Zvířátkové entry: R jako Regila, V jako Vlče, K jako Kleio, D jako Dangie

[liszkalupeni]

Tak tedy, týden tu bylo ticho.
A to proto, že jsem byla někde úplně jinde, než v Praze u počítače.
Konkrétně na Dobříši.
S Reguškou (regila ). Aneb Králík.
A s dalšími dvěma spoluzvířátky - spiritofdream aneb Kleio aneb Méďa a dangerouss aneb Dangie aneb Kočka :-)
A bylo to skvělé, úplně moc a nejvíc, protože jsme měly celý dům prázdný (Regiina rodina odjela lyžovat do Itálie) a jen a jen pro nás. Nebojte se, že bychom tam třeba umřely nudou, hlady, na zimu a vyčerpání, nebo tak něco. Jasně, a na PMS, ale o tom až časem.
Co se týče jídla, měly jsme tam Kleio, která se ujala funkce hlavní kuchařky aneb vymýšleče jídel. Pamatovat se dají všechny, některé proto, jak byly dobré, některé proto, jak byly kuriózní.

1) Dobrý Hostinec, dva balíčky. Ehm ehm, kdybychom nenalily do toho hrnce dva litry vody, místo půl litru, určitě by v té směsi druhý den nestály dobrovolně všechny lžíce, ale jinak to bylo v pořádku :-)
2) Těstoviny s čímsi, taky něco omáčkovitého...a velice pohyblivého. Dorazilo to skoro až do obývacího pokoje, než jsme si toho ráno všimly a zpacifikovaly to :-))
3) Lívance, které byly úplně normální a úplně moc dobré. A já, protože jsem byla pryč, jsem dostala schováno několik na později. Jeden jsem si dala na chleba. S marmeládou.
4) Sýrové placičky, které se mi doufejme připálit nepodařilo, ačkoli mám o tom jisté pochybnosti. Ten nejtmavší jsem radši schovala a snědla sama. Ale nikdo si nestěžoval, takže bylo možná všechno v pořádku.
5) Koprová omáčka. Nejkurióznější. To když se Kleio zasní a solí a solí... pak jsme do toho přidaly brambory, aby tu sůl nasákly, a vodu, aby se to slané cosi trochu rozředilo, a ejhle, najednou z toho byla koprová polévka :-) Chutnala, takže katastrofa z toho nevznikla, ale zbytek jsme raději ráno obětovaly Jessie. Jessie je, prosím pěkně, Pes. A tvářila se na to velice, ale velice potěšeně.
6) Zapečené těstoviny s dalším sýrem (kde my ho braly??)
7) Pizza, kterou se mi přes veškeré snahy nepodařilo nakrájet na devět kousků a díky níž získala Regi své indiánské jméno Sedm Prasátek (neplést s Otcem prasátek, tohle je jiná potvůrka) :-)) Mmch, já byla nařčena ze jména Ta, která tančí s utěrkou (a neptejte se proč).
8) Perník. A ten byl tedy dobrodružný velmi. Protože jsme jaksi měly asi málo těsta, respektive moc velký plech. Protože jsme ho pekly na nižší teplotu, než jsme měly, a tudíž tam seděl déle (a mrkal na mě a stěžoval si, že ho nikdo nechce vytáhnout). Protože se z něho stala poměrně tvrdá masa. Protože i čokolády bylo málo, tudíž jsme ji musely rozpatlávat velmi opatrně. Protože byl celý posypaný barevnými kuličkami. Protože skoro nešel odškrábat od plechu :-) Názory na něj se různily - někomu jel, někomu z důvodu nechuti trochu nejel. Mně tedy zrovna ano, ale samozřejmě - už bylo i lépe. Nic proti!
9) Jahodové košíčky. Jeden se jmenoval Sherlock, protože vypadal jako žraloček. Měl takovou ožranou rozšklebenou tlamičku. A mám dojem, že jména dostaly všechny, ale na víc si teď nevzpomínám *červenajík*
10) Marcipán. Ale ne drak. Opravdový zvířátkový marcipán. Měly jsme hnědého králíka, oranžovo-zelenou želvičku, bílou kočku a bílého hada, což se velmi dobře dělilo (já měla tu želvičku a zbytek uhádnete). Díky marcipánu získaly i ostatní indiánská jména. Například Ta, která rozlámala hada na kousky. A taky Ta, která ukousla králíkovi hlavu. A Ta, která ukousla želvě nohu.
11) Taky bylo víno. Bílé v jídle, bílé karamelové v nejídle (Klein recept), červené jahodové v nejídle (můj recept)(a vyhodily jsme pojistky ve sklepě, když jsme se chtěly dostat do vinného sklípku; zkuste si takhle ve tmě držet poklop, těžký jako hroch, nebo se šplhat po vlhkých schodech nahoru). A tak.

Tak dost už o jídle. Když ono ale vážně bylo dobrodružné...užmlčík. A to nepočítám to kilo chipsů a čokolády a sušenek a podobných nedobrodružných věcí.

Na zimu a vyčerpání jsme naštěstí taky neumřely, nebo't jsme velmi aktivně topily a velmi aktivně používaly veškeré deky, které byly dostupné a dostatečně chumlací. Tesák.

A na nudu už vůbec ne. Skoro hned ten první den jsme například navštívily kavárnu U Velblouda, kam rády chodíme. Měly jsme tam sraz s Eve (neznámé zvířátko, po tenkrátním srazu už dobře známé), ale nejdřív se tam úplně náhodou a nečekaně dostavila její sestra Mája, tak jsme si nejdřív povídaly s ní. A ani nebyla moc v šoku, tedy doufejme :-)
Eve měla trošku zpoždění, protože zatracená železniční doprava, a proto nám napsala, že se zdrží a tak dále, a že asi půjde kanálama. Kleio ji nazvala krysičkou, a tohle slovo se stalo velice brzy okřídleným. Nebo spíš přímo legendárním. Používaly jsme ho pak na všechno a všechny, pětkrát do hodiny. A moje oblíbená hláška byla 'to zní jako krysička.' Když to končilo na -ička. Stále ještě hojně používáme, následuje vždycky záchvat smíchu. A krysička je mimochodem savet. Žádný ptáp (ptápové jsou jen čimlíp, timdřív, timhůř, kawaika apod. možná si vzpomenu ještě na další).

Co jsme tak ještě dělaly?
Třeba jsme se hromadně dívaly na Čokoládu. A hromadně vzdychaly nad Johnny Deppem, samozřejmě. A hromadně pojídaly čokoládu. No a prostě mňák...(to je taky ptáp). Jo, a ještě - Pantoufle je králík!! :-) Další heslo dne. Trochu rozporuplné - ve filmu je to totiž klokan a některé z nás knihu neznají, ale já si díky Krysařovým střevícům stojím na tom, že je to králík.

První časná ranní diskuze:
R: Je to klokan!
V: Je to králík!
*navzájem se pokoušejí zlechtat se*
R: Je to klokan!
V: Ne, je to králík!
*vyrazí ze dveří, aby se zeptaly spoluzvířátek*
R: Kleio, co je zač Pantoflíček?
*Kleio na nás zmateně hledí*
R: Z Čokolády přece.
K: No...klokan?
V: Ne, králíííík!!

Dále jsme třeba hrály Labyrint, což je úplně úchvatná hra, při které se v podstatě nejde nepohádat, navíc když to hrají čtyři. Spočívá to v tom, že jsou kostičky s kousky cestiček (to zní jako krysička) a jedna kostička je na herním plánku navíc. Na kostičkách jsou buď jen cestičky, nebo obrázky (je tam krysička, je tam krysička!). Účelem je za pomoci posouvání kousků cestiček dojít až ke svému obrázku. A když to hrajete ve čtyřech, je velmi pravděpodobné, že vám vaši vymyšlenou cestičku někdo zkazí, než se vůbec dostanete na řadu, a vy pak prskáte a rozčilujete se. Ehm, jednou se tohle nepředvídatelné cholerické Vlče rozčílilo ve chvíli, kdy mu bylo oznámeno, že mu stačí jeden tah na to, aby se dostalo do domečku. A protože já to neviděla a nevěděla a všichni čekali, že to najdu, a já si připadala jako debil, tak jsem zaprskala, a to velice fuj a velice nefér směrem. Že prostě nechci pomáhat. Což tedy nechci, protože já vážně takový debil nejsem, a někdy ty cestičky i vidím, ale to na věci nic nemění. A pak jsem se kousek večera tvářila a to nebylo hezké. A vůbec... :( Ale pak se to spravilo, vysvětlilo se to, trošku si to poplakalo a bylo to zase dobré.
O Carcassone radši pomlčím...to už známe :-) Taky mírně rozčilovací hra, a navíc jsme měly asi tři rozšíření a tudíž strašně moc kostiček, ale mně to prostě děsivým způsobem baví. Od té doby, co jsem se naučila krást louky a neprohrávám jak je den dlouhý :-) Několikrát jsme si to zahrály taky.
A pak ještě další taková série her, tentokrát velkoplošných počítačových. Jedna část je střílení do balonků, terčů, frisbee, plechovek od kofoly (ehm, už jsem vám říkala, že pokud ještě někdy bude pes, bude se jmenovat Kofola?) a létajících mimozemských talířů. Tohle hrozně jde Regušce, tudíž jsme si pak musely dát jako odvetu lovení rybiček. Prostě ovládáte udici a čekáte, až se vám na ni chytne potvůrka. Je tam Oždibovač (Nibbler), Pán rybníka (Lord of the Pond, nebo jak se ta bestie jmenuje), oranžové Hysterky (protože strašně rchyle odplavou, když na ně namíříte udicí), žluto-duhové rybičky, co se vysmekávají z udice, a pak nejvtipnější šedé rybičky jménem Malá hranolka, které se nesmí chytat, protože jsou to zlí ježdíci. Dále si můžete dát hledání lidí, třeba stejných, nebo dívajících se na jinou stranu, než ostatní, a tak podobně - tuhle hru nesnáším, protože mi zoufale nejde a jsem slepá a nefunguje mi ovládání a nereaguje na klikání, ale ostatní bavilo. A nakonec závod kraviček - běžíte s kravičkou a snažíte se srazit zaprvé Mexičany s mávajícím sombrerem a zadruhé poskakující strašáky. Máte na to minutu a musíte srazit co nejvíc těch potvůrek, zatímco uháníte dopředu. A taky můžete přeskakovat překážky. A narážet do stromečků. A do ohrádky. Elektrické. Bzzzzzzzz... (řekla elektrická seslička, které dávala rány). Potom ping-pong, hokej a snooker, což jsme nehrály, a pak takové dvě podivnosti, které jsme odhalily až včera - tvarování postav do bublinek a střílení po bublinkách, a boj s tanky, který mě hrozně bavil :-)

Taky se objevilo několik karetních her, které byly vtipné. Například kuteškové kvarteto, kde vystupují tyto postavy: ňuchňák, ježek, kutešet a myšice. Aneb králík, ježek (který transformací na nesmysl neprošel), krtek a myška. Aneb - Krtek! :-) Vyhrávaly jsme tak každá někdy, tudíž jsme se u toho ani moc neštvaly (já taky jednou, myslím). Ale pamatujte si to...*očivsloup*
A taky jsme našly (respektive Dang přivezla) Černého Petra ze Lvího krále, tudíž jsem v podstatě chtěla prohrát, protože mám hrozně ráda toho zlého černého lva, které tam byl vyobrazený. A zmatky nad zmatky - když jedna kartička koluje pořád dokola a nikomu se nehodí, pže je Vlče pitomé a nedojde mu, že se hodí jemu. Nebo dvě až tři kartičky, které takhle zmateně poletují úplně všude, než si Vlče jednu vezme, následkem toho skončí na druhém místě a následkem toho se zjistí, že si popletlo symboly na obrázcích. Celá já *blushing* Ale bylo to vtipné, moc, ještě bych si to zopakovala. Společně s Unem.

A mlátily jsme rybičky! Tedy respektive... to se vzala taková kovová tyč, odešlo se s ní na zahradu k jezírku a párkrát se prásklo do ledu, aby se udělala díra (a bác do ní i s tyčí) a rybišty dole mohly dýchat. Upřímně doufám, že tam ještě nějaké jsou.
Ostatním zvířátkům se neubližovalo, ani těm lidským. Doufejme.
Dokonce jsme vymyslely, že si králík nahoře v pokoji chatuje přes ICQ s myšicí (aneb činčilou) dole v pokoji, a že se křečci dívají...

Taky jsme se s Regi obě víceméně synchronně nechaly ostříhat, obě na docela krátko (a ne, nevypadáme jako sestry a žádné incesty se tu dělat nebudou :-)) a nevypadá to vůbec špatně, a nesuší se to čtyři hodiny a neplete se to tam, kam nemá :-) Možná budou i fotky, pokud tam jsme. Jakože asi budeme, chníp (to je ptáp)...

No, samozřejmě, že v průběhu vzniklo dost fotek (kromě mých, protože baterky budou existovat až za deset dní), které určitě uvidíte, až zvířátka zprovozní rajčátka (ne, to nezní jako krysička), a taky spousta hlášek. Kromě nových druhů ptápů se objevilo také několik savetů, uybišta, obojživelnít a puaz. Ale ten až včera.
A taky drak Marcipán a drak Prokop Severýn, kteréžto jméno bohužel opravdu existuje :-)
A Ovčí beránek aneb Vlk v rouše beránčím. Kopyrajt Dangie.
A taky Koště. Aneb slepujeme slova dohromady (Košišta a Kotě). Kopyrajt Regi.
Nebo, " ten Mirek Dušín ale tak krásně hoří! "

Nakonec se zjevila Už Dost Velká Krysička aneb Krysička Identity aneb Krize s velkým K. Kvůli nepochopení, nekomunikaci nebo až přílišné komunikaci. Kvůli obličejům, kvůli výrazům, významům, dějům a osobičkám (jo, to zní jako...no tak už dost). Kvůli tomu, že jsme byly asi všechny na nervy, ačkoli tak kromě mě nikdo vlastně moc nevypadal. Kvůli tomu, že jsem četla co jsem neměla a kdy jsem neměla, kvůli poznámkám, kvůli nonverbální komunikaci. Kvůli šílené scéně, která vůbec neměla vzniknout, kvůli tomu, že se nevědělo, co se děje, nebo se to vědělo až moc dobře, nebo se to nechápalo. Kvůli zmatku. Kvůli PMS a hlavně kvůli skvrnám na slunci. Panáky Baileys to bohužel nespravily, jakkoli to tak vypadalo (Reguščin daddy nás po užaslém shlédnutí a několika mírně nemístných - nevěděl - poznámkách nahnal všechny dolů, ať se napijeme), takže se UDVK mírně protáhla až do druhého-dne-podvečerních hodin, jakkoliv to tak taky nevypadalo. Prostě zmatek nad zmatek a bolavost a slzy, a spousta bolících a nesmyslných detailů. A slov. A objetí. A nepřítomných pohledů, které bolely ještě víc. A kamene. A nevadí, že to nechápete.

PS: Vlče dostalo nové indiánské jméno - Čtyři hysteráky. Podotýkám, že jen dva byly hysterické záchvaty smíchu, a byly až pozdě v noci.
První zlý přišel ve chvíli, kdy jsme se šly dolů nadopovat tím Baileys - nejdřív jsem zmizela na místní spodní WC, ale pak mi došlo, že budu asi hlasitá a utekla jsem nahoru a pak se to docela rozjelo *shuddering* A přišel Méďa a udělal *bear hug* (**) a asi jsem ho poměrně vyděsila.
Druhý zlý se zjevil ve chvíli, kdy jsme byly v pokoji s Regi samy, a povídaly jsme si o tom, co se děje. No prostě zlý. Ale přešel, protože Králíšek byl chumlací a ňuchňací a držel mě. A neděsil se a neutíkal.
PPS: Pozná se to podle toho, že začnu strašně rychle a ošklivě dýchat a tečou mi slzy a zírám a nevnímám a nereaguju a skoro neexistuju, a ještě se mi to nikdy předtím nestalo *shuddering again* Zatracené skvrny.

UDVK už se ztratila, alespoň tedy doufám, vypadá to, že už je všechno v pořádku, a všechny jsme to přežily víceméně ve zdraví. A krize přece stmelují, ne? *_*

Po odjezdu zvířátek v neděli odpoledne (tam ještě U... byla) se ještě mluvilo a trošku plakalo a pak se povídalo a operátorčilo přes počítač a icq, řešilo se, co se řešit mělo, hrálo se Caracassone a velkoplošné rybišky a podobná zvěrstva, pouštěl se Sherlock Holmes (sežeňte si někde ruskou verzi, je totálně kawaii a totálně slashová a ten dotyčný Sherlock sice na na Jeremyho nemá, ale velmi, velmi se k němu blíží *_*), kreslilo se, hystericky se smálo (hlavně krysičkám) a moc nespinkalo...ale bylo to krásné. Moc. Mník (to je uibišta).
Toť asi tak zatím... nějak se mi nevybavují další věci, takže doplněk bude až časem. Nepapat, nenadávat, trpělivost mít. A o slash-srazu v Plzni povypráví samostatné entry. Tak.

Vlše Krysička

PS: Zdravím branworld aneb Bran, a přeju jí hrozně moc a moc štěstí!!
PPS: Mám vás ráda, zvířátka moje všechny *_*

PPPS:

Prstýnkem dveře zavřeme,
nikomu neotevřeme,
k ní se přivinu,
pak jí prominu,
že byla na mě zlá.

Nohavica. Tesák.

PPPPS: Kdo si vzpomene na další hlášky či události, které jsem pozapomněla, ať se obrátí na LJ, protože chyba je v Matrixu, za všechno může Kenny (a Neo) a já vůbec nejsem sklerotická, protože nás sleduje FBI. Er. Hmpf (tak dělá hroch).
PPPPPS: NO TO MUFÍŠ!! Ehm. Poslední tečka na záver. Užmlčík.
......PS: ... ;-)