Já jsem já a tvůj bůh jsem.

Z otroctví tě vyvedu svým pohledem.

Bohů je hodně, kolik chceš jich měj,

především je ale všechny uctívej.

Já jsem já a tvůj duch jsem,

myšlenek tvých nekonečným pramenem.

Tužeb je příliš, cokoliv si přej.

Svoje sny v sobě nikdy nezabíjej.

Stín je stín a jsem dech tvůj.

Nadarmo si svoje stíny pojmenuj.

Zlatá slupka ať ( Read more... )

Kam vlastně běžíš, když jsi v lochu
svejch neznámejch strachů a přání.
Kým budeš, když svý vyprahlý pláni
duše místo sebe dáváš jenom sochu.

Budeš zas rozbitej.

Sám sobě povídej,
že se to nahradí
a že to nevadí,

když je to vlastně jenom trochu.

Optimistická II.

Nepochopitelný života hnus,
když neví, co sobě přát.
Sám sobě chodí ráno na funus
a neumí je všechny spočítat.

Nepochlubí se pohledem
ani dechem ráno před prací.
Sám sebou trochu podveden
si do snídaně opět nazvrací.

KRESLÍŠ MI

Vzteklých duší plášť
má odemčený vlastních očí snář.
Poslední lhář,
přetavený strach
je olověnou dekou v představách
a krajinách.

Kreslíš  mi kruh a do něj kříž.
Kdo vejde do něj dneska nespatříš.
Sůl do vody, oheň v povětří.
Ať tvá první noc láskou nešetří.

Utajený chrám
a tisíc světel možná čeká tam.
Před prahem sám
stojíš, nahé nic.
A pod ( Read more... )

JSI

Jsi letkou tažných ptáků
na tmavém nebi života
i rosou na bodláku.
Světlo se v tobě třepotá.
Jsi květem louky v zimě,
co jen jednou kvést může,
čímž snímá staré břímě
hledání druhé kůže.
Jsi jarní sten i voda řeky
valící se žitím, co znám.
Proč čekali jsme celé věky?
Pošeptám hvězdám.

ZUBY A DRÁPY

Šerosvit se stáhl do nikam,
jen svíce šeptá noci útěchu.
Když bránou Luny pronikám,
tma září a čeká bez dechu.

Zuby a krev otevřou mříže
i celý obzor, jenž živým tichem
z vězení pustí divoké zvíře,
sám pohlcený živočichem.

Krvavou vločkou se staneme
a možná, že jen drápy do kůže
se zaryjí, když vzplane mé
hledání a shoří na růže.

TOULALI

Toulali se bez očí
svým dnem bez zábrany
hromadou kamení
nasypaného peří
březovým proutím
svázaným sliby bez návratu
pod mazlavou střechou
západem zlata
rezavou skulinou
letitým lesem bez pařezů
vysněnou pěšinou
plačících květů
stříbrným večerem
travnatou duší bez závěrů
dřevěnou krůpějí
koulenou světem
lipovou alejí.

YULE WISHES

Blessed and Merry Yule to you all,
Dear People of the Pagan ways.
Where golden leaves used to fall,
only blank page of snow now stays.
And so I wish you all the best
in whatever fills that void.
May your spring is also blessed
and summer is cheerfully enjoyed.

May the child of promise brings you light,
Dear People of the Pagan ways.
May be ( Read more... )

NADĚJE V BÍLÉ

Roztávají pouliční sněhy
a někde za rozmazaným dnem
je zmrzlá zem a moje přání.
Je to víra v návrat jarní něhy,
a v cesty horským hřebenem,
i zasněženou holou strání.

Myslím na ta místa snová
za horami i mnoha večery,
kde možná bude vřelý pramen
obou duší a krev karmínová
stane se zlatem mé důvěry.
V něm odráží se zimní plamen.

Naděje v další ( Read more... )

ZEN

Nevím zač jsem stvořený,
proč za domem jsou skříně složený.      
Němá zem je čistá jak svůj pláč.
a čím mi šeptá mi co je měsíc zač.
Nevím už, proč tu není tma,
ani proč se hvězda stromů nechytá.        
Němá zem je skrytá pod ledem,        
ptám se, kam že zítra pojedem.
Ptáci křičí, mraky plují tmou,
odlétají nad zem zasněnou.
Rosa padá pláň se ( Read more... )