16. díl - Narozeniny
Zbytek zimy uběhl Cecílii nečekaně rychle...
Těsně po Silvestru navštívila Daniela, aby se spolu znovu pohádali o to, kdo z nich měl větší podíl na rozpadu jejich vztahu, a doma zatím přetrvávala tichá domácnost. Teprve předjaří všechno změnilo.
Únor vrcholil a nastala obleva. Překvapivě nejen sněhu, ale i vztahů. Po dvou měsících naprostého citového chladu měla Cilka intimnosti s Armandem. Snad že se blížilo to jaro.
Bylo to trochu divné - dva dny po úžasném zážitku s Danielem... Trochu se od manžela odtáhla a usnula s myšlenkami na toho druhého.
Celá rodina napjatě očekávala den, kdy Victorie dosáhne třinácti let a konečně si tak bude moci podat přihlášku na konzervatoř (poté, co z důvodu geniality směla přeskočit ročník), kde by ji měli připravit na prestižní Akademii Le Tour. Už byla domluvená s kamarádkou, že tam jednou půjdou spolu - Victorie studovat hudbu a Claudie literaturu - má to holka v genech a z literátů (hlavně z betareaderů ;) jsou v simím světě prvotřídní zločinci.
Claudie de Ventrue malá ...a velká:
V předvečer narozeninové oslavy dorazila Cilka i s Armandem (bláhově se pokoušela slepit rozbitý vztah), který jaksi prkenně strpěl přátelské objetí od rodinky, ovšem na Lawrence se ani nepodíval (zřejmě stále ještě znechucen zjištěním pravého stavu věcí v rodině Frankensteinů). Hovor trochu vázl, tak si šli radši všichni dřív lehnout.
Victorie se už nemohla dočkat rána. Dort, který Cilka sestřičce upekla, teď rodina náležitým způsobem obdivovala. Čekali už jen na "živitele", který se měl každou chvílí vrátit z „práce“.
Pak za mohutného jásotu probudili oslavenkyni. Byl přizván i Armand, který okázale zíval nudou. Když pak Victorie sfoukla svých třináct svíček (pečlivě si je přepočítala), nenápadně šťouchl do své ženy: „Nepůjdeme už?“
„Armande, moje sestra má narozeniny,“ řekla vyčítavě Cecílie „A já ji ještě odpoledne chci vzít na kluziště...“
Ve veselé zábavě pak na přítomnost netrpělivého Armanda téměř zapomněli, ten se samozřejmě naprdnul a měl se k odchodu.
Copak tam asi bude...? Z dárku se nakonec vyklubal nádherný obleček, ve kterém se Victorie hned předvedla. (Že je polovina rodiny ještě v pyžamu, je v téhle rodině úplně normální - Larry je schopný v něm chodit třeba celý den.)
Ták, ještě pěkně poděkujeme za dáreček...
„No tak já jdu, mám práci!“ oznámil Armand důležitě, když byl tak bezostyšně přehlížen.
Ale Victorie se mu pověsila kolem krku (hrozně ráda totiž pány přiváděla do rozpaků).
„Ta malá je ale okouzlující,“ zvolal zálibně A., který si nemohl nevšimnout jejích půvabů v rozpuku mládí...
„Myslím, že ve svém zájmu bys ji měl nechat na pokoji,“ utrousil suše Severus a určitě ho přitom taky probodl očima, takže se Armandovi za patama jen zaprášilo.
„Viki, pojď sem, prosím,“ přivolala ji sestra a začala ji plísnit: „Poslyš, teď už se nehodí, abys pánům lezla na klín, věšela se jim kolem krku a obtěžovala je.“
„Ale Cilko...!“
„Tak se mi zdá, že tě tu nějak rozmazlili!“ zatvářila se naoko přísně.
„Nediv se,“ zamumlal podle svého zvyku Larry. „Když jsme přišli o Maggie...“
„Vůbec ne!“ vmísila se do toho Victorie. „Zrovna včera mi Severus zakázal moučník.“
„Nebudu se ptát za co. Ostatně - teď už jsi mladá dáma, tak se podle toho chovej,“ podotkla Cecílie.
„Ale...“
„Žádné ale, nebo zapomenu na to kluziště!“ pohrozila jí naplano, protože sama se tam těšila nejvíc.
Odpoledne bez Armanda si pak skvěle užili a Victorie se mohla na kluzišti předvést v nových šatech před místními výrostky.
Konec 16. dílu
K dalšímu dílu tudy...
Těsně po Silvestru navštívila Daniela, aby se spolu znovu pohádali o to, kdo z nich měl větší podíl na rozpadu jejich vztahu, a doma zatím přetrvávala tichá domácnost. Teprve předjaří všechno změnilo.
Únor vrcholil a nastala obleva. Překvapivě nejen sněhu, ale i vztahů. Po dvou měsících naprostého citového chladu měla Cilka intimnosti s Armandem. Snad že se blížilo to jaro.
Bylo to trochu divné - dva dny po úžasném zážitku s Danielem... Trochu se od manžela odtáhla a usnula s myšlenkami na toho druhého.
Celá rodina napjatě očekávala den, kdy Victorie dosáhne třinácti let a konečně si tak bude moci podat přihlášku na konzervatoř (poté, co z důvodu geniality směla přeskočit ročník), kde by ji měli připravit na prestižní Akademii Le Tour. Už byla domluvená s kamarádkou, že tam jednou půjdou spolu - Victorie studovat hudbu a Claudie literaturu - má to holka v genech a z literátů (hlavně z betareaderů ;) jsou v simím světě prvotřídní zločinci.
Claudie de Ventrue malá ...a velká:
V předvečer narozeninové oslavy dorazila Cilka i s Armandem (bláhově se pokoušela slepit rozbitý vztah), který jaksi prkenně strpěl přátelské objetí od rodinky, ovšem na Lawrence se ani nepodíval (zřejmě stále ještě znechucen zjištěním pravého stavu věcí v rodině Frankensteinů). Hovor trochu vázl, tak si šli radši všichni dřív lehnout.
Victorie se už nemohla dočkat rána. Dort, který Cilka sestřičce upekla, teď rodina náležitým způsobem obdivovala. Čekali už jen na "živitele", který se měl každou chvílí vrátit z „práce“.
Pak za mohutného jásotu probudili oslavenkyni. Byl přizván i Armand, který okázale zíval nudou. Když pak Victorie sfoukla svých třináct svíček (pečlivě si je přepočítala), nenápadně šťouchl do své ženy: „Nepůjdeme už?“
„Armande, moje sestra má narozeniny,“ řekla vyčítavě Cecílie „A já ji ještě odpoledne chci vzít na kluziště...“
Ve veselé zábavě pak na přítomnost netrpělivého Armanda téměř zapomněli, ten se samozřejmě naprdnul a měl se k odchodu.
Copak tam asi bude...? Z dárku se nakonec vyklubal nádherný obleček, ve kterém se Victorie hned předvedla. (Že je polovina rodiny ještě v pyžamu, je v téhle rodině úplně normální - Larry je schopný v něm chodit třeba celý den.)
Ták, ještě pěkně poděkujeme za dáreček...
„No tak já jdu, mám práci!“ oznámil Armand důležitě, když byl tak bezostyšně přehlížen.
Ale Victorie se mu pověsila kolem krku (hrozně ráda totiž pány přiváděla do rozpaků).
„Ta malá je ale okouzlující,“ zvolal zálibně A., který si nemohl nevšimnout jejích půvabů v rozpuku mládí...
„Myslím, že ve svém zájmu bys ji měl nechat na pokoji,“ utrousil suše Severus a určitě ho přitom taky probodl očima, takže se Armandovi za patama jen zaprášilo.
„Viki, pojď sem, prosím,“ přivolala ji sestra a začala ji plísnit: „Poslyš, teď už se nehodí, abys pánům lezla na klín, věšela se jim kolem krku a obtěžovala je.“
„Ale Cilko...!“
„Tak se mi zdá, že tě tu nějak rozmazlili!“ zatvářila se naoko přísně.
„Nediv se,“ zamumlal podle svého zvyku Larry. „Když jsme přišli o Maggie...“
„Vůbec ne!“ vmísila se do toho Victorie. „Zrovna včera mi Severus zakázal moučník.“
„Nebudu se ptát za co. Ostatně - teď už jsi mladá dáma, tak se podle toho chovej,“ podotkla Cecílie.
„Ale...“
„Žádné ale, nebo zapomenu na to kluziště!“ pohrozila jí naplano, protože sama se tam těšila nejvíc.
Odpoledne bez Armanda si pak skvěle užili a Victorie se mohla na kluzišti předvést v nových šatech před místními výrostky.
Konec 16. dílu
K dalšímu dílu tudy...