22. díl - Otcovství
Milí diváci, nečekaně brzy vám přináším další díl vaší oblíbené telenovely! Minule jste byli svědky úmrtí Cecíliina bývalého manžela, Larryho pokroku ohledně stvoření pokrevního potomka i vyhrocení konfliktu mezi Dianou a Cecílií, které již netrpělivě očekávají, jak dopadne soud o pozůstalost po Armandovi...
Victorie von Frankenstein mezitím zdárně složila přijímací zkoušky na prestižní Akademii le Tour a navíc získává i dvě stipendia (prospěchové a sirotčí). Jejího příkladu následovala i kamarádka Claudie, dcera upířího knížete Amadea de Ventrue.
Adoptivní otcové září blahem. Jsou si jisti, že bez Larryho trpělivé přípravy a doporučení madame Goldbergové by toho Victorie nikdy nedosáhla...
To samozřejmě stálo za trochu slavnostnější večeři, takže se i Larry převlékl z pyžama…
Dobrou chuť!
...Mezitím přišlo povolení k Armandově exhumaci.
Jeho hrob se otevřel a tělo bylo dopraveno zpět do soudní pitevny, kde mu posléze bude odebrán vzorek tkáně, ze kterého se definitivně určí, byl-li skutečným otcem Cilčina dítěte...
To všechno na nátlak Diany, která dělala všecko pro to, aby Frankensteinové z dědictví po Armandovi neviděli ani simoleon. Cecílie věděla, že se nezastaví před ničím a obávala se nejhoršího!
Zmatek do napjaté situace neočekávaně vnesla Cilčina fenka, když vrhla tři krásná štěňátka...
O otcovství v tomto případě nemohlo být sporu, vzhledem k tomu, že dvě ze štěňat byla věrnou kopií Athose. :)
Larry konečně přiznal barvu ohledně dítěte ze zkumavky, ...ale až když mu na to Severus přišel.
„Dobrá, udělal jsem to.“
„Jak sis to vůbec mohl dovolit?!“ seřval ho rozhořčeně Severus.
„Našel jsem dědův ztracený deník,“ zašeptal Larry vzrušeně. „Promiň, nedokázal jsem tomu odolat. Je tam úplně všechno! Stačilo jenom držet se jeho pokynů... Byl by hřích to nezkusit!“
„S těmihle mystickými žvásty na mě nechoď!“ zabručel Severus a mlčky se nahnul nad improvizovaný inkubátor. „To je ono?“ zeptal se chladně.
„On,“ usmál se Larry. „Ale aby se plně vyvinul, potřebuje lepší podmínky...“
„Naznačuješ, že si ho mám zašít do stehna?!“*
„To by mě ve snu nenapadlo,“ ušklíbl se potutelně Larry. „Ale hostitele bude stejně dříve či později potřebovat.“
„Zapomeň! Ostatně - byl to tvůj nápad, tak si hraj na mořského koníka sám.“
„Já jsem přece badatel, nemůžu udělat pokusný objekt sám ze sebe...“
Soud se neskutečně táhl. Než konečně dorazila expertiza, Cecílie byla jako na trní.
Nemohla přeci za to, že Diana po ní jela jako slepice po flusu divá. Jednání tak dostalo spád, přestože obě znesvářené strany se dostaly do situace, odkud už nebylo návratu...
Může to dopadnout jakkoli..., uvědomovala si Cilka a snažila se ze všech sil uklidnit. Je to hloupé, ale vážně netuší, čí to dítě je. Tedy tuší - ale zda Armandovo nebo Danielovo... má si hodit korunou? No co, v nejhorším to prostě nevyjde. To faux pas už nějak přežije, však nebude první ani poslední...
Soudce zvedl oči od papírů, odkašlal si a prohlásil: „Slečna de Poiters je na základě nově odhalených skutečností v přímé dědické linii, tudíž jí po zesnulém Armandu de Poiters náleží majoritní podíl v Innsmouthské zbrojovce, dále venkovská usedlost vedená jako penzion, byt v Port Innsmouthu, rekreační chata v Trojjazersku a veškerý kapitál uložený v Góthově bance.“
Diana zatleskala a triumfálně se ohlédla po Cecílii.
„...Slečna Athenaïs de Poiters,“ upřesnil soudce. „Otcovství bylo potvrzeno. A paní Cecílie von Frankenstein se tímto stává správkyní majetku své dcery až do jejích osmnáctých narozenin.“
Diana splaskla jako balón. A ta „Frankensteinovic děvka“ ji ještě soucitně poplácala po rameni a nabídla jí (jako cenu útěchy) onen venkovský penzion!
Diana se musela jít opláchnout studenou vodou, aby se z toho šoku probrala...
Atinka se tak ze dne na den stala nejbohatší dědičkou v celém Innsmouthu. A v den jejích prvních narozenin tak bylo skutečně co oslavovat...
„Připíjím na zdraví téhle malé osůbky, o které se dá právem říct, že je dítětem štěstěny,“ zvolal Larry a pozvedl sklenici.
„Na zdraví!“
Přijel se podívat i Daniel, kterému se „náhodou“ donesla ta šťastná zpráva o Cecíliině zbohatnutí. Tak trochu doufal, že si přihřeje i svou vlastní polívčičku, z oslavy však byl velmi nevybíravě vykázán.
Nad radostnou náladou se už vznášel jen jediný mráček pochybnosti v Cilčině srdci. Co se doopravdy stalo s jejím bývalým manželem... Jak zemřel? A jak byl do Armandovy smrti zapleten její otec? Jak je možné, že o něm tak málo ví? To všechno byly palčivé otázky, na které zoufale potřebovala znát odpověď. Dozví se ji?
Konec 22. dílu
Na další kapitolu tudy.
--------------------------
* Zeus si zašil do stehna nedonošeného Dionýsa, když se jednou nasral a sežehl jeho matku na popel. Proto se řeckému bohu vína říká dvakrát zrozený. Diovy děti vůbec přicházely na svět velice kuriózním způsobem.