Film-making
Protože jsem minule měla zpoždění s popisem filmů, které jsem viděla na svém semináři, a protože mám obecně zpoždění s popisem filmů, které se dostaly do mého podvědomí, rozhodla jsem se to napravit.
Nejdřív bude entry o seminářových filmech, pak možná i nějaké o ne-seminářových
První film, z předminulého týdne, byl Mechanický pomeranč od Stanleyho Kubricka.
Naštěstí jsem si vymohla anglické titulky, což bylo štěstí, protože jinak by tomu moc rozumět nebylo.
A film mě zklamal. Ano, opravdu.
Zaprvé mám Kubricka celkem napozorovaného (miluju ho) a čekala jsem od něj mnohem víc už jen z jeho principu.
Zadruhé se o tomhle filmu pořád tak strašně mluví, píše, skládá trubadúrskou poezii a bůhvícovšechno, a to všechno, z mého pohledu, úplně nezaslouženě.
Říká se, že je to strašně psychotické a úplně hnusné, co se týče děje a principů, tam, předestíraných, že nějaké hororové filmy nebo co se tomu ani omylem nemůžou rovnat. A tonení vůbec pravda - už jsem viděla spoustu lepších hororů, thrillerů a nejrůznějších psychofilmů, kterým nesahá ani po kotníky.
Je fakt, že se tam jedná o genetickou úpravu uvnitř lidského mozku - hlavní hrdina, který se předtím choval špatně, ošklivě, ba přímo odporně (a je fakt, že to se choval a nebyl to pěkný pohled), je poslán do vězení, kde mu je po nějaké době nabídnuta možnost, že mu naprogramují mozek tak, aby ho špatnost odpuzovala. On to přijme, protože se hrozně moc chce zlepšit, a když z vězení vyjde, má to tam. Všichni ho sice nenávidí a několik lidí si na něm dost ošklivě zchlazuje zlost, ale jinak je dobrý.
Ta genetická úprava moc pěkná není, ale nijak hrůzná taky ne, prostě klasika. Pouštějí mu násilné obrazy a tím ho učí, aby se jim vzpíral. Při záběrech z nějakého koncentračního tábora tam hraje Beethovenova 9.symfonie, kterou náš hlavní hrdina nejvíc miluje, a potom ji už nemůže poslouchat, což je trošku škoda a trošku mě to mrzelo, ale ne tolik, jak by ten film asi po mně chtěl.
No, když z vězení vyjde, zjistí, že rodiče mají podnájemníka, který ho nenávidí, že jeho majetek rozprodali, že jeho had chcípnul. Pod mostem ho okradou bezdomovci (jednoho z nich dřív zmlátil), pak ho zbije policie (která s ním předtím byla v jeho gangu), pak se ho starý muž (kterému zabil manželku) pokusí dovést k šílenství tím, že ho zamkne do pokoje a dokola mu pouští 9. symfonii, a nakonec se tenhle hlavní hrdina pokusí o sebevraždu a skončí v nemocnici. Vznikne z toho aféra, zajímají se o něj noviny, vláda...a končí to úplně nijak, když si třese rukou s nějakým ministrem.
Moc logiku to nemá. Tedy - nějak mi to všechno nepasovalo k sobě. Připomínalo mi to 1984, Konec civilizace a ještě nějaké filmy, a prostě - taková smíchanina z filmů, co už znám.Připadalo mi to mělké, nezapůsobilo to na mě.
Navíc jsem hlavnímu hrdinovi ani na okamžik jeho emoce nevěřila. Byl úplně nepřesvědčivý. Celou dobu jsem čekala, co potom komu provede, a on nic, on andílek a tvářil se bůhvíjak není dobrý. A to mě štvalo, protože to bylo zase moc mělké. Navíc, kromě úvodní irské písničky (Molly Malone) nestála za moc ani hudba. Průměr, a to je škoda.
Štěstí je, že dokonce ani Kubrick o tomhle filmu nemá moc valné mínění :-)
Další týden jsem tam nebyla, ale dneska jsem viděla další film, jmenoval se něco jako Proměny v organismu nebo tak nějak. Protože sjem ztratila papír se syllabem, anglicky ani přesně vám to nepovím, ale já ho pak najdu.
Každopádně - to bylo něco úplně jiného.
Ze začátku to vypadalo, že tomu nebudu rozumět, protože anglické titulky se jaksi nespustily. Ale všichni mluvily plynule, krásně, jasně a anglicky, ne nějakým potvorským nářečím. Ze začátku to taky vypadalo jako dokumentární film - mluvilo se tam o pokusu se správným dýcháním, které dostane člověka do stavu, podobného orgasmu, a přinutí ho kříčet a plakat, ale pak ho zanechá uvolněného, lehoučkého a šťastného. No, asi jako orgasmus. Ale pak se to z dokumentových popisů, střídání vypravěčů (co si které kdo myslí o autorovi tohohle vynálezu) a krátkých šotů zvrhlo v plnohodnotný, nedokumentární psychofilm. Psycho v tom hezkém slova smyslu.
Střídaly se tam nejdřív scény z nějaké té země, kde ten vynález vznikl (doslovné obrazy jednotlivých lidí, kteří to podstupovali) s Jugoslávií, kde o tom slyšeli, četli atd. Ten film byl totiž napůl jugoslávský.
Postavy a vůbec smysl toho příběhu byl trošku nejasný. Jasné byly jen historické okolnosti - Stalinova nadvláda v Rusku.
Co se týče těch postav - krásná mladá černovlasá dívka, která vypadá, že je nymfomanka, je trošku plošší a jednodušší. Trošku míň krásná (seversky, ale stejně) blondýnka, hrozně revoluční, komunistická, názorově ostře vyhraněná, se sklonem k projevům (její projevy se omezují samozřejmě na roli žen v současné společnosti a na roli orgasmu v historických souvislostech, ale zní to dobře). Pak je tam - něco jako veverka v Době ledové - tmavý Jugoslávec, přestrojený za teroristu, a plížící se s umělohmotným samopalem po ulicích a mířící na lidi. Pak nějaké dáma se svým přítelem, která tráví jediný čas, který je jí v tom filmu určený, tím, že si sádruje chloubu svého milence a vyrábí si otisk (aby na něm nemusela být závislá?). A pak ruský krasobruslař (který je blonďatý, hezký a trochu připomíná Plushenka), velmi podivný, obecný, neschopný milovat jediného člověka (miluje revoluci), který si začně s tou severskou blondýnkou a nakonec, po noci plné vášně, ji zamorduje tak, že jí čepelí své brusle uřízne hlavu.
Je to trošku kolážovité, ale příběh tam opravdu je. Je to trošku bláznivé, ale krásné. Je to trošku kýčovité, ale to prostě musí být. Je , a bylo to skvělé.
Film končí tím, že se ten ruský krasobruslař prochází krajinou u nějakého průplavu, s rukama od krve, míjí zvířata (bílého koně), lidi (Romové, jugoslávská chudina), dívá se vzhůru a všude možné, tváří se naprosto nejvíc zvláštně a extázovitě a zpívá úplně nádhernou ruskou písničku, o Bohu, kde se často opakují slova, aby na něj Bůh nezapomněl. To kdybych někde našla... *zamilovaná*
Hrozně silně to působilo, a líbilo se mi to. Moc.
Takže asi tak. Minule úplný propadák a zklamání, teď největší lehkost a extáze. Jen - ten film bych oratingovala tak na 18+, protože je tam spousta sexu a implicitních záběrů. Překvapivě mi to nevadilo.
Rhiannon (neptejte se na analogie - prostě jen další podpis)
PS: Free love... ale trochu jiná, než ta americká.
PPS: Zabila jsem pavouka. Nechtěla jsem, ale on mi utíkal z knížky. A já se ho bála. Našla jsem ho v posteli, a tam já pavouky nechci. Myslíte, že budu mít 10 let smůlu?
Nejdřív bude entry o seminářových filmech, pak možná i nějaké o ne-seminářových
První film, z předminulého týdne, byl Mechanický pomeranč od Stanleyho Kubricka.
Naštěstí jsem si vymohla anglické titulky, což bylo štěstí, protože jinak by tomu moc rozumět nebylo.
A film mě zklamal. Ano, opravdu.
Zaprvé mám Kubricka celkem napozorovaného (miluju ho) a čekala jsem od něj mnohem víc už jen z jeho principu.
Zadruhé se o tomhle filmu pořád tak strašně mluví, píše, skládá trubadúrskou poezii a bůhvícovšechno, a to všechno, z mého pohledu, úplně nezaslouženě.
Říká se, že je to strašně psychotické a úplně hnusné, co se týče děje a principů, tam, předestíraných, že nějaké hororové filmy nebo co se tomu ani omylem nemůžou rovnat. A tonení vůbec pravda - už jsem viděla spoustu lepších hororů, thrillerů a nejrůznějších psychofilmů, kterým nesahá ani po kotníky.
Je fakt, že se tam jedná o genetickou úpravu uvnitř lidského mozku - hlavní hrdina, který se předtím choval špatně, ošklivě, ba přímo odporně (a je fakt, že to se choval a nebyl to pěkný pohled), je poslán do vězení, kde mu je po nějaké době nabídnuta možnost, že mu naprogramují mozek tak, aby ho špatnost odpuzovala. On to přijme, protože se hrozně moc chce zlepšit, a když z vězení vyjde, má to tam. Všichni ho sice nenávidí a několik lidí si na něm dost ošklivě zchlazuje zlost, ale jinak je dobrý.
Ta genetická úprava moc pěkná není, ale nijak hrůzná taky ne, prostě klasika. Pouštějí mu násilné obrazy a tím ho učí, aby se jim vzpíral. Při záběrech z nějakého koncentračního tábora tam hraje Beethovenova 9.symfonie, kterou náš hlavní hrdina nejvíc miluje, a potom ji už nemůže poslouchat, což je trošku škoda a trošku mě to mrzelo, ale ne tolik, jak by ten film asi po mně chtěl.
No, když z vězení vyjde, zjistí, že rodiče mají podnájemníka, který ho nenávidí, že jeho majetek rozprodali, že jeho had chcípnul. Pod mostem ho okradou bezdomovci (jednoho z nich dřív zmlátil), pak ho zbije policie (která s ním předtím byla v jeho gangu), pak se ho starý muž (kterému zabil manželku) pokusí dovést k šílenství tím, že ho zamkne do pokoje a dokola mu pouští 9. symfonii, a nakonec se tenhle hlavní hrdina pokusí o sebevraždu a skončí v nemocnici. Vznikne z toho aféra, zajímají se o něj noviny, vláda...a končí to úplně nijak, když si třese rukou s nějakým ministrem.
Moc logiku to nemá. Tedy - nějak mi to všechno nepasovalo k sobě. Připomínalo mi to 1984, Konec civilizace a ještě nějaké filmy, a prostě - taková smíchanina z filmů, co už znám.Připadalo mi to mělké, nezapůsobilo to na mě.
Navíc jsem hlavnímu hrdinovi ani na okamžik jeho emoce nevěřila. Byl úplně nepřesvědčivý. Celou dobu jsem čekala, co potom komu provede, a on nic, on andílek a tvářil se bůhvíjak není dobrý. A to mě štvalo, protože to bylo zase moc mělké. Navíc, kromě úvodní irské písničky (Molly Malone) nestála za moc ani hudba. Průměr, a to je škoda.
Štěstí je, že dokonce ani Kubrick o tomhle filmu nemá moc valné mínění :-)
Další týden jsem tam nebyla, ale dneska jsem viděla další film, jmenoval se něco jako Proměny v organismu nebo tak nějak. Protože sjem ztratila papír se syllabem, anglicky ani přesně vám to nepovím, ale já ho pak najdu.
Každopádně - to bylo něco úplně jiného.
Ze začátku to vypadalo, že tomu nebudu rozumět, protože anglické titulky se jaksi nespustily. Ale všichni mluvily plynule, krásně, jasně a anglicky, ne nějakým potvorským nářečím. Ze začátku to taky vypadalo jako dokumentární film - mluvilo se tam o pokusu se správným dýcháním, které dostane člověka do stavu, podobného orgasmu, a přinutí ho kříčet a plakat, ale pak ho zanechá uvolněného, lehoučkého a šťastného. No, asi jako orgasmus. Ale pak se to z dokumentových popisů, střídání vypravěčů (co si které kdo myslí o autorovi tohohle vynálezu) a krátkých šotů zvrhlo v plnohodnotný, nedokumentární psychofilm. Psycho v tom hezkém slova smyslu.
Střídaly se tam nejdřív scény z nějaké té země, kde ten vynález vznikl (doslovné obrazy jednotlivých lidí, kteří to podstupovali) s Jugoslávií, kde o tom slyšeli, četli atd. Ten film byl totiž napůl jugoslávský.
Postavy a vůbec smysl toho příběhu byl trošku nejasný. Jasné byly jen historické okolnosti - Stalinova nadvláda v Rusku.
Co se týče těch postav - krásná mladá černovlasá dívka, která vypadá, že je nymfomanka, je trošku plošší a jednodušší. Trošku míň krásná (seversky, ale stejně) blondýnka, hrozně revoluční, komunistická, názorově ostře vyhraněná, se sklonem k projevům (její projevy se omezují samozřejmě na roli žen v současné společnosti a na roli orgasmu v historických souvislostech, ale zní to dobře). Pak je tam - něco jako veverka v Době ledové - tmavý Jugoslávec, přestrojený za teroristu, a plížící se s umělohmotným samopalem po ulicích a mířící na lidi. Pak nějaké dáma se svým přítelem, která tráví jediný čas, který je jí v tom filmu určený, tím, že si sádruje chloubu svého milence a vyrábí si otisk (aby na něm nemusela být závislá?). A pak ruský krasobruslař (který je blonďatý, hezký a trochu připomíná Plushenka), velmi podivný, obecný, neschopný milovat jediného člověka (miluje revoluci), který si začně s tou severskou blondýnkou a nakonec, po noci plné vášně, ji zamorduje tak, že jí čepelí své brusle uřízne hlavu.
Je to trošku kolážovité, ale příběh tam opravdu je. Je to trošku bláznivé, ale krásné. Je to trošku kýčovité, ale to prostě musí být. Je , a bylo to skvělé.
Film končí tím, že se ten ruský krasobruslař prochází krajinou u nějakého průplavu, s rukama od krve, míjí zvířata (bílého koně), lidi (Romové, jugoslávská chudina), dívá se vzhůru a všude možné, tváří se naprosto nejvíc zvláštně a extázovitě a zpívá úplně nádhernou ruskou písničku, o Bohu, kde se často opakují slova, aby na něj Bůh nezapomněl. To kdybych někde našla... *zamilovaná*
Hrozně silně to působilo, a líbilo se mi to. Moc.
Takže asi tak. Minule úplný propadák a zklamání, teď největší lehkost a extáze. Jen - ten film bych oratingovala tak na 18+, protože je tam spousta sexu a implicitních záběrů. Překvapivě mi to nevadilo.
Rhiannon (neptejte se na analogie - prostě jen další podpis)
PS: Free love... ale trochu jiná, než ta americká.
PPS: Zabila jsem pavouka. Nechtěla jsem, ale on mi utíkal z knížky. A já se ho bála. Našla jsem ho v posteli, a tam já pavouky nechci. Myslíte, že budu mít 10 let smůlu?