Chvilka poezie

[lithin]

Světýlko bloudící ve vodě,
zastav se a přestaň bloudit
Vždyť čím víc bloudíš,
tím víc ztrácíš

Světýlko ve vodě,
otevři oči,
vydej se světlu slunce

Spím
Ve snech vidím ho
Zase a znovu a napořád
Spím
A umírám

Hluboko do nitra
Vpálený mám znak
A až dohoří
Zhasne i můj život

Better be alone to stay with you
What can I say? What can I do?

Když malíř domaluje pár slov na zeď bytu svého
Pak nejspíš nezbývá už pranic víc
Než chopit se plátna zprášeného
A kreslit slova bez hranic

Však ruka omdlí strachem tím
Že po nauce slov všedních dnů
Tu krajina - tu květina propadnou se v temný stín
Hranice slov zrázem hranicí jsou snů

Jednou srdce své vínu a něze povznese
Barva padne na plátno kde bude květina
Z pustiny nití hora stane se
A takhle snad každý malíř začíná