Včera jsem se - v zoufalství nad tím, že jsem nad rozepsanou povídkou jaksi zaseknutá - vypravila do hipsterské kavárny s tím, že se tam přidám k davu mladých a nadějných umělců tvořících přelomová díla na stříbrných noteboocích. Tiše jsem doufala, že se mi podaří nějak zamaskovat, že tvořím jen druhořadou fantasy a obecně jsem nenadějná. Nicméně
(
Read more... )
To, že dospělý člověk dostává kapesné, není kupodivu nic zvláštního. Jediné, co potřebuješ, je mít buď zazobané rodiče, nebo partnera. Jedna moje známá, co mi občas dá nějaké své odložené oblečení (posledně hromádka obsahovala mimo jiné džíny od Armaniho) dostává kapesné (ona to sice neříká, ale já nejsem blbá, jak jinak těm finančním příspěvkům říkat?) ještě ve svých pětačtyřiceti, a za svou životní kariéru ženy pracující coby asistentka na půl úvazku (teda jistě to nevím, ale podle útržků z hovoru to je asi její náplň práce) si pořídila byt za dva miliony, vybavila ho designovým nábytkem a do podobných kaváren chodí prakticky jako štamgast.
Pak jsou ještě mladí lidé, kteří coby mladí podnikavci opravdu rozjeli nějakou firmu už na gymplu a než dostudovali, tak už je živily příjmy z obratu, a kupodivu tak málo jich taky není. Ti ale co vím většinou nevydrží jen se flákat a obvykle stejně pořád pracují.
P.S. proč hipsterská kavárna? Proč nejdeš mezi normální smrtelníky?
Reply
Když já jsem kapesný nedostával ani jako dítě. Já teda netvrdím, že by mi dostávat kapesný, mít byt za dva miliony (teda raději za víc, přece jen se mi nechce z centra) a designovej nábytek přišlo nějak nevhodný. Chápu, že někoho by to mohlo pohoršovat, ale myslím, že bychs e přes to přenesla. Jen mě překvapilo, že se takových lidí vyskytuje hodně.
Reply
Leave a comment