Vlastně až teď mi došlo, že svoje nadšení Irskem jsem zatím nikdy neventilovala úplně veřejně (byť moje známé vědí, kam každoročně, v poslední době bohužel jen ob několik let, pravidelně jezdím). Miluju ho se vším všudy - legendami, dějinami, dublinským muzeem, Arany, přírodou, kopci, nár. parky, divadlem, literaturou, hudbou, lidmi a znovu lidmi, fantastickými památkami (kdy sedíte na zadku a plně vám dojde termín spiritus loci - bez veškerého pozlátka a ezoteriky) i dopravními zácpami, deštěm, mlhou, mokrým oblečením (stanem, spacákem a pohorkami...), prostě se vším, co k němu patří.
Takže jen pro orientaci:
tohle jsou Dubliners (jejichž písně zazněly v Sherlockovi - jedny z největších hitů, které existují, ale Irish Rover to předčí - zeptejte se průměrného Američana :-) ) v kombinaci s Pogues. Dubliners jsou ti důstojní vousatí pánové, jejichž pověst se hvězd dotýká (když jsem začala v jedné dublinské hospodě nadšením kničet, že jsou tááámhle podepsaní, dostala jsem cider zdarma:-) ) Pogues jsou ti mladší - pankáči, resp. zjednodušeně rebelové, což je dost vidět, když se trochu soustředíte - ale kocovina hlavního zpěváka je očividná a vůbec je to půvabné video. Dubliners se musí nechat, že tenkrát zatli zuby a s Pogues to vydrželi - holt Irové a jejich nadšení pro hudbu:-) Jinak pro ně hráli taky mladincí
U2... ale to už není vůbec vtipné, takže nefanouškům nedoporučuju.