Pativ
Zvukařů v Roxy mám tak akorát dost. To, že to občas úplně zkrachuje a já si říkám, že mít tady dítě (jako že tam jsou), málem přijde o sluch, to by se ještě dalo omluvit. Jenže tihle pilní lidé u toho snad opravdu spí! Moderátoři běhají od jednoho mikrofonu k druhému, z vokálů Connection je normálně slyšet jen druhý hlas, a Ačo pro změnu naprosto přehlušuje svou kytaru, ze které se tím pádem stává bicí nástroj bez tónů. A úplně nejlepší bylo, když místo textově důležitého sóla ve skladbě Kale byl slyšet jen sborový doprovod. Za to by se už opravdu měli stydět, i kdyby ti zvukaři byli dobrovolníci.
Jinak dobře organizovaná akce s kvalitní hudbou. A je hezké, že se při takové příležitosti sejdou známí, že i když bych tam šla sama, hned bych našla někoho, koho znám...člověk pak prokecá třeba půlku koncertu, ale v mém životě jsou taková opakovaná setkání vzácná a moc si toho vážím. Jediný člověk, kterého jsem si nevážila, byl opilý silák co mi šlápl na bundu a pak na mě něco křičel. Snad to bylo i romanes, každopádně jsem neslyšela ani slovo. Sice jsem tu bundu měla mít v šatně (po dvou dnech placení nehorázných cen za každý kus oblečení a tašku se mi prostě už nechtělo, jsem skrblík), ale nikomu jinému nevadila a takoví idioti se nemají opíjet, a to zvlášť pokud se budou takhle chovat maškar le Gadžende.
Doprovodný program nebyl ničím zvláštní, akorát mi mladá Bittová ve filmu hrozně připomínala Paťu, takže jsem se jaksi nemohla soustředit, ostatně na to si už v téhle fázi čekání na dítě stejně nároky nedělám.
Na cestě do metra jsem půl hodiny sledovala osmičlenný obsah dvou policejných minibusů. Jeden byl uvnitř, vozidlo se občas houpalo a párkrát odtud byl slyšet podivný zvuk. Ostatní vykecávali, ani se nedívali směrem na ulici (ani na případně střežený objekt, prostě jen na ty ostatní), než tři z nich odešli. Zbívalí strážci zákona kouřili a kecali dál. Po půl hodině jsem odešla. Nevím, co mě na tom tolik fascinovalo, jsem diliňi.
Tera Fabiánová: "E bacht ke mande avel ča perdal le čhavorengere vastora." Lava avri o "ča" a koda citatos peske varekaj thovava.
Jinak dobře organizovaná akce s kvalitní hudbou. A je hezké, že se při takové příležitosti sejdou známí, že i když bych tam šla sama, hned bych našla někoho, koho znám...člověk pak prokecá třeba půlku koncertu, ale v mém životě jsou taková opakovaná setkání vzácná a moc si toho vážím. Jediný člověk, kterého jsem si nevážila, byl opilý silák co mi šlápl na bundu a pak na mě něco křičel. Snad to bylo i romanes, každopádně jsem neslyšela ani slovo. Sice jsem tu bundu měla mít v šatně (po dvou dnech placení nehorázných cen za každý kus oblečení a tašku se mi prostě už nechtělo, jsem skrblík), ale nikomu jinému nevadila a takoví idioti se nemají opíjet, a to zvlášť pokud se budou takhle chovat maškar le Gadžende.
Doprovodný program nebyl ničím zvláštní, akorát mi mladá Bittová ve filmu hrozně připomínala Paťu, takže jsem se jaksi nemohla soustředit, ostatně na to si už v téhle fázi čekání na dítě stejně nároky nedělám.
Na cestě do metra jsem půl hodiny sledovala osmičlenný obsah dvou policejných minibusů. Jeden byl uvnitř, vozidlo se občas houpalo a párkrát odtud byl slyšet podivný zvuk. Ostatní vykecávali, ani se nedívali směrem na ulici (ani na případně střežený objekt, prostě jen na ty ostatní), než tři z nich odešli. Zbívalí strážci zákona kouřili a kecali dál. Po půl hodině jsem odešla. Nevím, co mě na tom tolik fascinovalo, jsem diliňi.
Tera Fabiánová: "E bacht ke mande avel ča perdal le čhavorengere vastora." Lava avri o "ča" a koda citatos peske varekaj thovava.