Co jsem viděla - zpráva v rámci prokrastinace
Před více než týdnem jsem měla ošklivou rymičku, bolení v krku, a když jsem se k tomu osypala růžovými puntíky, bylo jasné, že to není jenom nosohltan: A taky ne, fešák na pohotovosti mi sdělil, že spálová angína, asi od Julie (nu já nevím, 3 týdny je trochu dlouhá inkubační doba). Celý týden jsem byla schopná skoro jen ležet a smrkat, dnes jsem se vyhrabala a začala řešit resty, které hoří. No a nechce se mi do toho, takže videa, která jsem viděla atd.:
Objevila jsem Dospělou Wednesday Addams. Velmi vydařené, a ve dvou sezónách!
Ostatní už nechválím, jen komentuju.
Přečetla jsem spousty špatné Pride and Prejudice fanfiction a jednu celkem slušnou.
Přečetla jsem několik dalších velmi nekvalitních knih s plytkým obsahem.
Viděla jsem pohádku Svatojanský věneček. Nic moc, a přitom to má krásnou kameru a slušný základ - jenže mi není sympatická princezna. A co všichni viděj na Mádlovi, vždyť on všechny ty své odhodlané chasníky hraje stejně? Ani vtipy tu bohužel nefungujou, jak by mohly. Jo holt, není to Anděl Páně. (Bojím se, co přinese dvojka!)
Shlédla jsem epizodu reality show Say Yes to the Dress, kde si v obřím salónu nevěsty vybírají svatební šaty. Kdybyste viděli, nad čím nadšeně kvílely a kolik to stálo peněz... zejména nevěstu s neomezeným rozpočtem podle mě ošidili - ze šatů za 15 tisíc dolarů nebo kolik jí lezly špeky, byly šedivé a vypadaly jako každý druhý kurví kroj z plísní páchnoucí půjčovny u nás ve dvorku. Ale ona je milovala. Za tu cenu by pohodlně objela svět kolem dokola.
Viděla jsem, jak útlá japonská dívka snědla 2 KG!!! karamelového pudinku na posezení, který si hojně zalévala šlehačkou ze spreje a posypávala lentilkami a ovocným kompotem.
Viděla jsem nespočet scének Saturday Night Live. Nevíte, proč se na to furt musim koukat?
Viděla jsem desítky nesmyslných výčtů typu "deset nejtajemnějších hereček ve filmu", "7 důvodů, proč nejíst fazole", "5 nejsmrtelnějších chorob a jak je chytnout". Proč se na to dívám? Proč?
No a teď už bych konečně mohla začít s těma dopisama, co už jsem je týden mohla mít hotové.
Objevila jsem Dospělou Wednesday Addams. Velmi vydařené, a ve dvou sezónách!
Ostatní už nechválím, jen komentuju.
Přečetla jsem spousty špatné Pride and Prejudice fanfiction a jednu celkem slušnou.
Přečetla jsem několik dalších velmi nekvalitních knih s plytkým obsahem.
Viděla jsem pohádku Svatojanský věneček. Nic moc, a přitom to má krásnou kameru a slušný základ - jenže mi není sympatická princezna. A co všichni viděj na Mádlovi, vždyť on všechny ty své odhodlané chasníky hraje stejně? Ani vtipy tu bohužel nefungujou, jak by mohly. Jo holt, není to Anděl Páně. (Bojím se, co přinese dvojka!)
Shlédla jsem epizodu reality show Say Yes to the Dress, kde si v obřím salónu nevěsty vybírají svatební šaty. Kdybyste viděli, nad čím nadšeně kvílely a kolik to stálo peněz... zejména nevěstu s neomezeným rozpočtem podle mě ošidili - ze šatů za 15 tisíc dolarů nebo kolik jí lezly špeky, byly šedivé a vypadaly jako každý druhý kurví kroj z plísní páchnoucí půjčovny u nás ve dvorku. Ale ona je milovala. Za tu cenu by pohodlně objela svět kolem dokola.
Viděla jsem, jak útlá japonská dívka snědla 2 KG!!! karamelového pudinku na posezení, který si hojně zalévala šlehačkou ze spreje a posypávala lentilkami a ovocným kompotem.
Viděla jsem nespočet scének Saturday Night Live. Nevíte, proč se na to furt musim koukat?
Viděla jsem desítky nesmyslných výčtů typu "deset nejtajemnějších hereček ve filmu", "7 důvodů, proč nejíst fazole", "5 nejsmrtelnějších chorob a jak je chytnout". Proč se na to dívám? Proč?
No a teď už bych konečně mohla začít s těma dopisama, co už jsem je týden mohla mít hotové.