a v průběhu tohoto týdne odpálím) něco malého a prevítovitého. Překvapení.
Nejnovější (stotřináctá) kapitola IDLM se jmenuje Svět bez králíčků, a je cca v polovině. Ehm... konec týdne? *sklepticky mává ocáskem*
Na dotaz, zda mám alespoň něco dokončeného, alibisticky ( Read more... )

Ne, tam ne, sprosťáci jedni. Ale v Houští - potažmo jen malý kousek, neřku-li kousáčíček od něj. Inu tak. Přestože je většinu času poměrně mimo, vyrazil na Dny Města. V sobotu 8.8...
( Všichni za mnou! )

... a hlavně zpráva pro ty, kterých se to týká: moji milí, Lemur dejchá. Ještě to není úplně ideální, ale bojujeme dál. Děkuju F+M, Francouzské spojce a také jednomu ze Spojenců za milé telefonáty, jste skvělí a bez vás bych to nezvládla. Je hezké vědět, že jsem na tuhle bolavou bitvu tentokrát nebyla úplně sama. Děkuju Pampamovi za úžasný výlet ( ( Read more... )

Mládí je daleko,
stáří v čudu
plápolá moje svíce,
Jak dlouho ještě tu strašit budu
je mi ... jednatřicet. :o)

Kdože to zpívá, Nohavica? Asi, nemůžu se vzpomenout. Vím jen, že on takhle černohumorně kňourá nad třiatřicítkou, která Lemura teroteticky teprve čeká. Ta přestřicítka tu už ale je, a to jednoho nutí k zamyšlení. ( Read more... )

V uplynulém týdnu jsem zjistila, že:
Neexistuje příjemnější způsob, jak strávit  Velikonoční pondělí, než v prosluněných ulicích a uličkách TP, daleko od hordy uřvaných koledníků, ale zato s Břečťanovou Ebou, která se vrátila z teplých krajin a hejřila slunnou náladou. Bylo to hezké. A příjemné jako vždy, i když se nehovořilo jen o příjemných ( Read more... )