"Тишина" Яну Палаху
"Тишина" Богдана Миколашека в Чехии и Словакии звучит по радио и ТВ как минимум раз в год, 19 января. Песня была написана в 1969-ом, через несколько дней после трагической смерти Яна Палаха. В 1972 году Миколашеку запретили выступать на публике, в 1982-ом он эмигрировал вместе с семьей в Швейцарию.
Ticho - Bohdan Mikolášek
Ticho a lidé proudí ulicí
a málo - málo kdo se smál.
Nehybný chodník smekl čepici
- a ticho spěchá, spěchá dál.
To ticho seřazené v průvodu
a někdo tvářím úsměv vzal
jak žízeň hnaná pro vodu
- to ticho spěchá, sp ě chá dál.
Ticho a lidé proudí ulicí
a každý úsměvu se vzdal.
Vždyť ticho je jen čára půlící
pak přijde výkřik
- už přišel výkřik a plamen plál.
Oheň světlo dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím
tak jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
aby mrtví zůstali žít.
Zůstali žít, ale snad už
aspoň trochu ví proč.
Proč každý, kdo ležel - vstal.
Ale já - já se ptám také proč,
proč je ten ohe ň tolik stál.
Proč lidé začnou myslet na život
až když jim p řed očima umírá.
To proč - to pro č to dotírá
proč je ten oheň tolik stál.
Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobř e vím - jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
aby mrtví zůstali žít.
Ticho a lidé proudí ulicí
...na Václavském náměstí
si každý kousek toho ticha vzal
a Národním muzeum
s očima vypálenýma municí
vidí, jak ticho spěchá dál.
Ať po té písni nikdo netleská,
ať každý v klidu to své ticho zatráví
to ticho, to ticho tiše mluvící
ať tiše dál vypráví....
Ticho - Bohdan Mikolášek
Click to viewTicho a lidé proudí ulicí
a málo - málo kdo se smál.
Nehybný chodník smekl čepici
- a ticho spěchá, spěchá dál.
To ticho seřazené v průvodu
a někdo tvářím úsměv vzal
jak žízeň hnaná pro vodu
- to ticho spěchá, sp ě chá dál.
Ticho a lidé proudí ulicí
a každý úsměvu se vzdal.
Vždyť ticho je jen čára půlící
pak přijde výkřik
- už přišel výkřik a plamen plál.
Oheň světlo dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobře vím
tak jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
aby mrtví zůstali žít.
Zůstali žít, ale snad už
aspoň trochu ví proč.
Proč každý, kdo ležel - vstal.
Ale já - já se ptám také proč,
proč je ten ohe ň tolik stál.
Proč lidé začnou myslet na život
až když jim p řed očima umírá.
To proč - to pro č to dotírá
proč je ten oheň tolik stál.
Oheň, světlo, dým
a krátký život s ním
hořely dlouho a hořet budou dál.
Plamen cizích vin
a já dobř e vím - jako vy tu zprávu:
zemřel živý člověk
aby mrtví zůstali žít.
Ticho a lidé proudí ulicí
...na Václavském náměstí
si každý kousek toho ticha vzal
a Národním muzeum
s očima vypálenýma municí
vidí, jak ticho spěchá dál.
Ať po té písni nikdo netleská,
ať každý v klidu to své ticho zatráví
to ticho, to ticho tiše mluvící
ať tiše dál vypráví....