Asgardská anabáze IIm
„Kam teď?“ zaskřípal Hugin vezoucí se na voze.
„Ech… k Idunn,“ vzdychla Gwen a havran vzlétl.
Idunn seděla na lavičce před domem a loupala hrášek.
„Gwen! Co ty tady?“
Gwen se zhroutila vedle ní.
„Je tu ještě Loki?“
„Jo. Vyspal se a horečka už taky přešla. Teď jen leží v posteli, fňuká a odmítá vypít ten zázvor. Potřebuješ od něho něco?“
„Potřebuju led.“
„Ale jak by Loki… aha. Ale my máme ve sklepě led, kdybys potřebovala.“
„To by bylo sice krásné, ale máte špatný druh ledu,“ zavrtěla hlavou Gwen a vešla do domu.
„Loki?“ zaklepala na dveře.
Zevnitř se ozvalo něco mezi zakvílením a vypísknutím poděšené myši.
„Můžu dál?“
Vedle bylo ticho.
„Loki?“ znovu zaťukala Gwen.
„No, můžeš.“
Loki ležel v posteli, zabalený až po uši a tvářil se tragicky.
„Prý je ti líp.“
„Není,“ popotáhl dramaticky bůh, „spíš si myslím, že se to zhoršilo.“
Gwen mu sáhla na čelo. Bylo chladné.
„Ruku.“
Bůh vydoloval z pod pokrývek jednu ruku. Byla studená.
„Horečku nemáš.“
Gwen vzala do ruky hrnek se zázvorovým čajem, přičichla a pak trochu upila.
„Hmm… něco bych od tebe potřebovala.“
„A co?“
„Polyká se ti dobře?“
Loki zmateně zamrkal.
„Jo, proč?“
„Tak to koukej vypít,“ vrazila mu Gwen do ruky hrnek.
Loki se křenil, ale odvar zkonzumoval.
„A teď, když už to mám v sobě, co po mně chceš?“
„Nic moc. Trochu ledu.“
„Led? Na co led? Idunn ho má ve sklepě plno.“
„Jenže špatný druh. Proto potřebuju tebe.“
„Já teda žádnej led nedělám.“
Loki se zachumlal ještě víc a z pod deky mu koukaly už jen vlasy.
„Dobře. Tak ne,“ smetla si Gwen cosi z kalhot a obrátila se ke dveřím, „řeknu si někomu zkušenějšímu. Chápu, ty se na to necítíš a vlastně bys to ani nezvlád.“
„Jak zkušenějšímu? Jak nezvlád?“ vyjel Loki z pod peřiny.
Gwen už byla na půl cesty ke dveřím.
„Můžu si vlastně říct Odinovi. Nebo si udělat výlet do Helheimu,“ rozhodila rukama, „když ty na to nemáš.“
Loki vyrazil z postele.
„To bych se na to podíval!“ zavrčel, předběhl Gwen a chystal se otevřít dveře.
„Loki?“
„No?“
„Než vyrazíš ven, neměl by ses obléct?“
„Ech… k Idunn,“ vzdychla Gwen a havran vzlétl.
Idunn seděla na lavičce před domem a loupala hrášek.
„Gwen! Co ty tady?“
Gwen se zhroutila vedle ní.
„Je tu ještě Loki?“
„Jo. Vyspal se a horečka už taky přešla. Teď jen leží v posteli, fňuká a odmítá vypít ten zázvor. Potřebuješ od něho něco?“
„Potřebuju led.“
„Ale jak by Loki… aha. Ale my máme ve sklepě led, kdybys potřebovala.“
„To by bylo sice krásné, ale máte špatný druh ledu,“ zavrtěla hlavou Gwen a vešla do domu.
„Loki?“ zaklepala na dveře.
Zevnitř se ozvalo něco mezi zakvílením a vypísknutím poděšené myši.
„Můžu dál?“
Vedle bylo ticho.
„Loki?“ znovu zaťukala Gwen.
„No, můžeš.“
Loki ležel v posteli, zabalený až po uši a tvářil se tragicky.
„Prý je ti líp.“
„Není,“ popotáhl dramaticky bůh, „spíš si myslím, že se to zhoršilo.“
Gwen mu sáhla na čelo. Bylo chladné.
„Ruku.“
Bůh vydoloval z pod pokrývek jednu ruku. Byla studená.
„Horečku nemáš.“
Gwen vzala do ruky hrnek se zázvorovým čajem, přičichla a pak trochu upila.
„Hmm… něco bych od tebe potřebovala.“
„A co?“
„Polyká se ti dobře?“
Loki zmateně zamrkal.
„Jo, proč?“
„Tak to koukej vypít,“ vrazila mu Gwen do ruky hrnek.
Loki se křenil, ale odvar zkonzumoval.
„A teď, když už to mám v sobě, co po mně chceš?“
„Nic moc. Trochu ledu.“
„Led? Na co led? Idunn ho má ve sklepě plno.“
„Jenže špatný druh. Proto potřebuju tebe.“
„Já teda žádnej led nedělám.“
Loki se zachumlal ještě víc a z pod deky mu koukaly už jen vlasy.
„Dobře. Tak ne,“ smetla si Gwen cosi z kalhot a obrátila se ke dveřím, „řeknu si někomu zkušenějšímu. Chápu, ty se na to necítíš a vlastně bys to ani nezvlád.“
„Jak zkušenějšímu? Jak nezvlád?“ vyjel Loki z pod peřiny.
Gwen už byla na půl cesty ke dveřím.
„Můžu si vlastně říct Odinovi. Nebo si udělat výlet do Helheimu,“ rozhodila rukama, „když ty na to nemáš.“
Loki vyrazil z postele.
„To bych se na to podíval!“ zavrčel, předběhl Gwen a chystal se otevřít dveře.
„Loki?“
„No?“
„Než vyrazíš ven, neměl by ses obléct?“