KAT-TUN - in the DARK
Pátrám po odpovědi, kterou nezvládám nalézt. Našel jsem tě tady.
I opakující se dny ubíhají nekontrolovatelně. Chci takhle zůstat o trochu déle.
Paprsek světla dopadl na můj prst. Tento svět je stále tmavší.
Na noční obloze jsem hledal tvou barvu. Je to něco, co bych měl vidět jenom já.
Hodinové ručičky tě pomalu odvádějí pryč. Někam, kam se já nedostanu.
Problikávající plamen začínal pomalu mizet. V naší noci po sobě zanechal paobraz.
Okvětní lístky se chvějí a zakrývají mi poslední výhled na tvou siluetu.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Čím blíž se dostanu, tím jsi dál, jako fata morgána. V noci jsi pro mě zanechala odpověď.
Dveře času se za mnou zavírají.
Do prázdnoty jsem vykřikl tvé jméno ještě jednou.
Za sebou zanechávám slzy, protože svět se i teď pořád mění.
Od toho dne tvé číslo na zmraženém displeji mého mobilu spí v temnotě.
Na druhém konci elektronických vln s někým spíš, ale nejsem to já. Svět se zdá být vzhůru nohama.
V temném stavu beztíže se tahle planeta neustále otáčí. Jsme na ní my dva.
Scenérie se začínala měnit a uvrhla mé srdce do chaosu. Uprostřed této noci jsem sám.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Alespoň trošku se snažím si vybavit něco o tobě. Ručičky hodinek nepřestávají tikat.
S nuceným úsměvem jsi mě jemně chytila za ruku.
Blíží se noc. Už ani neslyšíme naše kroky.
Budu se snažit ti dneska splnit přání. Pouze jediné.
Tvé kroky budou následovat cestu vedoucí k budoucnosti.
Problikávající plamen začínal pomalu mizet. V naší noci po sobě zanechal paobraz.
Okvětní lístky se chvějí a zakrývají mi poslední výhled na tvou siluetu.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Čím blíž se dostanu, tím jsi dál, jako fata morgána. V noci jsi pro mě zanechala odpověď.
I opakující se dny ubíhají nekontrolovatelně. Chci takhle zůstat o trochu déle.
Paprsek světla dopadl na můj prst. Tento svět je stále tmavší.
Na noční obloze jsem hledal tvou barvu. Je to něco, co bych měl vidět jenom já.
Hodinové ručičky tě pomalu odvádějí pryč. Někam, kam se já nedostanu.
Problikávající plamen začínal pomalu mizet. V naší noci po sobě zanechal paobraz.
Okvětní lístky se chvějí a zakrývají mi poslední výhled na tvou siluetu.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Čím blíž se dostanu, tím jsi dál, jako fata morgána. V noci jsi pro mě zanechala odpověď.
Dveře času se za mnou zavírají.
Do prázdnoty jsem vykřikl tvé jméno ještě jednou.
Za sebou zanechávám slzy, protože svět se i teď pořád mění.
Od toho dne tvé číslo na zmraženém displeji mého mobilu spí v temnotě.
Na druhém konci elektronických vln s někým spíš, ale nejsem to já. Svět se zdá být vzhůru nohama.
V temném stavu beztíže se tahle planeta neustále otáčí. Jsme na ní my dva.
Scenérie se začínala měnit a uvrhla mé srdce do chaosu. Uprostřed této noci jsem sám.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Alespoň trošku se snažím si vybavit něco o tobě. Ručičky hodinek nepřestávají tikat.
S nuceným úsměvem jsi mě jemně chytila za ruku.
Blíží se noc. Už ani neslyšíme naše kroky.
Budu se snažit ti dneska splnit přání. Pouze jediné.
Tvé kroky budou následovat cestu vedoucí k budoucnosti.
Problikávající plamen začínal pomalu mizet. V naší noci po sobě zanechal paobraz.
Okvětní lístky se chvějí a zakrývají mi poslední výhled na tvou siluetu.
Naše cesty se už nemusí znovu sejít. Zítra nebo za sto let. Až do konce času.
Čím blíž se dostanu, tím jsi dál, jako fata morgána. V noci jsi pro mě zanechala odpověď.