Zajímavá zkušenost
Nebudu to protahovat: vykradli mi byt. Část z vás, která už to slyšela osobně, nechť přestane číst, s ostatními se hodlám podělit o zážitky.
Odehrálo se to minulý týden a předesílám, že nikomu se nic nestalo, škody na majetku jsou nepříjemné, ale snesitelné, kočka byla naštěstí celou dobu schovaná a já jsem měla jen jednu hysterickou scénu.
Vzali mi notes a úplnou náhodou, což mě štve nejvíc, taky záložní disk. Čili jsem přišla o všechna data za posledních několik let života - znáte to: fotky, vlastní práce a texty, fandomy... A řeknu vám, že i když přijdete do situace, kdy máte poměrně jasnou představu toho, co vás čeká (indicie: (a) vybraný zámek-vložka; (b) zámečník, který říká "Tohle je na policajty... tak já zavolám přítelkyni, že dorazím za nejmíň 3 hodiny... dneska jsem byl u 3 vloupaček, strašné hysterky, vy to ještě berete v klidu..." (c) vyhozené pojistky), vytočí vás nejen - pochopitelně! - ukradený notebook, šperky (všechny památeční) atd. , ale nejhorší je hora náhodně sesypaných věcí na jednu hromadu, takže se v ní válí všechno od čerstvě sušeného prádla (ano, ono pověstné "hrabání se" ve spodním prádle) přes nedojedené bento po zničené pracovní papíry. Ostatně představte si sami, co máte po ruce v bytě, kde je všechno v krabicích, tudíž snadné vysypat.
Další zážitek byla komunikace s příslušnými kádry. Jak já vůbec můžu mít ráda detektivky?! To, co se u mě objevilo, bylo na vyhození oknem, a to všechny exempláře. Ponechám stranou způsob kladení otázek nebo jejich zaznamenávání do "protokolu" (!) Stačí jedna situace za všechny - zkuste zhruba v 10 večer přesvědčit policajta, že mu vážně chcete z vlastní vůle zanést do zápisu výrobní číslo svého ukradeného notebooku, když jediné, co ho zajímá, je focení vaší pomalované předsíně s komentářem (parafrázuju): "To ste musely (!) mít pěknou párty, teda. To ste musely být úplně vožralý." Na můj chladný komentář, že to není jeho věc a že chci zanést do protokolu, že budu informována o výsledcích šetření, přestal být žoviální. Do té doby ale stačil okomentovat Eowynina pouta (růžová pouta v bytě samotné ženy jsou zřejmě stále vtipná i v téhle situaci) a nechal Isil (mou kočku) prohnat se po zmíněné hromadě celobytového nepořádku (asi po hodině čekání) se slovy "Kššš, kššš" - když měl ZROVNA vzít pachovou stopu. Prostě no comment. Průběh druhého dne na policej. stanici, proces snímání otisků prstů a podepisování protokolu, kdy jsem podruhé (!) trvala na svém, že jim k tomu ještě něco (rozumějte: výrobní čísla elektroniky) dodám, je na dlouhé zimní večery.
Takže: poznámek by bylo víc, případným zájemcům přednesu spatra epos o délce minimálně Kalevaly. Závěr je ale ten, že se mi potvrdil osobní předpoklad ohledně agresivity v napjatých situacích - poté, co jsem několik hodin čekala, skousla status "blbé blondýny", pak dlooouho uklízela ten binec, nebylo mi zrovna nejlíp z toho, že mi někdo vlezl do soukromého prostoru (o notesu a datech nemluvě) a do toho mi kňourala hysterická kočka, vrátila se mi úplně prvotní myšlenka - Je kočka v pořádku? Neutekla? Nekopnul do ní někdo jen tak ze srandy? - A pak jsem se začala OPRAVDU znovu rozpalovat. Do toho, asi v jednu ráno, volala kamarádka, jestli u ní fakt nechci přespat, že bych se v tom bytě mohla bát, že tam někdo vleze. Odpovědělo nejspíš moje v tu chvíli už hysterické a unavené podvědomí: "Jen ať přijde. Vezmu ho paličkou na maso." Tak tak nějak.
Odehrálo se to minulý týden a předesílám, že nikomu se nic nestalo, škody na majetku jsou nepříjemné, ale snesitelné, kočka byla naštěstí celou dobu schovaná a já jsem měla jen jednu hysterickou scénu.
Vzali mi notes a úplnou náhodou, což mě štve nejvíc, taky záložní disk. Čili jsem přišla o všechna data za posledních několik let života - znáte to: fotky, vlastní práce a texty, fandomy... A řeknu vám, že i když přijdete do situace, kdy máte poměrně jasnou představu toho, co vás čeká (indicie: (a) vybraný zámek-vložka; (b) zámečník, který říká "Tohle je na policajty... tak já zavolám přítelkyni, že dorazím za nejmíň 3 hodiny... dneska jsem byl u 3 vloupaček, strašné hysterky, vy to ještě berete v klidu..." (c) vyhozené pojistky), vytočí vás nejen - pochopitelně! - ukradený notebook, šperky (všechny památeční) atd. , ale nejhorší je hora náhodně sesypaných věcí na jednu hromadu, takže se v ní válí všechno od čerstvě sušeného prádla (ano, ono pověstné "hrabání se" ve spodním prádle) přes nedojedené bento po zničené pracovní papíry. Ostatně představte si sami, co máte po ruce v bytě, kde je všechno v krabicích, tudíž snadné vysypat.
Další zážitek byla komunikace s příslušnými kádry. Jak já vůbec můžu mít ráda detektivky?! To, co se u mě objevilo, bylo na vyhození oknem, a to všechny exempláře. Ponechám stranou způsob kladení otázek nebo jejich zaznamenávání do "protokolu" (!) Stačí jedna situace za všechny - zkuste zhruba v 10 večer přesvědčit policajta, že mu vážně chcete z vlastní vůle zanést do zápisu výrobní číslo svého ukradeného notebooku, když jediné, co ho zajímá, je focení vaší pomalované předsíně s komentářem (parafrázuju): "To ste musely (!) mít pěknou párty, teda. To ste musely být úplně vožralý." Na můj chladný komentář, že to není jeho věc a že chci zanést do protokolu, že budu informována o výsledcích šetření, přestal být žoviální. Do té doby ale stačil okomentovat Eowynina pouta (růžová pouta v bytě samotné ženy jsou zřejmě stále vtipná i v téhle situaci) a nechal Isil (mou kočku) prohnat se po zmíněné hromadě celobytového nepořádku (asi po hodině čekání) se slovy "Kššš, kššš" - když měl ZROVNA vzít pachovou stopu. Prostě no comment. Průběh druhého dne na policej. stanici, proces snímání otisků prstů a podepisování protokolu, kdy jsem podruhé (!) trvala na svém, že jim k tomu ještě něco (rozumějte: výrobní čísla elektroniky) dodám, je na dlouhé zimní večery.
Takže: poznámek by bylo víc, případným zájemcům přednesu spatra epos o délce minimálně Kalevaly. Závěr je ale ten, že se mi potvrdil osobní předpoklad ohledně agresivity v napjatých situacích - poté, co jsem několik hodin čekala, skousla status "blbé blondýny", pak dlooouho uklízela ten binec, nebylo mi zrovna nejlíp z toho, že mi někdo vlezl do soukromého prostoru (o notesu a datech nemluvě) a do toho mi kňourala hysterická kočka, vrátila se mi úplně prvotní myšlenka - Je kočka v pořádku? Neutekla? Nekopnul do ní někdo jen tak ze srandy? - A pak jsem se začala OPRAVDU znovu rozpalovat. Do toho, asi v jednu ráno, volala kamarádka, jestli u ní fakt nechci přespat, že bych se v tom bytě mohla bát, že tam někdo vleze. Odpovědělo nejspíš moje v tu chvíli už hysterické a unavené podvědomí: "Jen ať přijde. Vezmu ho paličkou na maso." Tak tak nějak.