KAT-TUN - Arigatou (Kamenashi & Ueda)
Živé vzpomínky potichu přicházejí k životu.
Protože jsi najednou řekla, že bys chtěla vidět moře, hned po škole jsem jel na kole s tebou za mými zády.
Koutkem oka jsem sledoval tvou uniformu, jak se houpe ve větru. Přemýšlel jsem o tom celou dobu, když jsme neúnavně plánovali naši budoucnost.
Miloval jsem tyhle dny tak moc, že to ani nedokážu vyjádřit slovy.
Tvé úsměvy a tvé výrazy, když jsi byla naštvaná.
Hluboko v mém srdci se na ně dívám skrz čočky.
Nezáleží na tom, kolik dní uběhne. Vryly se mi do paměti.
Ten zářivý film hraje pořád v mém srdci, aniž by přišel o svou barvu.
Nikdy nezapomenu na ty modře zbarvené dny, které jsem strávil s tebou.
Teď ti chci říct, „děkuju ti.“
Sledoval jsem tvou tvář osvětlenou odpoledním sluncem. Vůbec jsem na hodině neposlouchal. Jen jsem seděl ve třídě a zíral na tebe.
„Jak bych měl nazvat tyhle pocity?“ Všechno se to ke mně vrací.
Až se zbavíš těchto slz, zajímalo by mě, jaké dny na tebe čekají.
Vzdálená, modrá bolest tě volá.
V dalším filmu se určitě mihnou dva sny.
Za stejnou oblohou, na kterou jsme se dívali, se naše sny propojí jako hvězdy.
Ty třešňové květy, jenž jsem pozoroval s tebou, a ta horká léta.
Věřili jsme, že je budeme neustále vídat společně. Není to tak?
Ten nespočet našich alb je jako náš poklad.
Jsem si jistý, že bez ohledu na to, kolikrát jsem se znovu narodil, vždycky jsem se zamiloval do tebe.
Ten zářivý film hraje pořád v mém srdci, aniž by přišel o svou barvu.
Znovu a znovu. Držím pevně tyhle modře zbarvené dny, které jsem strávil s tebou.
Nezapomenu ani na ta modře zbarvená jara. Chci ti říct, „děkuju ti.“
Protože jsi najednou řekla, že bys chtěla vidět moře, hned po škole jsem jel na kole s tebou za mými zády.
Koutkem oka jsem sledoval tvou uniformu, jak se houpe ve větru. Přemýšlel jsem o tom celou dobu, když jsme neúnavně plánovali naši budoucnost.
Miloval jsem tyhle dny tak moc, že to ani nedokážu vyjádřit slovy.
Tvé úsměvy a tvé výrazy, když jsi byla naštvaná.
Hluboko v mém srdci se na ně dívám skrz čočky.
Nezáleží na tom, kolik dní uběhne. Vryly se mi do paměti.
Ten zářivý film hraje pořád v mém srdci, aniž by přišel o svou barvu.
Nikdy nezapomenu na ty modře zbarvené dny, které jsem strávil s tebou.
Teď ti chci říct, „děkuju ti.“
Sledoval jsem tvou tvář osvětlenou odpoledním sluncem. Vůbec jsem na hodině neposlouchal. Jen jsem seděl ve třídě a zíral na tebe.
„Jak bych měl nazvat tyhle pocity?“ Všechno se to ke mně vrací.
Až se zbavíš těchto slz, zajímalo by mě, jaké dny na tebe čekají.
Vzdálená, modrá bolest tě volá.
V dalším filmu se určitě mihnou dva sny.
Za stejnou oblohou, na kterou jsme se dívali, se naše sny propojí jako hvězdy.
Ty třešňové květy, jenž jsem pozoroval s tebou, a ta horká léta.
Věřili jsme, že je budeme neustále vídat společně. Není to tak?
Ten nespočet našich alb je jako náš poklad.
Jsem si jistý, že bez ohledu na to, kolikrát jsem se znovu narodil, vždycky jsem se zamiloval do tebe.
Ten zářivý film hraje pořád v mém srdci, aniž by přišel o svou barvu.
Znovu a znovu. Držím pevně tyhle modře zbarvené dny, které jsem strávil s tebou.
Nezapomenu ani na ta modře zbarvená jara. Chci ti říct, „děkuju ti.“