Nov 16, 2006 19:30
Dnešní večer byl správně haluzoidní... Večerní program mi padl a protože už jsem byla ve městě (a taky proto, že se mi ani trošku nechtělo vracet domů), jsem tam zůstala a toulala se po noční Jihlavě, jedno kam a s jedinou myšlenkou: "Jsem." Pak už v mé mysli zbylo jen místo pro jakousi klasicistní melodii a zalíbení ve žlutých světlech.
Kam mě to kroky nedonesly! - aniž bych chtěla, najednou jsem stála před nejstarší stavbou našeho města, Jánským kostelíkem, který prý stojí na místě bývalého pohanského obřadiště. Chtěla jsem tam zajít už hodnou dobu a vzpomínám na to pokaždé, když jdu ze školy a vidím ho v dálce. A tak jsem vystoupala po schůdcích a jakoby zvláštní náhodou stanula v kruhu stromů. Holé větve se nade mnou tyčily ve tmě, což vypadalo správě hrůzně.
A znovu - aniž bych nad tím jakkoliv přemýšlela, obešla jsem si kostel hezky deosil (ve směru hodinových ručiček) a na chvíli se pak zastavila u jakýchsi tří křížů, abych se pomodlila Zdrávas, který jsem se naučila na Svaté hoře a víc než s Marií si ho spouji s Bohyní.
V té tmě a trochu žlutého světla pouličních lamp, bez myšlenek a s velikou míru lásky v duši jsem se znovu setkala s Bohy v jedné z těch nejnádhernějších podob.
Budiž požehnáno toto místo!
pohanství