Blesková zpráva o stavu mojí maličkosti + Torchwoodové drabble
1. Píšu diplomku. Jsem na desáté straně a jestli z toho ještě dneska neudělám alespoň patnáct (což neudělám), začne mi téct do goretexek (mimochodem, tuhle jsem viděla goretexové sandály, chápe někdo smysl goretexových sandálů?). Prosím, držte mi palce.
2. Přežila jsem Festival fantazie i přes to, že jsem tam jela po té, co jsem shlédla 1. řadu Doktora Who a tam zrovna vrcholila čekací mánie na poslední díl čtvrté. Pár spoilerů jsem schytala (když oni na to ti lidé koukali úplně všude včetně místnosti HP, kde jsem se vyskytovala nejvíc), ale ještě to vcelku šlo.
Pokud někde zahlédnete Tess přednášet o psaní fanfiction, určitě na ni jděte, protože byla výborná (navzdory tomu, že jsem jí do toho soustavně bezostyšně kecala). Většinu času jsem se propadala pod lino a říkala si, že ty osnovy bych si fakt psát měla a s betama bych se neměla hádat a tak vůbec.
Zjistila jsem, že mám neobjasnitelnou fóbii ze Stargateáků.
Prvně jsem potkala
dangerouss a
spiritofdream a bylo to velice milé. Já se na ten Death Note asi fakt budu muset podívat.
3. Nějakým záhadným způsobem se mi mezi diplomku a podrazy ze strany mého organismu (díky kterému jsem stačila zmeškat sraz s
my_matylda, což mě moc štve) povedlo vtěsnat zbytek Doktora a mám v hlavě tolik plot králíků, že asi začínám chápat pravý význam smrtícího králíčka v Monty Python a Svatý Grál. Mimochodem, dejte slasherce fandom s kanonickým párem a napíše vám gen:-). Alespoň pokud jsem to já.
4. Sosáci vyhlásili letní dobročinost. Koukejte se všichni zúčasnit. S trochou štěstí mi vyjde alespoň jeden z ďábelských plánů a taky něco napíšu.
5. Napsala jsem Torchwoodové drabble. Kupodivu slashové. Nicméně velice mírně. Zvrhlé je úplně jiným způsobem. V hlavní roli Ianto.
Ranní rutina
Ranní probuzení bolela. Stával se z toho zvyk. Nic překvapivého. Píchnutí v levém koleně. Pomalu zahýbat ztuhlým pravým kotníkem. Posadit se a zadržet dech, protože záda snáší rána obzvlášť špatně.
Koupelna. Přidržovat se nočního stolku. Potom dveří. A nakonec se opřít o umyvadlo. Podívat se na svůj odraz. Připomenout si, že dnes už se opravdu s Jackem musí rozejít. Dát mu svobodu. Vyčistit zuby a nasadit zuby.
Ranní rutina. Na tu věc s rozchodem pokaždé zapomněl. Ještě v pětapadesáti to vypadalo jako elegantní, romantické a tragické gesto. Ale rozcházejte se s někým, kdo vám k sedmdesátinám daroval sonickou zubní protézu.
2. Přežila jsem Festival fantazie i přes to, že jsem tam jela po té, co jsem shlédla 1. řadu Doktora Who a tam zrovna vrcholila čekací mánie na poslední díl čtvrté. Pár spoilerů jsem schytala (když oni na to ti lidé koukali úplně všude včetně místnosti HP, kde jsem se vyskytovala nejvíc), ale ještě to vcelku šlo.
Pokud někde zahlédnete Tess přednášet o psaní fanfiction, určitě na ni jděte, protože byla výborná (navzdory tomu, že jsem jí do toho soustavně bezostyšně kecala). Většinu času jsem se propadala pod lino a říkala si, že ty osnovy bych si fakt psát měla a s betama bych se neměla hádat a tak vůbec.
Zjistila jsem, že mám neobjasnitelnou fóbii ze Stargateáků.
Prvně jsem potkala
dangerouss a
spiritofdream a bylo to velice milé. Já se na ten Death Note asi fakt budu muset podívat.
3. Nějakým záhadným způsobem se mi mezi diplomku a podrazy ze strany mého organismu (díky kterému jsem stačila zmeškat sraz s
my_matylda, což mě moc štve) povedlo vtěsnat zbytek Doktora a mám v hlavě tolik plot králíků, že asi začínám chápat pravý význam smrtícího králíčka v Monty Python a Svatý Grál. Mimochodem, dejte slasherce fandom s kanonickým párem a napíše vám gen:-). Alespoň pokud jsem to já.
4. Sosáci vyhlásili letní dobročinost. Koukejte se všichni zúčasnit. S trochou štěstí mi vyjde alespoň jeden z ďábelských plánů a taky něco napíšu.
5. Napsala jsem Torchwoodové drabble. Kupodivu slashové. Nicméně velice mírně. Zvrhlé je úplně jiným způsobem. V hlavní roli Ianto.
Ranní rutina
Ranní probuzení bolela. Stával se z toho zvyk. Nic překvapivého. Píchnutí v levém koleně. Pomalu zahýbat ztuhlým pravým kotníkem. Posadit se a zadržet dech, protože záda snáší rána obzvlášť špatně.
Koupelna. Přidržovat se nočního stolku. Potom dveří. A nakonec se opřít o umyvadlo. Podívat se na svůj odraz. Připomenout si, že dnes už se opravdu s Jackem musí rozejít. Dát mu svobodu. Vyčistit zuby a nasadit zuby.
Ranní rutina. Na tu věc s rozchodem pokaždé zapomněl. Ještě v pětapadesáti to vypadalo jako elegantní, romantické a tragické gesto. Ale rozcházejte se s někým, kdo vám k sedmdesátinám daroval sonickou zubní protézu.