Maskuji své city, tu vážnost, úzkost, vlastní hloupost, nevědomost - stud, strach - a především - žal! ..Protože když se směji, a to čím dál víc, směji se všemu a všelijak, tak je to jen na oko... Ale když házím své zářící úsměvy, nebo, když úpím, "pláču" (..neboť já nikdy nepláču..!), červenám se, tetelím se, umírám!! ..TO, je skutečné...
***
I
(
Read more... )