Záhada ztraceného klíče
V našem domě občas mění klíče u vchodových dveří. V takovém případě nejprve do schránek příslušných bytů dají po dvou klíčích a pak zámek vymění, takže jdete domů, vyberete schránku, hele klíč! Aha, už zase.
V minulosti na nás dvakrát z nějakého důvodu zapomněli, takže jsme si klíče museli sehnat u sousedů (nebo nám je nějakej chytrák z té schránky vytáhl). Včera jsme konečně klíče dostali, takže jeden spustím do kapsy, druhým odemknu, kolem netrpělivě postává rodina, klíč nabízím manželovi, ten odmávne, že to vyřešíme později, a tak jsem s ním a svazkem ostatních klíčů rychle něco udělala - asiže hodila do kabelky nebo tašky s nákupem. Jdeme domů, a tu volá paní, které pronajímáme druhé garážové stání, že viděla cedule o výměně klíčů a jestli pro ni mám, jinak se do garáže nedostane. No jasně, běžím dolů, dám jí ten z kapsy, rozloučíme se a jdu. Doma jsme urovnali všeobecný chaos, vyložili nákup, a tu jsem si vzpomněla, kde že je ten klíč, kterým jsme odemykali, abych ho ráno hned namnožila.
Klíč nikde, jak jste jistě uhodli.
Prohledala jsem každý milimetr kabelky i nákupní tašky. Všechny kapsy a záhyby oblečení svoje, manžela i dětí. Svazek ostatních klíčů mám, nic jiného nechybí, jenom ten pitomej klíč. Protřepala jsem i pytlíky s fazolema a ostatní jídlo, prolistovala knihy, vybalila a zase zabalila krabice. Nikdo ho nemá, nikde není. Obecně jsem s ním mohla udělat cokoli, ztratit ho na chodbě, vyhodit ho do odpadků v rámci příchodového úklidu, prostě cokoliv. Nebo tu někde pořád je, ale to je mi tak asi platný.
Naštěstí máme klíč od druhého vchodu, že.
Aby toho nebylo málo, dnes mi ve schránce přistál e-mail, že k výměně dochází, protože někdo vykradl kumbál a odnesl všechny vchodové klíče, takže se bude brzy měnit i zadní vchod (od nějž automaticky klíče nedostanem).
Takže budu asi muset odhodit osobní hrdost a jít přiznat, že jsem nový klíč ztratila prakticky vteřiny poté, co jsem jej dostala, protože jinak hrozí, že jednou přijdem domů a zůstaneme bezmocně stát u schránek. (A potenciálně budu muset platit DALŠÍ výměnu klíčů pro celý vchod... ne, to by mi snad neudělali...)
V minulosti na nás dvakrát z nějakého důvodu zapomněli, takže jsme si klíče museli sehnat u sousedů (nebo nám je nějakej chytrák z té schránky vytáhl). Včera jsme konečně klíče dostali, takže jeden spustím do kapsy, druhým odemknu, kolem netrpělivě postává rodina, klíč nabízím manželovi, ten odmávne, že to vyřešíme později, a tak jsem s ním a svazkem ostatních klíčů rychle něco udělala - asiže hodila do kabelky nebo tašky s nákupem. Jdeme domů, a tu volá paní, které pronajímáme druhé garážové stání, že viděla cedule o výměně klíčů a jestli pro ni mám, jinak se do garáže nedostane. No jasně, běžím dolů, dám jí ten z kapsy, rozloučíme se a jdu. Doma jsme urovnali všeobecný chaos, vyložili nákup, a tu jsem si vzpomněla, kde že je ten klíč, kterým jsme odemykali, abych ho ráno hned namnožila.
Klíč nikde, jak jste jistě uhodli.
Prohledala jsem každý milimetr kabelky i nákupní tašky. Všechny kapsy a záhyby oblečení svoje, manžela i dětí. Svazek ostatních klíčů mám, nic jiného nechybí, jenom ten pitomej klíč. Protřepala jsem i pytlíky s fazolema a ostatní jídlo, prolistovala knihy, vybalila a zase zabalila krabice. Nikdo ho nemá, nikde není. Obecně jsem s ním mohla udělat cokoli, ztratit ho na chodbě, vyhodit ho do odpadků v rámci příchodového úklidu, prostě cokoliv. Nebo tu někde pořád je, ale to je mi tak asi platný.
Naštěstí máme klíč od druhého vchodu, že.
Aby toho nebylo málo, dnes mi ve schránce přistál e-mail, že k výměně dochází, protože někdo vykradl kumbál a odnesl všechny vchodové klíče, takže se bude brzy měnit i zadní vchod (od nějž automaticky klíče nedostanem).
Takže budu asi muset odhodit osobní hrdost a jít přiznat, že jsem nový klíč ztratila prakticky vteřiny poté, co jsem jej dostala, protože jinak hrozí, že jednou přijdem domů a zůstaneme bezmocně stát u schránek. (A potenciálně budu muset platit DALŠÍ výměnu klíčů pro celý vchod... ne, to by mi snad neudělali...)