Silvestrovské nákupy
Ježíšek mému muži (i mně :-)) přinesl lístek na Sinatrology, kde se drobným písmem píše "dresscode: Formal dress". Tak jsem usoudila, že bych si po x letech mohla zas jednou koupit šaty jinde než v sekáči, a vyrazila do výprodejů. Menší večerní. Něco trochu retro, nějaké swingovky třeba, nebo aspoň malé černé... Navíc trpím absolutním nedostatkem a opotřebením všeho, zejména formálnějších vršků do práce. Chci hezké, barevné, nemačkavé věci, tak akorát teplé, tak akorát padnoucí.
Trocha drbů o hadrech!
Nejdřív jsem vyrazila třicátého. Všude měli hromadu utahaných černých a bílých a šedých věcí bez ozdob nebo s třpytivými nápisy, které nedávaly smysl. Věci velbloudově béžové a jemně lososové, které ušly, jenže ty barvy mi nesluší. Hrubá a uzlovatá krajka, která vypadá, jako by ji háčkovala moje babička (moje babička byla tak extrémně nešikovná na ruční práce, že jsem ji v kvalitě provedení šatiček na panenky trumfla už někdy v jedenácti letech). Hořčicově žluté, jedovatě zelené a prudce červenooranžové vzory (ty patřily k lepšímu). Halenky z látky, která je vzorovaná přesně jako do vyblita sepraná bavlněná pracovní zástěra mé babičky, ale je z mnohem horšího materiálu. Halenky z látky, která vypadá slušně, ale škrábe jako dederonová zástěra mé babičky. Třpytivé lurexy, které jsou hezké, ale škrábou ještě víc. Jo, mám ráda retro, ale ne zase až tak moc.
Když jsem něco našla, nesedělo to. O střizích se nebudu šířit, to už jsem si stěžovala jinde. Většina hezkých šatů byla jako sražená na délku - pas v podpaždí, sukně vysoko nad kolena, ale nevypasováno (to nemůže slušet ani padnout vůbec nikomu, malý, velký, tlustý nebo tenký, tvarovaný nebo rovný...). Záševky, kde být nemají (nemám prsa na klíčních kostech),... obzvlášť mě mrzí jedny opravdu hezké šaty z Orsay s brokátovou širokou sukní, které měli, jak se ukázalo, jen v čísle 34 (ne, tu jsem neměla snad ani v těch jedenácti). Pro ty jsem se dokonce vrátila druhý den, 30. je teprve stahovali z figuríny a dávali do slevy. Prostě bída a utrpení. Osm obchodů a nikde nic.
No, a pak jsem vlezla do Tesca, tam visely veselé, ale decentní tuniky/šaty z pevného úpletu, které jsem si kdysi chtěla za 900 koupit, ale ani jedny nebyly dost dokonalé (měli podobné v různých provedeních, ale všechny měly drobné nedostatky). Za 210 si ovšem ty nedostatky ráda opravím, že, ať žije zažehlovací lepící páska na záclony z Ikey. Koupila jsem si... troje. Do práce. A tričko za 100. A dvě sady spodního prádla, protože podprsenka za 200, krémovou s bílými puntíčky a jednu s barevným květinovým vzorem, na který trpím.
Takže vršků do práce už mám dost.
Pořád jenom nevím, v čem půjdu na ten koncert - vytahovat zas a znova svoje maturitní šaty se mi nechce a volné zdroje už jsem skoro rozfofrovala. Asi budu muset přece jen navštívit nějaký sekáč...
Edit.: Nojo, já vim, je to jak květinová zahrada, ale když já kytičky ráda. :-)
Trocha drbů o hadrech!
Nejdřív jsem vyrazila třicátého. Všude měli hromadu utahaných černých a bílých a šedých věcí bez ozdob nebo s třpytivými nápisy, které nedávaly smysl. Věci velbloudově béžové a jemně lososové, které ušly, jenže ty barvy mi nesluší. Hrubá a uzlovatá krajka, která vypadá, jako by ji háčkovala moje babička (moje babička byla tak extrémně nešikovná na ruční práce, že jsem ji v kvalitě provedení šatiček na panenky trumfla už někdy v jedenácti letech). Hořčicově žluté, jedovatě zelené a prudce červenooranžové vzory (ty patřily k lepšímu). Halenky z látky, která je vzorovaná přesně jako do vyblita sepraná bavlněná pracovní zástěra mé babičky, ale je z mnohem horšího materiálu. Halenky z látky, která vypadá slušně, ale škrábe jako dederonová zástěra mé babičky. Třpytivé lurexy, které jsou hezké, ale škrábou ještě víc. Jo, mám ráda retro, ale ne zase až tak moc.
Když jsem něco našla, nesedělo to. O střizích se nebudu šířit, to už jsem si stěžovala jinde. Většina hezkých šatů byla jako sražená na délku - pas v podpaždí, sukně vysoko nad kolena, ale nevypasováno (to nemůže slušet ani padnout vůbec nikomu, malý, velký, tlustý nebo tenký, tvarovaný nebo rovný...). Záševky, kde být nemají (nemám prsa na klíčních kostech),... obzvlášť mě mrzí jedny opravdu hezké šaty z Orsay s brokátovou širokou sukní, které měli, jak se ukázalo, jen v čísle 34 (ne, tu jsem neměla snad ani v těch jedenácti). Pro ty jsem se dokonce vrátila druhý den, 30. je teprve stahovali z figuríny a dávali do slevy. Prostě bída a utrpení. Osm obchodů a nikde nic.
No, a pak jsem vlezla do Tesca, tam visely veselé, ale decentní tuniky/šaty z pevného úpletu, které jsem si kdysi chtěla za 900 koupit, ale ani jedny nebyly dost dokonalé (měli podobné v různých provedeních, ale všechny měly drobné nedostatky). Za 210 si ovšem ty nedostatky ráda opravím, že, ať žije zažehlovací lepící páska na záclony z Ikey. Koupila jsem si... troje. Do práce. A tričko za 100. A dvě sady spodního prádla, protože podprsenka za 200, krémovou s bílými puntíčky a jednu s barevným květinovým vzorem, na který trpím.
Takže vršků do práce už mám dost.
Pořád jenom nevím, v čem půjdu na ten koncert - vytahovat zas a znova svoje maturitní šaty se mi nechce a volné zdroje už jsem skoro rozfofrovala. Asi budu muset přece jen navštívit nějaký sekáč...
Edit.: Nojo, já vim, je to jak květinová zahrada, ale když já kytičky ráda. :-)