Taky chci novoroční přehled. Hlavně proto, že mi to umožní další prokrastinaci.
- Co jsi udělal v roce 2014, co jsi nikdy předtím neudělal?
Vyrobila jsem si MLP cosplay a jela jsem na MLP con.
- Dodržel jsi novoroční předsevzetí? A dáš si další do nadcházejícího roku?
Žádné si nedávám a letos se toho obzvlášť bojím. Leda že přestanu řvát na děti a budu žít zdravěji, ale nejsem si jistá, jestli to dokážu dodržet.
- Narodilo se někomu blízkému dítě?
Mé skóre je asi 5 miminek, z toho 2 v rodině a skororodině.
- Zemřel někdo tobě blízký?
Kamarád ze skauta - sice to byl starý pán, ale duchem byl věčný kluk. Kdo ví, jak to bez něj budou koulet příští generace vlčat a světlušek.
- Jaké země jsi navštívil?
Turecko. A doma bylo taky dobře.
- Co by sis přál mít v roce 2015, čeho se ti v roce 2014 nedostávalo?
Spánek. Sebekázeň. Svobodu.
- Která data z roku 2014 ti utkvěla v paměti a proč?
23.5. - narozeniny mé milé tchyně, na které jsme celá rodina ostudně zapomněli a zachraňovali to velmi trapnými a krkolomnými kroky. A manžel mi ten den vyčítal, proč zase peču nějakej dort, když jedem jen na obědovou návštěvu! Ještě že jsem se nedala. (Nebo to bylo už vloni? Já nevím, snažím se tu hrůzu vytěsnit, co to jde, ale datum navždy zůstane vypáleno v mé sítnici.)
18.12. - baletní besídka mé dcery, na kterou nesměla onemocnět, přestože ve škole řádilo asi osm chorob a z 50 dětí jich zůstalo 17. Navíc se do cesty pletly další události, které nám účast znemožňovaly, ale všechno dobře dopadlo.
- Co byl tvůj největší úspěch roku?
Přežila jsem. Vypravila jsem maminku na relaxační víkend do lázní s kamarádkou.
- Co byl tvůj největší fail?
Definitivně jsem začala mluvit ve zdrobnělinách. Definitivně jsem přestala zvládat svůj pochybný noční život a životosprávu. Začala jsem být hnusná na děti. Potřebuju novou práci, a to co nejdřív, abych se dala dohromady.
- Prodělal jsi nějakou nemoc nebo úraz?
O mém pořezaném prstíku a zánětu už tu řeč byla, ale minulý týden můj chirurg usoudil, že se z toho snad nakonec opravdu vyhrabu, a to brnění prý jde taky spravit, kdyby mi zůstalo.
- Co byla nejlepší věc, kterou jsi koupil?
Asi jsem si nekoupila nic, co by stálo za zapamatování. Jak truchlivé.
Vlastně jo, sehnala jsem telefon s Androidem a vysouvací klávesnicí, což je malý zázrak.
- Čí chování zaslouží obdiv?
Hmmm. Asi vás všech, které občas potkám a na tom setkání začnu cosi blábolit, zaplétám se do toho, ztrácím nit a vy mě trpělivě posloucháte a vůbec mi neřeknete, abych už konečně zmlkla. A pak pořád ještě říkáte, abych příště přijela zase. :-)
- Čí chování tě šokovalo a zarmoutilo?
Už dlouho mě nikdo nešokoval. A naštěstí ani nezarmoutil. Samozřejmě se občas lidi nechovají, jak by se mi líbilo, ale není to tak zlý.
Jo, ta slečna na chirurgii v čekárně plné krvácejících a omdlévajících lidí, co byla oblečená do značkových hadrů a chtěla předbíhat, protože "mně nic není, já jdu jen na injekci, a co se vlastně se mnou vybavujete". Ale to byla spíš taková humorná vsuvka.
- Kam se poděla většina tvých peněz?
Prožrali jsme je. Stručně a jasně. Když chcete, aby se rodina stravovala zdravě a kvalitně, není to levný hobby. Ale stálo to za to.
- Z čeho jsi byl opravdu, ale opravdu nadšený?
Ze všech volných dní a víkendů s přáteli, ideálně bez dětí.
- Který song ti vždycky připomene rok 2014?
White Winter Hymnal a Daft Punk Medley od Pentatonix.
- Ve srovnání s minulým rokem, jsi: (a) šťastnější nebo smutnější? (b) štíhlejší nebo tlustší? (c) bohatší nebo chudší?
a) trochu rezignovanější, b) trochu tlustší, c) překvapivě mírně bohatší. Což dokazuje, že v penězích to není.
- Čeho by sis býval přál udělat víc?
Šílených věcí.
- Čeho by sis býval přál udělat míň?
Stereotypních nesmyslných činností a zbytečného uklízení.
- Jak jsi strávil Vánoce?
Rodinně. Klidně.
- Zamiloval ses v roce 2014?
Mou největší letní romancí byly nádherné červené saténové lodičky s mašlí, které už ale nikde nemají, takže je to láska nešťastná a nenaplněná.
- Jaký byl tvůj oblíbený televizní pořad?
Televize? Kromě Kouzelné školky a Večerníčku jsem v ní nic neviděla. Ale na Youtube sleduju Eatyourkimchi. Díky nim vím o Jižní Koreji víc než například o Třeboni.
- Nesnášíš teď někoho, koho loni touhle dobou ne?
Ummm, asi ne.
- Jaká byla nejlepší kniha, kterou jsi četl?
Je ostuda, že kromě fanfiction jsem toho moc nepřečetla, ale jednu opravdu dobrou knihu mám - Muriel Barbery, S elegancí ježka. Četla jsem ji do čtyř do rána na podlaze obýváku, kde jsem balila dárky (a přece jsem to nemohla darovat nedočtený). Jo, a taky jsem konečně dala to Mycelium!
- Jaký byl tvůj nejlepší hudební objev?
Pentatonix!
- Co jsi chtěl a dostal?
Nepamatuju se. Asi jsem dostala většinu věcí, co jsem chtěla - nebo jsem si je pro jistotu sama obstarala, abych nemusela nikomu vysvětlovat, proč. To je jedno, já jsem spokojená.
- Co jsi chtěl a nedostal?
Volno v den firemního vánočního večírku, DMD pikniku a na firemní víkend. Velmi smutné. Okolnosti se spikly.
- Jaký byl tvůj nejoblíbenější film roku?
Na Silvestra mi manžel pustil Kuroshitsuji, Black Butler. Moc prima! Dál mi v paměti utkvěla velmi heretická a velmi nevánoční pohádková komedie Kdyby byly ryby, kterou bych ovšem označila "mládeži od 15 let", ale bavila mě velmi. A ještě jsem začala sledovat filmové pohádky z německé produkce, které mě za prvé udržují v německé aktivitě a za druhé nejsou tak zlé, jak jsem čekala. Das Blaue Licht se mi líbila nejvíc.
- Jak jsi oslavil své narozeniny a kolik ti bylo?
Bylo mi 36, uplácala jsem si maličký megačokoládový dort s malinami ze zbytků z lednice a dostala pár SMSek. Jinak to byl den jako každý jiný, volno a hlídání dětí jsem si vyplýtvala na jiné významné okamžiky. (Ani si nepamatuju, co jsem dostala za dárky, mám podezření, že to taky nebyla žádná hitparáda.) Ale vůbec mi to nevadilo.
- Jak bys popsal svůj osobní styl oblékání v roce 2014?
Vstala a šla, s občasnými záchvaty šik hippie a casual formal. Alarmující část dní jsem strávila v pyžamu nebo v tom, co jsem měla na sobě včera, protože jsem usnula dřív, než jsem se stihla obléct do toho pyžama, takže nemělo smysl se převlékat, dokud nebude volná chvíle na sprchu.
- Co tě udržovalo příčetného?
Já nejsem příčetná. Už ne.
- Jaká politická záležitost tebou nejvíce otřásla/rozhodila tě?
Ukrajina. Protože spousta známých bydlí v ohnisku konfliktu nebo tam má příbuzné. Dokonce jsem dávala dohromady výbavu na miminko rodině, která odtamtud narychlo musela utéct, když jeli domů na dovolenou, a všechny věci tam museli nechat.
- Po kom se ti stýskalo?
Po přátelích z Prahy, Brna a Hradce, jakož i jiných českých měst, které jsem neviděla tak často, jak bych chtěla, a některé vůbec ne.
- Kdo byl nejlepší člověk, se kterým ses nově seznámil?
Je možné, že neznám nikoho nového? Za celý rok?
No je tu ta slečna, co by pořád ještě mohla začít chodit s mým bratrem, i když on to vzdal už předem, ale já myslím, že když jí dají čas a klid... ta byla velmi sympatická.
Jo, a slečna, která mě nahradila v družině na Dračák, protože já s nimi nestíhám hrát, je taky skvělá holka.
- Poděl se o životní lekci, kterou ses naučil v roce 2014.
Jsem nepoučitelná.