13. díl - Svatba
Že jste byli hodní, přidám sem dílek. :)
Abych nám osvěžila paměť, Cecílie se vdává za Armanda, jednoho z nejbohatších mladíků v celém Innsmouthu, se kterým si začala po rozchodu s Danielem:
„Cecílie, kde jsi?“ vytrhl ji z mikrospánku Armandův hlas. „Převlékni se a pojď dolů, zlato, hosté už čekají.“
Když se C. objevila na stříbřitém poprašku zimy před penzionem, připadala všem jako zjevení sněhové královny...
Armand, který se dosud živě bavil v hloučku svých přátel, jí nabídl rámě a představil známým. Z přízně tu měl jen jednu sestřenici, která si teď Cilku prohlížela s výrazem špatně skrývaného opovržení.
„Drahá, seznam se s mými přáteli... Tohle jsou sestry Bella a Donna. A zde je moje sestřenka Diana. Je tak okouzlující a zábavná - jsem si jist, že si budete výborně rozumět,“ ujišťoval Cecílii a šel obhlédnout, zda je všechno přichystané.
To jistě, ušklíbla se v duchu Cilka. Bohužel si nedokázala nevšimnout Dianiny róby, která byla na první pohled o několik desítek tisíc simoleonů dražší než její...
Barman byl na místě a teď už horlivě leštil sklenice na šampaňské, které bylo pochopitelně té nejlepší kvality. Hosté se mezitím ukázněně seřadili do špalíru a čekali, až mezi nimi Severus pyšně provede nevěstu ke svatebnímu oblouku. Victorie šla coby nejmladší družička hned za Cilkou a v nových šatech zakoupených pro tuto příležitost jí to moc slušelo. Už teď se dalo tušit, že z ní jednou bude krasavice.
Další stáli za nimi a ti, co se nevešli, se shromáždili kolem. Larry si stoupl strategicky blízko bednám se šampaňským.
Důstojný svatební pochod dokresloval celou atmosféru, která šustila drahými róbami a třpytila se sněhem a brilianty. V podstatě tu byla celá místní honorace včetně půvabné zástupkyně innsmouthské upíří mafie.
Když novomanželé stvrdili svůj slib polibkem, lidé tleskali a rozjařená nálada roztáhla i poslední rozpačité úsměvy ve výraz úlevy. Larry už byl u lahví a špunty bouchaly a šampaňské perlilo...
„Šampaňské až po obřadu! Teď je čas na dort,“ rozčiloval se ženich.
Stolů byl po zahradě rozmístěno hned několik pod improvizovanými vytápěnými přístřešky a večeře korunovaná svatebním dortem byla naprosto bez chyby - o to už se Armand postaral.
Mimochodem, ten blonďák, co právě nudí společnost řemi o raketách se středním a krátkým doletem, je generál Malfair, Cecíliin nadřízený. Ano, už povýšil - a k tomu začíná fušovat do politiky.
Když večer pokročil a většina hostů už se vypravila ne právě jistým krokem k domovu, omladina se teprve začala bavit... Tančilo se, a pak Cilka svolala všechny zbylé hosty.
„Chtěla bych připít svému manželovi a poděkovat mu za tu krásnou svatbu,“ pronesla slavnostně a pozvedla číši.
„Ano...,“ tleskali hosté, „na ženicha!“
„Nevím, co říct,“ zamumlal polichoceně Armand.
Rozveselení hosté však ztropili takový hluk, že ani nic říkat nemusel - cinkali skleničkami a hromadně jim připíjeli na lásku a šťastné manželství.
Pak se s Cecílií vytratili do svého apartmá...
„Byl to skvělý večírek, drahá, díky.“
„On už skončil?“ zeptala se ho šibalsky C.
„Oh, jistě - málem bych zapomněl - ještě je tu to fyzické naplnění manželství, že?“
A šel na věc. Trochu to odbyl - soudě podle Cilčina výrazu těsně po.
„Cecílie, netvař se tak kysele, nesluší ti to,“ poznamenal Armand.
„Já jen, že o Vánocích to bylo tak nějak... hezčí,“ broukla Cecílie.
„No tak, zlato, nedělej scény - limo čeká,“ odbyl ji a táhl za sebou ze schodů.
A zavelkého jásotu zbylých hostů, kteří už byli vesměs namol, jak to na takových svatbách bývá - koneckonců se tam lidi chodí vždycky jen zadarmo najíst a napít - nasedli do elegantní černé limuzíny (svatebního daru od innsmouthské upíří mafie) a mávající se rozjeli vstříc své budoucnosti...
Konec 13. části
Za 14. dílem tudy...
Abych nám osvěžila paměť, Cecílie se vdává za Armanda, jednoho z nejbohatších mladíků v celém Innsmouthu, se kterým si začala po rozchodu s Danielem:
„Cecílie, kde jsi?“ vytrhl ji z mikrospánku Armandův hlas. „Převlékni se a pojď dolů, zlato, hosté už čekají.“
Když se C. objevila na stříbřitém poprašku zimy před penzionem, připadala všem jako zjevení sněhové královny...
Armand, který se dosud živě bavil v hloučku svých přátel, jí nabídl rámě a představil známým. Z přízně tu měl jen jednu sestřenici, která si teď Cilku prohlížela s výrazem špatně skrývaného opovržení.
„Drahá, seznam se s mými přáteli... Tohle jsou sestry Bella a Donna. A zde je moje sestřenka Diana. Je tak okouzlující a zábavná - jsem si jist, že si budete výborně rozumět,“ ujišťoval Cecílii a šel obhlédnout, zda je všechno přichystané.
To jistě, ušklíbla se v duchu Cilka. Bohužel si nedokázala nevšimnout Dianiny róby, která byla na první pohled o několik desítek tisíc simoleonů dražší než její...
Barman byl na místě a teď už horlivě leštil sklenice na šampaňské, které bylo pochopitelně té nejlepší kvality. Hosté se mezitím ukázněně seřadili do špalíru a čekali, až mezi nimi Severus pyšně provede nevěstu ke svatebnímu oblouku. Victorie šla coby nejmladší družička hned za Cilkou a v nových šatech zakoupených pro tuto příležitost jí to moc slušelo. Už teď se dalo tušit, že z ní jednou bude krasavice.
Další stáli za nimi a ti, co se nevešli, se shromáždili kolem. Larry si stoupl strategicky blízko bednám se šampaňským.
Důstojný svatební pochod dokresloval celou atmosféru, která šustila drahými róbami a třpytila se sněhem a brilianty. V podstatě tu byla celá místní honorace včetně půvabné zástupkyně innsmouthské upíří mafie.
Když novomanželé stvrdili svůj slib polibkem, lidé tleskali a rozjařená nálada roztáhla i poslední rozpačité úsměvy ve výraz úlevy. Larry už byl u lahví a špunty bouchaly a šampaňské perlilo...
„Šampaňské až po obřadu! Teď je čas na dort,“ rozčiloval se ženich.
Stolů byl po zahradě rozmístěno hned několik pod improvizovanými vytápěnými přístřešky a večeře korunovaná svatebním dortem byla naprosto bez chyby - o to už se Armand postaral.
Mimochodem, ten blonďák, co právě nudí společnost řemi o raketách se středním a krátkým doletem, je generál Malfair, Cecíliin nadřízený. Ano, už povýšil - a k tomu začíná fušovat do politiky.
Když večer pokročil a většina hostů už se vypravila ne právě jistým krokem k domovu, omladina se teprve začala bavit... Tančilo se, a pak Cilka svolala všechny zbylé hosty.
„Chtěla bych připít svému manželovi a poděkovat mu za tu krásnou svatbu,“ pronesla slavnostně a pozvedla číši.
„Ano...,“ tleskali hosté, „na ženicha!“
„Nevím, co říct,“ zamumlal polichoceně Armand.
Rozveselení hosté však ztropili takový hluk, že ani nic říkat nemusel - cinkali skleničkami a hromadně jim připíjeli na lásku a šťastné manželství.
Pak se s Cecílií vytratili do svého apartmá...
„Byl to skvělý večírek, drahá, díky.“
„On už skončil?“ zeptala se ho šibalsky C.
„Oh, jistě - málem bych zapomněl - ještě je tu to fyzické naplnění manželství, že?“
A šel na věc. Trochu to odbyl - soudě podle Cilčina výrazu těsně po.
„Cecílie, netvař se tak kysele, nesluší ti to,“ poznamenal Armand.
„Já jen, že o Vánocích to bylo tak nějak... hezčí,“ broukla Cecílie.
„No tak, zlato, nedělej scény - limo čeká,“ odbyl ji a táhl za sebou ze schodů.
A zavelkého jásotu zbylých hostů, kteří už byli vesměs namol, jak to na takových svatbách bývá - koneckonců se tam lidi chodí vždycky jen zadarmo najíst a napít - nasedli do elegantní černé limuzíny (svatebního daru od innsmouthské upíří mafie) a mávající se rozjeli vstříc své budoucnosti...
Konec 13. části
Za 14. dílem tudy...