Это вам церковь, а не кабак
Из ленты новостей: главного капеллана литовской армии сняли со святого поста за постоянные пьянки и недостойное поведение.
Ну скажите на милость, как тут не вспомнить бесподобного оберфельдкурата Каца...
"Фельдкурат Отто Кац в общем был милейший человек. Его проповеди
были необыкновенно увлекательны, остроумны и вносили оживление
в гарнизонную скуку. Он так занятно трепал языком о бесконечном
милосердии божьем, чтобы поддержать "падших духом" и нечестивых
арестантов, так смачно ругался с кафедры, так самозабвенно
распевал у алтаря свое "Ite, missa est" / Изыдите, служба
окончена {лат.)/. Богослужение он вел весьма оригинальным
способом. Он изменял весь порядок святой мессы...
Вот смеху бывало, когда он, к примеру, брякнется вместе с чашей и со святыми дарами или требником... а потом тут же, перед самой
дарохранительницей, вкатит этому министранту одиночку и
"шпангле". Наказанный очень доволен: все это входит в программу
и делает еще забавнее комедию в тюремной часовне. Ему поручена
в этой комедии большая роль, и он хорошо ее играет...
Фельдкурат Отто Кац, типичный военный священник, был
еврей. Впрочем, в этом нет ничего удивительного: архиепископ
Кон тоже был еврей, да к тому же близкий приятель Махара.
У фельдкурата Отто Каца прошлое было еще пестрее чем у
знаменитого архиепископа Кона. Отто Кац учился в коммерческом
институте и был призван в свое время на военную службу как
вольноопределяющийся. Он так прекрасно разбирался в вексельном
праве и в векселях, что за один год привел фирму "Кац и Кo" к
полному банкротству; крах был такой, что старому Кацу пришлось
уехать в Северную Америку, предварительно проделав кое-какие
денежные комбинации со своими доверителями, правда, без их
ведома, как и без ведома своего компаньона, которому пришлось
уехать в Аргентину.
Таким образом, молодой Отто Кац, бескорыстно поделив фирму
"Кац и Кo между Северной и Южной Америкой, очутился в
положении человека, который ниоткуда не ждет наследства, не
знает, где приклонить голову, и которому остается только
устроиться на действительную военную службу.
Однако вольноопределяющийся Отто Кац придумал еще одну
блестящую штуку. Он крестился. Обратился к Христу, чтобы
Христос помог ему сделать карьеру. Обратился доверчиво,
рассматривая этот шаг как коммерческую сделку между собой и
сыном божьим.
Его торжественно крестили в Эмаузском монастыре. Сам патер
Альбан совершал обряд крещения. Это было великолепное зрелище.
Присутствовали при сем набожный майор из того же полка, где
служил Отто Кац, старая дева из института благородных девиц на
Градчанах и мордастый представитель консистории, который был у
него за крестного.
Экзамен на офицера сошел благополучно, и новообращенный
христианин Отто Кац остался на военной службе. Сначала ему
казалось, что дело пойдет хорошо, и он метил уже в военную
академию, но в один прекрасный день напился, пошел в монастырь
и променял саблю на монашескую рясу. Он был на аудиенции у
архиепископа в Градчанах и в результате попал в семинарию.
Перед своим посвящением он напился вдребезги в одном весьма
порядочном доме с женской прислугой на Вейводовой улице и прямо
с кутежа отправился на рукоположение. После посвящения он пошел
в свой полк искать протекции и, когда его назначили
фельдкуратом, купил себе лошадь, гарцевал на ней по улицам
Праги и принимал живейшее участие во всех попойках офицеров
своего полка.
На лестнице дома, где помещалась его квартира, очень часто
раздавались проклятия неудовлетворенных кредиторов. Отто Кац
водил к себе девок с улицы или посылал за ними своего денщика.
Он увлекался игрой в "железку", и ходили не лишенные основания
слухи, что играет он нечисто, но никому не удавалось уличить
фельдкурата в том, что в широком рукаве его военной сутаны
припрятан туз. В офицерских кругах его величали "святым отцом".
К проповеди он никогда не готовился, чем отличался от своего
предшественника, раньше навещавшего гарнизонную тюрьму. У того
в голове твердо засело представление, что солдат, посаженных в
гарнизонную тюрьму, можно исправить проповедями. Этот достойный
пастырь набожно закатывал глаза и говорил арестантам о
необходимости реформы законов о проститутках, а также реформы
касательно незамужних матерей и распространялся о воспитании
внебрачных детей. Его проповеди носили чисто абстрактный
характер и никак не были связаны с текущим моментом, то есть,
попросту сказать, были нудными.
Проповеди фельдкурата Отто Каца, напротив, радовали всех.
Шестнадцатую камеру водили в часовню в одних подштанниках,
так как им нельзя было позволить надеть брюки,-- это было
связано с риском, что кто-нибудь удерет. Настал торжественный
момент. Двадцать ангелочков в белых подштанниках поставили у
самого подножия кафедры проповедника. Некоторые из них, которым
улыбнулась фортуна, жевали подобранные по дороге окурки, так
как, за неимением карманов, им некуда было их спрятать. Вокруг
стояли остальные арестанты гарнизонной тюрьмы и любовались
видом двадцати пар подштанников.
На кафедру, звеня шпорами, взобрался фельдкурат.
-- Habacht! /Смирно! (нем.)/ -- скомандовал он.-- На
молитву! Повторять все за мной! Эй ты там, сзади, не сморкайся,
подлец, в кулак, ты находишься в храме божьем, а не то велю
посадить тебя в карцер! Небось уже забыли, обормоты, "Отче
наш"? Ну-ка, попробуем... Так и знал, что дело не пойдет. Какой
уж там "Отче наш"! Вам бы только слопать две порции мяса с
бобами, нажраться, лечь на брюхо, ковырять в носу и не думать о
господе боге. Что, не правду я говорю?
Он посмотрел с кафедры вниз на двадцать белых ангелов в
подштанниках, которые, как и остальные, вовсю развлекались. В
задних рядах играли в "мясо".
-- Ничего, интересно,-- шепнул Швейк своему соседу, над
которым тяготело подозрение, что он за три кроны отрубил своему
товарищу все пальцы на руке, чтобы тот освободился от военной
службы.
-- То ли еще будет! -- ответил тот.-- Он сегодня опять
здорово налакался, значит опять станет рассказывать о тернистом
пути греха.
Действительно, фельдкурат сегодня был в ударе. Сам не зная
зачем, он все время перегибался через перила кафедры и чуть
было не потерял равновесие и не свалился вниз.
-- Ну-ка, ребята, спойте что-нибудь! -- закричал он
сверху.-- Или хотите, я научу вас новой песенке? Подтягивайте
за мной.
Есть ли в мире кто милей
Моей милки дорогой?
Не один хожу я к ней--
Прут к ней тысячи гурьбой!
К моей милке на поклон
Люди прут со всех сторон.
Прут и справа, прут и слева,
Звать ее Мария-дева.
-- Вы, лодыри, никогда ничему не научитесь,-- продолжал
фельдкурат.-- Я за то, чтобы всех вас расстрелять. Всем
понятно? Утверждаю с этого святого места, негодяи, ибо бог есть
бытие... которое стесняться не будет, а задаст вам такого
перцу, что вы очумеете! Ибо вы не хотите обратиться ко Христу и
предпочитаете идти тернистым путем греха...
-- Во-во, начинается. Здорово надрался! -- радостно
зашептал Швейку сосед.
-- ...Тернистый путь греха -- это, болваны вы этакие, путь
борьбы с пороками. Вы, блудные сыны, предпочитающие валяться в
одиночках, вместо того чтобы вернуться к отцу нашему, обратите
взоры ваши к небесам и победите. Мир снизойдет в ваши души,
хулиганы... Я просил бы там, сзади, не фыркать! Вы не жеребцы и
не в стойлах находитесь, а в храме божьем. Обращаю на это ваше
внимание, голубчики... Так где бишь я остановился? Ja, liber
den Seelenfrieden, sehr gut!/ Да, насчет мира душевного, очень
хорошо! (нем.)/ Помните, скоты, что вы люди и должны сквозь
темный мрак действительности устремить взоры в беспредельный
простор вечности и постичь, что все здесь тленно и недолговечно
и что только один бог вечен. Sehr gut, nicht wahr, meine
Herren?/ Очень хорошо, не правда ли, господа? (нем.)/ А если вы
воображаете, что я буду денно и нощно за вас молиться, чтобы
милосердный бог, болваны, вдохнул свою душу в ваши застывшие
сердца и святой своею милостью уничтожил беззакония ваши,
принял бы вас в лоно свое навеки и во веки веков не оставлял
своею милостью вас, подлецов, то вы жестоко ошибаетесь! Я вас в
обитель рая вводить не намерен...
Фельдкурат икнул.
-- Не намерен...-- упрямо повторил он.-- Ничего не стану
для вас делать. Даже не подумаю, потому что вы неисправимые
негодяи. Бесконечное милосердие всевышнего не поведет вас по
жизненному пути и не коснется вас дыханием божественной любви,
ибо господу богу и в голову не придет возиться с такими
мерзавцами... Слышите, что я говорю? Эй вы там, в подштанниках!
Двадцать подштанников посмотрели вверх и в один голос
сказали:
-- Точно так, слышим.
-- Мало только слышать,-- продолжал свою проповедь
фельдкурат.-- В окружающем вас мраке, болваны, не снизойдет к
вам сострадание всевышнего, ибо и милосердие божье имеет свои
пределы. А ты, осел, там, сзади, не смей ржать, не то сгною
тебя в карцере; и вы, внизу, не думайте, что вы в кабаке!
Милосердие божье бесконечно, но только для порядочных людей, а
не для всякого отребья, не соблюдающего ни его законов, ни
воинского устава. Вот что я хотел вам сказать. Молиться вы не
умеете и думаете, что ходить в церковь -- одна потеха, словно
здесь театр или кинематограф. Я вам это из башки выбью, чтобы
вы не воображали, будто я пришел сюда забавлять вас и
увеселять. Рассажу вас, сукиных детей, по одиночкам -- вот что
я сделаю. Только время с вами теряю, совершенно зря теряю. Если
бы вместо меня был здесь сам фельдмаршал или сам архиепископ,
вы бы все равно не исправились и не обратили души ваши к
господу. И все-таки когда-нибудь вы меня вспомните и скажете:
"Добра он нам желал..."
Из рядов подштанников послышалось всхлипывание. Это рыдал
Швейк.
Фельдкурат посмотрел вниз. Швейк тер глаза кулаком. Вокруг
царило всеобщее ликование.
-- Пусть каждый из вас берет пример с этого человека,--
продолжал фельдкурат, указывая на Швейка.-- Что он делает?
Плачет. Не плачь, говорю тебе! Не плачь! Ты хочешь исправиться?
Это тебе, голубчик, легко не удастся. Сейчас вот плачешь, а
вернешься в свою камеру и опять станешь таким же негодяем, как
и раньше. Тебе еще придется поразмыслить о бесконечном
милосердии божьем, долго придется совершенствоваться, пока твоя
грешная душа не выйдет наконец на тот путь истинный, по коему
надлежит идти... Днесь на наших глазах заплакал один из вас,
захотевший обратиться на путь истины, а что делают все
остальные? Ни черта. Вот, смотрите: один что-то жует, словно
родители у него были жвачные животные, а другой в храме божьем
ищет вшей в своей рубашке. Не можете дома чесаться, что ли?
Обязательно во время богослужения надо. Смотритель, вы совсем
не следите за порядком! Ведь вы же солдаты, а не какие-нибудь
балбесы штатские, и вести себя должны, как полагается солдатам,
хотя бы и в церкви. Займитесь, черт побери, поисками бога, а
вшей будете искать дома! На этом, хулиганье, я кончил и требую,
чтобы во время обедни вы вели себя прилично, а не как прошлый
раз, когда в задних рядах казенное белье обменивали на хлеб и
лопали этот хлеб при возношении святых даров...
Polní kurát Otto Katz byl přece jen roztomilý člověk. Jeho kázání byla neobyčejně poutavá, legrační , osvěžující tu nudu garnizónu. Uměl tak krásně žvanit o neskonalé milosti boží, sílit zpustlé vězně a muže zneuctěné. Uměl tak krásně vynadat z kazatelny i od oltáře. Uměl tak báječně řvát u oltáře své "Ite, missa est", celé bohoslužby provést originelním způsobem a přeházet celý pořádek mše svaté, vymyslit si, když už byl hodně opilý, úplně nové modlitby a novou mši svatou, svůj ritus, něco, co zde ještě nebylo.
A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.
A postižený má radost, neboť to patří k celé té švandě v trestanecké kapli. On hraje velkou úlohu v kuse a důstojné se jí zhostil.
Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě k tomu Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a sloužil jako jednoroční dobrovolník. A vyznal se tak dobře v směnečném právu a ve směnkách, že přivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavnému a podařenému, že starý pán Katz odjel do Severní Ameriky, zkombinovav nějaké vyrovnání se svými věřiteli bez vědomí posledních i svého společníka, který odjel do Argentiny.
Když tedy mladý Otto Katz podělil firmou Katz a spol. nezištně Ameriku Severní i Jižní, octl se v situaci člověka, který nemá vůbec co dědit, neví, kam hlavu složit, a musí se dát na vojně aktivovat.
Předtím však vymyslil si jednoroční dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokřtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru. Obrátil se k němu s naprostou důvěrou, že je to obchodní věc mezi ním a synem božím.
Křtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho namáčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu šlechtičen na Hradčanech a nějaký otlemený zástupce konzistoře, který mu dělal kmotra.
Důstojnická zkouška dopadla dobře a nový křestan Otto Katz zůstal na vojně. Zprvu se mu zdálo, že to půjde dobře, chtěl se dokonce dát na studování štábních kursů.
Ale jednoho dne se opil a šel do kláštera, zanechal šavle a chopil se kutny. Byl u arcibiskupa na Hradčanech a dostal se do semináře. Opil se namol před svým vysvěcením v jednom velmi pořádném domě s dámskou obsluhou v uličce za Vejvodovic a přímo z víru rozkoše a zábavy šel se dát vysvětit. Po vysvěcení šel k svému pluku o protekci, a když byl jmenován polním kurátem, koupil si koně a projížděl se po Praze a zúčastňoval se vesele všech pitek s důstojníky svého pluku.
Na chodbě domu, kde měl byt, velice často ozývaly se kletby neuspokojených věřitelů. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo posílal si pro ně svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a předpoklady, že hraje falešně, ale nikdo mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávě své vojenské kleriky. V důstojnických kruzích zvali ho svatým otcem.
Na kázání se nikdy nepřipravoval, v čemž se lišil od svého předchůdce, který také navštěvoval garnizón. To byl člověk stižený utkvělou představou, že se mužstvo zavřené na garnizóně dá z kazatelny polepšit. Ten ctihodný kurát kroutil nábožně očima a vykládal zavřeným, že je nutna reforma nevěstek, reforma péče o neprovdanou matku, vypravoval o výchově nemanželských dětí. Jeho kázání byla abstraktního rázu a neměla nijaké spojitosti s přítomnou situací, nudila.
Naproti tomu polní kurát Otto Katz měl kázání, na která se všichni těšili.
Byl to slavnostní okamžik, když pokoj šestnáctku vedli v podvlékačkách do kaple, poněvadž oblékat je bylo spojeno s rizikem, že se někdo z nich ztratí. Postavili těch dvacet bílých podvlékaček a andělů pod kazatelnu. Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě, poněvadž neměli - jak přirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich stáli ostatní vězňové garnizónu a libovali si pohledem na dvacet podvlékaček pod kazatelnou, na kterou vylezl polní kurát, břinkaje ostruhami.
"Habacht!" vykřikl, "k modlitbě, všichni za mnou, co já budu říkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Páně, a to té dám zavřít. Jestlipak jste, vy syčáci, ještě nezapomněli otčenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já věděl, že to nepůjde. Kdepak otčenáš, takhle dvě porce masa a fazulový salát, napráskat se, lehnout si na břicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na pánaboha, nemám pravdu?"
Podíval se z kazatelny dolů na dvacet bílých andělů v podvlékačkách, kteří se náramné dobře, stejně jako všichni, bavili. Vzadu hráli maso!
"Je to moc dobrý," zašeptal Švejk svému sousedovi, na kterém lpělo podezření, že-za tři koruny usekl svému kamarádovi sekyrou všechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
"Vono to ještě přijde," byla odpověď, "dnes je zas pořádně nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestě hříchu."
Polní kurát byl opravdu dnes ve výtečné náladě. Sám ani nevěděl, proč to dělá, ale nakloňoval se neustále z kazatelny a byl by málem ztratil rovnováhu a přepadl.
"Zpívejte něco, hoši," křičel dolů, "nebo chcete, abych vás naučil nové písničce? Tak zpívejte za mnou:
Ze všech znejmilejší
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jiných více,
milenců má na tisíce,
a ta moje znejmilejší
je Panenka Maria - - -
Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."
"Už je to tady, je správné nalítej," šeptal radostně soused Švejkovi.
"Trnitá cesta hříchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neřestmi. Vy jste marnotratní synové, kteří se raději válíte v ajnclíku, než byste se vrátili k otci. Jen dále a výše upřete svůj zrak do výsosti nebes, i zvítězíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy uličníci. Já bych si vyprosil, aby si tam vzadu někdo odfrkával. Není kůň a není v maštali, je v chrámu Páně. Na to vás upozorňuji, miláčkové moji. Tak kdepak jsem to přestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, že jste lidi a že se musíte dívat i skrze temný mrak v daleký prostor a vědět, že zde trvá všechno jen do času, však bůh že je navěky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se ale mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu -" Polní kurát škytl. "A nebudu," opakoval umíněně, "nic pro vás neudělám, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékačkách?"
Dvacet podvlékaček podívalo se nahoru a řeklo jako jedním hlasem:
"Poslušně hlásíme, že slyšíme."
"Nestačí jenom slyšet," pokračoval ve svém kázání polní kurát, "temný mrak života, v němž žal vám boží úsměv nevezme, vy pitomci, neboť dobrota boží má také své meze, a ty mezku vzadu, se nekuckej, nebo tě dám zavřít, až budeš černej. A vy tam dole, nemyslete si, že jste v putyce. Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi, a ne pro nějaký vyvrhely lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtěl říct. Modlit se neumíte a myslíte si, že chodit do kaple patří k nějaké legraci, že je zde nějaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyženu z hlavy, abyste si nemyslili, že jsem zde kvůli tomu, abych vás bavil a dal vám nějakou radost do života. Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové. Ztrácím s vámi čas a vidím, že je to všechno dočista marné. Že kdyby zde byl sám polní maršálek nebo arcibiskup, že se nenapravíte, neobrátíte k bohu. A přece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel dobře:"
Mezi dvaceti podvlékačkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk do pláče.
Polní kurát podíval se dolů. Tam stál Švejk a utíral si pěstí oči. Kolem bylo vidět radostný souhlas.
Polní kurát pokračoval, ukazuje na Švejka:
"Z toho člověka nechť si každý vezme příklad. Co dělá? Pláče. Neplač, povídám ti, neplač. Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Ted' pláčeš, a až se odtud vrátíš do cimry, zas budeš stejně takový lump jako předtím. To musíš ještě moc přemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se starat, aby tvoje hřešící duše mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráčet. Dnes vidíme, že se nám zde rozbrečel jeden muž, který se chce obrátit, a co děláte vy ostatní? Docela nic. Tamhleten něco žvýká, jako kdyby jeho rodiče byli přežvýkavci, a tamhle zas si hledají v chrámu Páně vši v košili. Copak se nemůžete škrábat doma a musíte si to právě nechat na služby boží? Pane štábsprofous, vy si taky ničeho nevšímáte. Vždyť jste všichni vojáci, a ne nějací pitomí civilisti. Máte se přece chovat, jak se sluší na vojáky, třebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem končil, vy uličníci, a žádám od vás, abyste při mši chovali se slušné, aby se nestalo jako posledně, že si vzadu vyměňovali erární prádlo za chleba a žrali ho při pozdvihování:"
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil se přímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaček a odvedl do sakristie.
Polní kurát seděl velice pohodlně na ~ stole a kroutil si cigaretu.
Když Švejk vstoupil, řekl polní kurát:
"Tak vás tady mám. Já už jsem si všechno rozmyslil a myslím, že jsem vás prohlídl jaksepatří, rozumíš, chlape? To je první případ, aby se mně tady v kostele někdo rozbrečel."
Seskočil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno křičel pod velkým, zasmušilým obrazem Františka Sáleského:
"Přiznej se, lumpe, žes brečel jen tak kvůli legraci?!"
A František Sáleský díval se tázavě z obrazu na Švejka. Z druhé strany, z jiného obrazu, díval se na Švejka vyjeveně nějaký mučedník, který měl právě v zadnici zuby od pily, jíž ho nějací neznámí římští žoldnéři pilovali. Na tváři mučedníka přitom nebylo znát žádného utrpení a též žádné radosti a mučednické záře. Tvářil se jen vyjeveně, jako by chtěl říct: Jakpak jsem vlastně k tomuhle přišel, copak to, pánové, se mnou děláte?
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," řekl rozvážně Švejk, sázeje všechno na jednu kartu, "že se zpovídám bohu všemohoucímu i vám, důstojný otče, který jste na místě božím, že jsem brečel opravdu jen kvůli legraci. Já jsem viděl, že k vašemu kázání schází jeden polepšenej hříšník, kterýho jste marné hledal ve vašem kázání. Tak jsem vám chtěl vopravdu udělat radost, abyste si nemyslel, že se nenajdou ještě spravedliví lidi, a sobě chtěl jsem udělat legraci, aby se mně vodlehčilo:"
Polní kurát podíval se zkoumavě do prostodušné tváře Švejkovy. Sluneční paprsek zahrál si na zasmušilém obraze Františka Sáleského a teple ohřál vyjeveného mučedníka na stěně naproti.
"Vy se mně začínáte líbit," řekl polní kurát, sedaje opět na stůl. "Ke kterému regimentu patříte?" Počal škytat.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že patřím i nepatřím k jednadevadesátýmu regimentu, že vůbec nevím, jak to vlastně se mnou je:"
"A proč zde vlastně sedíte?" otázal se polní kurát, nepřestávaje škytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden učitel zavřený pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějších církevních melodiích. Se škytáním polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dórickou stupnici.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že opravdu nevím, proč tu sedím, a že si nestěžuji, že tu sedím. Já mám jenom smůlu. Já myslím vždycky všechno dobře a nakonec se mně to vždycky vobrátí k tomu horšímu, jako tamhletomu mučedníkovi na tom obraze."
Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a řekl:
"Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím přeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych měl tu mši svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
Když se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaček pod kazatelnou, odpověděl na otázky, co mu chtěl v sakristii polní kurát, velice suše a stručně: "Je vožralej:"
Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvěma fackám a vyhrál to.
To, co v kapli plnilo duše všech při pohledu na obřady polního kuráta, nebyl mysticismus věřících či zbožnost pravých katolíků. Byl to pocit takový jako v divadle, když neznáme obsah kusu, děj se zaplétá a my s dychtivostí čekáme, jak se to vyvine. Pohroužili se v obraz, který jim poskytoval s velkou obětavostí ten pan polní kurát u oltáře.
Oddali se v estetické požívání ornátu, který si polní kurát oblékl naruby, a s vroucím porozuměním a roznícením pozorovali všechno, co se děje u oltáře.
Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl současně i ministrantem,, i nápovědou polnímu kurátovi, který s naprostou lehkomyslností přehazoval celé věty a místo obyčejné mše dostal se v mešní knize až na roráty, které začal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.
Neměl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple ozvalo se takové kvičení a ječení jako v prasečím chlívku.
"Ten je ale dneska vožralej," s plným uspokojením a radostí říkali před oltářem, "ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistě vožral někde u holek:"
A už asi potřetí ozýval se od oltáře zpěv polního kuráta "Ite, missa est!" jako válečný řev Indiánů, až se třásla okna.
Potom polní kurát podíval se ještě jednou do kalichu, nezbyla-li tam přece ještě kapka vína, učinil mrzutý posuněk a obrátil se k posluchačům:
"Tak teď už, lumpové, můžete jít domů, už je konec..Pozoroval jsem, že nejevíte tu pravou zbožnost, jakou máte mít, jste-li v kostele před tváří nejsvětější svátosti oltářní, vy uličníci. ,Tváří v tvář nejvyššímu bohu nestydíte se smát nahlas, kašlat a chrchlat, šoupat nohama, dokonce přede mnou, který tu zastupuji Panenku Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to příště bude opakovat, tak s vámi zatočím, jak se sluší a patří a abyste věděli, že není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám předposledně kázal, ale že je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit před tím prvním, před tímhle se mně nespasíte. Abtreten!"
Ну скажите на милость, как тут не вспомнить бесподобного оберфельдкурата Каца...
"Фельдкурат Отто Кац в общем был милейший человек. Его проповеди
были необыкновенно увлекательны, остроумны и вносили оживление
в гарнизонную скуку. Он так занятно трепал языком о бесконечном
милосердии божьем, чтобы поддержать "падших духом" и нечестивых
арестантов, так смачно ругался с кафедры, так самозабвенно
распевал у алтаря свое "Ite, missa est" / Изыдите, служба
окончена {лат.)/. Богослужение он вел весьма оригинальным
способом. Он изменял весь порядок святой мессы...
Вот смеху бывало, когда он, к примеру, брякнется вместе с чашей и со святыми дарами или требником... а потом тут же, перед самой
дарохранительницей, вкатит этому министранту одиночку и
"шпангле". Наказанный очень доволен: все это входит в программу
и делает еще забавнее комедию в тюремной часовне. Ему поручена
в этой комедии большая роль, и он хорошо ее играет...
Фельдкурат Отто Кац, типичный военный священник, был
еврей. Впрочем, в этом нет ничего удивительного: архиепископ
Кон тоже был еврей, да к тому же близкий приятель Махара.
У фельдкурата Отто Каца прошлое было еще пестрее чем у
знаменитого архиепископа Кона. Отто Кац учился в коммерческом
институте и был призван в свое время на военную службу как
вольноопределяющийся. Он так прекрасно разбирался в вексельном
праве и в векселях, что за один год привел фирму "Кац и Кo" к
полному банкротству; крах был такой, что старому Кацу пришлось
уехать в Северную Америку, предварительно проделав кое-какие
денежные комбинации со своими доверителями, правда, без их
ведома, как и без ведома своего компаньона, которому пришлось
уехать в Аргентину.
Таким образом, молодой Отто Кац, бескорыстно поделив фирму
"Кац и Кo между Северной и Южной Америкой, очутился в
положении человека, который ниоткуда не ждет наследства, не
знает, где приклонить голову, и которому остается только
устроиться на действительную военную службу.
Однако вольноопределяющийся Отто Кац придумал еще одну
блестящую штуку. Он крестился. Обратился к Христу, чтобы
Христос помог ему сделать карьеру. Обратился доверчиво,
рассматривая этот шаг как коммерческую сделку между собой и
сыном божьим.
Его торжественно крестили в Эмаузском монастыре. Сам патер
Альбан совершал обряд крещения. Это было великолепное зрелище.
Присутствовали при сем набожный майор из того же полка, где
служил Отто Кац, старая дева из института благородных девиц на
Градчанах и мордастый представитель консистории, который был у
него за крестного.
Экзамен на офицера сошел благополучно, и новообращенный
христианин Отто Кац остался на военной службе. Сначала ему
казалось, что дело пойдет хорошо, и он метил уже в военную
академию, но в один прекрасный день напился, пошел в монастырь
и променял саблю на монашескую рясу. Он был на аудиенции у
архиепископа в Градчанах и в результате попал в семинарию.
Перед своим посвящением он напился вдребезги в одном весьма
порядочном доме с женской прислугой на Вейводовой улице и прямо
с кутежа отправился на рукоположение. После посвящения он пошел
в свой полк искать протекции и, когда его назначили
фельдкуратом, купил себе лошадь, гарцевал на ней по улицам
Праги и принимал живейшее участие во всех попойках офицеров
своего полка.
На лестнице дома, где помещалась его квартира, очень часто
раздавались проклятия неудовлетворенных кредиторов. Отто Кац
водил к себе девок с улицы или посылал за ними своего денщика.
Он увлекался игрой в "железку", и ходили не лишенные основания
слухи, что играет он нечисто, но никому не удавалось уличить
фельдкурата в том, что в широком рукаве его военной сутаны
припрятан туз. В офицерских кругах его величали "святым отцом".
К проповеди он никогда не готовился, чем отличался от своего
предшественника, раньше навещавшего гарнизонную тюрьму. У того
в голове твердо засело представление, что солдат, посаженных в
гарнизонную тюрьму, можно исправить проповедями. Этот достойный
пастырь набожно закатывал глаза и говорил арестантам о
необходимости реформы законов о проститутках, а также реформы
касательно незамужних матерей и распространялся о воспитании
внебрачных детей. Его проповеди носили чисто абстрактный
характер и никак не были связаны с текущим моментом, то есть,
попросту сказать, были нудными.
Проповеди фельдкурата Отто Каца, напротив, радовали всех.
Шестнадцатую камеру водили в часовню в одних подштанниках,
так как им нельзя было позволить надеть брюки,-- это было
связано с риском, что кто-нибудь удерет. Настал торжественный
момент. Двадцать ангелочков в белых подштанниках поставили у
самого подножия кафедры проповедника. Некоторые из них, которым
улыбнулась фортуна, жевали подобранные по дороге окурки, так
как, за неимением карманов, им некуда было их спрятать. Вокруг
стояли остальные арестанты гарнизонной тюрьмы и любовались
видом двадцати пар подштанников.
На кафедру, звеня шпорами, взобрался фельдкурат.
-- Habacht! /Смирно! (нем.)/ -- скомандовал он.-- На
молитву! Повторять все за мной! Эй ты там, сзади, не сморкайся,
подлец, в кулак, ты находишься в храме божьем, а не то велю
посадить тебя в карцер! Небось уже забыли, обормоты, "Отче
наш"? Ну-ка, попробуем... Так и знал, что дело не пойдет. Какой
уж там "Отче наш"! Вам бы только слопать две порции мяса с
бобами, нажраться, лечь на брюхо, ковырять в носу и не думать о
господе боге. Что, не правду я говорю?
Он посмотрел с кафедры вниз на двадцать белых ангелов в
подштанниках, которые, как и остальные, вовсю развлекались. В
задних рядах играли в "мясо".
-- Ничего, интересно,-- шепнул Швейк своему соседу, над
которым тяготело подозрение, что он за три кроны отрубил своему
товарищу все пальцы на руке, чтобы тот освободился от военной
службы.
-- То ли еще будет! -- ответил тот.-- Он сегодня опять
здорово налакался, значит опять станет рассказывать о тернистом
пути греха.
Действительно, фельдкурат сегодня был в ударе. Сам не зная
зачем, он все время перегибался через перила кафедры и чуть
было не потерял равновесие и не свалился вниз.
-- Ну-ка, ребята, спойте что-нибудь! -- закричал он
сверху.-- Или хотите, я научу вас новой песенке? Подтягивайте
за мной.
Есть ли в мире кто милей
Моей милки дорогой?
Не один хожу я к ней--
Прут к ней тысячи гурьбой!
К моей милке на поклон
Люди прут со всех сторон.
Прут и справа, прут и слева,
Звать ее Мария-дева.
-- Вы, лодыри, никогда ничему не научитесь,-- продолжал
фельдкурат.-- Я за то, чтобы всех вас расстрелять. Всем
понятно? Утверждаю с этого святого места, негодяи, ибо бог есть
бытие... которое стесняться не будет, а задаст вам такого
перцу, что вы очумеете! Ибо вы не хотите обратиться ко Христу и
предпочитаете идти тернистым путем греха...
-- Во-во, начинается. Здорово надрался! -- радостно
зашептал Швейку сосед.
-- ...Тернистый путь греха -- это, болваны вы этакие, путь
борьбы с пороками. Вы, блудные сыны, предпочитающие валяться в
одиночках, вместо того чтобы вернуться к отцу нашему, обратите
взоры ваши к небесам и победите. Мир снизойдет в ваши души,
хулиганы... Я просил бы там, сзади, не фыркать! Вы не жеребцы и
не в стойлах находитесь, а в храме божьем. Обращаю на это ваше
внимание, голубчики... Так где бишь я остановился? Ja, liber
den Seelenfrieden, sehr gut!/ Да, насчет мира душевного, очень
хорошо! (нем.)/ Помните, скоты, что вы люди и должны сквозь
темный мрак действительности устремить взоры в беспредельный
простор вечности и постичь, что все здесь тленно и недолговечно
и что только один бог вечен. Sehr gut, nicht wahr, meine
Herren?/ Очень хорошо, не правда ли, господа? (нем.)/ А если вы
воображаете, что я буду денно и нощно за вас молиться, чтобы
милосердный бог, болваны, вдохнул свою душу в ваши застывшие
сердца и святой своею милостью уничтожил беззакония ваши,
принял бы вас в лоно свое навеки и во веки веков не оставлял
своею милостью вас, подлецов, то вы жестоко ошибаетесь! Я вас в
обитель рая вводить не намерен...
Фельдкурат икнул.
-- Не намерен...-- упрямо повторил он.-- Ничего не стану
для вас делать. Даже не подумаю, потому что вы неисправимые
негодяи. Бесконечное милосердие всевышнего не поведет вас по
жизненному пути и не коснется вас дыханием божественной любви,
ибо господу богу и в голову не придет возиться с такими
мерзавцами... Слышите, что я говорю? Эй вы там, в подштанниках!
Двадцать подштанников посмотрели вверх и в один голос
сказали:
-- Точно так, слышим.
-- Мало только слышать,-- продолжал свою проповедь
фельдкурат.-- В окружающем вас мраке, болваны, не снизойдет к
вам сострадание всевышнего, ибо и милосердие божье имеет свои
пределы. А ты, осел, там, сзади, не смей ржать, не то сгною
тебя в карцере; и вы, внизу, не думайте, что вы в кабаке!
Милосердие божье бесконечно, но только для порядочных людей, а
не для всякого отребья, не соблюдающего ни его законов, ни
воинского устава. Вот что я хотел вам сказать. Молиться вы не
умеете и думаете, что ходить в церковь -- одна потеха, словно
здесь театр или кинематограф. Я вам это из башки выбью, чтобы
вы не воображали, будто я пришел сюда забавлять вас и
увеселять. Рассажу вас, сукиных детей, по одиночкам -- вот что
я сделаю. Только время с вами теряю, совершенно зря теряю. Если
бы вместо меня был здесь сам фельдмаршал или сам архиепископ,
вы бы все равно не исправились и не обратили души ваши к
господу. И все-таки когда-нибудь вы меня вспомните и скажете:
"Добра он нам желал..."
Из рядов подштанников послышалось всхлипывание. Это рыдал
Швейк.
Фельдкурат посмотрел вниз. Швейк тер глаза кулаком. Вокруг
царило всеобщее ликование.
-- Пусть каждый из вас берет пример с этого человека,--
продолжал фельдкурат, указывая на Швейка.-- Что он делает?
Плачет. Не плачь, говорю тебе! Не плачь! Ты хочешь исправиться?
Это тебе, голубчик, легко не удастся. Сейчас вот плачешь, а
вернешься в свою камеру и опять станешь таким же негодяем, как
и раньше. Тебе еще придется поразмыслить о бесконечном
милосердии божьем, долго придется совершенствоваться, пока твоя
грешная душа не выйдет наконец на тот путь истинный, по коему
надлежит идти... Днесь на наших глазах заплакал один из вас,
захотевший обратиться на путь истины, а что делают все
остальные? Ни черта. Вот, смотрите: один что-то жует, словно
родители у него были жвачные животные, а другой в храме божьем
ищет вшей в своей рубашке. Не можете дома чесаться, что ли?
Обязательно во время богослужения надо. Смотритель, вы совсем
не следите за порядком! Ведь вы же солдаты, а не какие-нибудь
балбесы штатские, и вести себя должны, как полагается солдатам,
хотя бы и в церкви. Займитесь, черт побери, поисками бога, а
вшей будете искать дома! На этом, хулиганье, я кончил и требую,
чтобы во время обедни вы вели себя прилично, а не как прошлый
раз, когда в задних рядах казенное белье обменивали на хлеб и
лопали этот хлеб при возношении святых даров...
Polní kurát Otto Katz byl přece jen roztomilý člověk. Jeho kázání byla neobyčejně poutavá, legrační , osvěžující tu nudu garnizónu. Uměl tak krásně žvanit o neskonalé milosti boží, sílit zpustlé vězně a muže zneuctěné. Uměl tak krásně vynadat z kazatelny i od oltáře. Uměl tak báječně řvát u oltáře své "Ite, missa est", celé bohoslužby provést originelním způsobem a přeházet celý pořádek mše svaté, vymyslit si, když už byl hodně opilý, úplně nové modlitby a novou mši svatou, svůj ritus, něco, co zde ještě nebylo.
A potom ta švanda, když někdy sklouzl a upadl s kalichem, s velebnou svátostí nebo s mešní knihou, a hlasitě obviňuje ministranta z trestanecké roty, že mu úmyslně podrazil nohu, a hned mu před samou velebnou svátostí napařuje ajnclíčka a špangle.
A postižený má radost, neboť to patří k celé té švandě v trestanecké kapli. On hraje velkou úlohu v kuse a důstojné se jí zhostil.
Polní kurát Otto Katz, nejdokonalejší vojenský kněz, byl žid. To ostatně není nic divného. Arcibiskup Kohn byl také žid a ještě k tomu Macharův kamarád. Polní kurát Otto Katz měl ještě pestřejší minulost než slavný arcibiskup Kohn.
Studoval obchodní akademii a sloužil jako jednoroční dobrovolník. A vyznal se tak dobře v směnečném právu a ve směnkách, že přivedl za ten rok obchodní firmu Katz a spol. k bankrotu tak slavnému a podařenému, že starý pán Katz odjel do Severní Ameriky, zkombinovav nějaké vyrovnání se svými věřiteli bez vědomí posledních i svého společníka, který odjel do Argentiny.
Když tedy mladý Otto Katz podělil firmou Katz a spol. nezištně Ameriku Severní i Jižní, octl se v situaci člověka, který nemá vůbec co dědit, neví, kam hlavu složit, a musí se dát na vojně aktivovat.
Předtím však vymyslil si jednoroční dobrovolník Otto Katz náramně slavnou věc. Dal se pokřtít. Obrátil se ke Kristu, aby mu pomohl udělat kariéru. Obrátil se k němu s naprostou důvěrou, že je to obchodní věc mezi ním a synem božím.
Křtili ho slavnostně v Emauzích. Sám páter Albán ho namáčel do křtitelnice. Byla to nádherná podívaná, byl u toho jeden nábožný major od pluku, kde Otto Katz sloužil, jedna stará panna z ústavu šlechtičen na Hradčanech a nějaký otlemený zástupce konzistoře, který mu dělal kmotra.
Důstojnická zkouška dopadla dobře a nový křestan Otto Katz zůstal na vojně. Zprvu se mu zdálo, že to půjde dobře, chtěl se dokonce dát na studování štábních kursů.
Ale jednoho dne se opil a šel do kláštera, zanechal šavle a chopil se kutny. Byl u arcibiskupa na Hradčanech a dostal se do semináře. Opil se namol před svým vysvěcením v jednom velmi pořádném domě s dámskou obsluhou v uličce za Vejvodovic a přímo z víru rozkoše a zábavy šel se dát vysvětit. Po vysvěcení šel k svému pluku o protekci, a když byl jmenován polním kurátem, koupil si koně a projížděl se po Praze a zúčastňoval se vesele všech pitek s důstojníky svého pluku.
Na chodbě domu, kde měl byt, velice často ozývaly se kletby neuspokojených věřitelů. Vodil si také do bytu holky z ulice nebo posílal si pro ně svého vojenského sluhu. Velmi rád hrával ferbla a byly jisté domněnky a předpoklady, že hraje falešně, ale nikdo mu nedokázal, že má schované eso v širokém rukávě své vojenské kleriky. V důstojnických kruzích zvali ho svatým otcem.
Na kázání se nikdy nepřipravoval, v čemž se lišil od svého předchůdce, který také navštěvoval garnizón. To byl člověk stižený utkvělou představou, že se mužstvo zavřené na garnizóně dá z kazatelny polepšit. Ten ctihodný kurát kroutil nábožně očima a vykládal zavřeným, že je nutna reforma nevěstek, reforma péče o neprovdanou matku, vypravoval o výchově nemanželských dětí. Jeho kázání byla abstraktního rázu a neměla nijaké spojitosti s přítomnou situací, nudila.
Naproti tomu polní kurát Otto Katz měl kázání, na která se všichni těšili.
Byl to slavnostní okamžik, když pokoj šestnáctku vedli v podvlékačkách do kaple, poněvadž oblékat je bylo spojeno s rizikem, že se někdo z nich ztratí. Postavili těch dvacet bílých podvlékaček a andělů pod kazatelnu. Někteří z nich, na které se štěstěna usmála, bagovali špačky, které našli po cestě, poněvadž neměli - jak přirozeno - kapsy a nebylo to kam schovat.
Kolem nich stáli ostatní vězňové garnizónu a libovali si pohledem na dvacet podvlékaček pod kazatelnou, na kterou vylezl polní kurát, břinkaje ostruhami.
"Habacht!" vykřikl, "k modlitbě, všichni za mnou, co já budu říkat! A ty vzadu, ty lumpe, nesmrkej do ruky, jsi v chrámu Páně, a to té dám zavřít. Jestlipak jste, vy syčáci, ještě nezapomněli otčenáš? Tak to zkusíme - - - Nu, já věděl, že to nepůjde. Kdepak otčenáš, takhle dvě porce masa a fazulový salát, napráskat se, lehnout si na břicho na kavalec, dloubat se v nose a nemyslit na pánaboha, nemám pravdu?"
Podíval se z kazatelny dolů na dvacet bílých andělů v podvlékačkách, kteří se náramné dobře, stejně jako všichni, bavili. Vzadu hráli maso!
"Je to moc dobrý," zašeptal Švejk svému sousedovi, na kterém lpělo podezření, že-za tři koruny usekl svému kamarádovi sekyrou všechny prsty na ruce, aby se ten dostal z vojny.
"Vono to ještě přijde," byla odpověď, "dnes je zas pořádně nalítej, to zas bude povídat o trnitej cestě hříchu."
Polní kurát byl opravdu dnes ve výtečné náladě. Sám ani nevěděl, proč to dělá, ale nakloňoval se neustále z kazatelny a byl by málem ztratil rovnováhu a přepadl.
"Zpívejte něco, hoši," křičel dolů, "nebo chcete, abych vás naučil nové písničce? Tak zpívejte za mnou:
Ze všech znejmilejší
svou milou já mám,
nechodím tam za ní sám,
chodí za ni jiných více,
milenců má na tisíce,
a ta moje znejmilejší
je Panenka Maria - - -
Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."
"Už je to tady, je správné nalítej," šeptal radostně soused Švejkovi.
"Trnitá cesta hříchu je, vy kluci pitomí, cesta boje s neřestmi. Vy jste marnotratní synové, kteří se raději válíte v ajnclíku, než byste se vrátili k otci. Jen dále a výše upřete svůj zrak do výsosti nebes, i zvítězíte a uhostí se pokoj ve vaší duši, vy uličníci. Já bych si vyprosil, aby si tam vzadu někdo odfrkával. Není kůň a není v maštali, je v chrámu Páně. Na to vás upozorňuji, miláčkové moji. Tak kdepak jsem to přestal. Ja, über den Seelenfrieden, sehr gut. Pamatujte si, vy dobytku jeden, že jste lidi a že se musíte dívat i skrze temný mrak v daleký prostor a vědět, že zde trvá všechno jen do času, však bůh že je navěky. Sehr gut, nicht wahr, meine Herren? Já bych se měl dnem a nocí za vás modlit, aby milosrdný bůh, vy kluci pitomí, vlil svou duši ve vaše studená srdce a svou svatou milostí smyl hříchy vaše, abyste byli jeho navěky a aby vás, vy darebáci, vždycky miloval. To se ale mýlíte. Já vás do toho ráje uvádět nebudu -" Polní kurát škytl. "A nebudu," opakoval umíněně, "nic pro vás neudělám, ani mne nenapadne, poněvadž jste nenapravitelní ničemové. Po cestách vašich vás nepovede dobrota Páně, dech lásky boží vás neprovane, poněvadž milému pánubohu ani nenapadne zabývat se s takovými lotry. Slyšíte to, vy tady dole v těch podvlékačkách?"
Dvacet podvlékaček podívalo se nahoru a řeklo jako jedním hlasem:
"Poslušně hlásíme, že slyšíme."
"Nestačí jenom slyšet," pokračoval ve svém kázání polní kurát, "temný mrak života, v němž žal vám boží úsměv nevezme, vy pitomci, neboť dobrota boží má také své meze, a ty mezku vzadu, se nekuckej, nebo tě dám zavřít, až budeš černej. A vy tam dole, nemyslete si, že jste v putyce. Bůh je nejvýš milosrdný, ale jen pro pořádné lidi, a ne pro nějaký vyvrhely lidské společnosti, která se nespravuje jeho zákony ani dienstreglamá. To jsem vám chtěl říct. Modlit se neumíte a myslíte si, že chodit do kaple patří k nějaké legraci, že je zde nějaké divadlo nebo kinoteátr. A to vám vyženu z hlavy, abyste si nemyslili, že jsem zde kvůli tomu, abych vás bavil a dal vám nějakou radost do života. Rozsadím vás po ajnclíkách, to vám udělám, lumpové. Ztrácím s vámi čas a vidím, že je to všechno dočista marné. Že kdyby zde byl sám polní maršálek nebo arcibiskup, že se nenapravíte, neobrátíte k bohu. A přece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel dobře:"
Mezi dvaceti podvlékačkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk do pláče.
Polní kurát podíval se dolů. Tam stál Švejk a utíral si pěstí oči. Kolem bylo vidět radostný souhlas.
Polní kurát pokračoval, ukazuje na Švejka:
"Z toho člověka nechť si každý vezme příklad. Co dělá? Pláče. Neplač, povídám ti, neplač. Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Ted' pláčeš, a až se odtud vrátíš do cimry, zas budeš stejně takový lump jako předtím. To musíš ještě moc přemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se starat, aby tvoje hřešící duše mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráčet. Dnes vidíme, že se nám zde rozbrečel jeden muž, který se chce obrátit, a co děláte vy ostatní? Docela nic. Tamhleten něco žvýká, jako kdyby jeho rodiče byli přežvýkavci, a tamhle zas si hledají v chrámu Páně vši v košili. Copak se nemůžete škrábat doma a musíte si to právě nechat na služby boží? Pane štábsprofous, vy si taky ničeho nevšímáte. Vždyť jste všichni vojáci, a ne nějací pitomí civilisti. Máte se přece chovat, jak se sluší na vojáky, třebas jste byli v kostele. Puste se, krucifix, do hledání boha a vši si hledejte doma. Tím jsem končil, vy uličníci, a žádám od vás, abyste při mši chovali se slušné, aby se nestalo jako posledně, že si vzadu vyměňovali erární prádlo za chleba a žrali ho při pozdvihování:"
Polní kurát sestoupil z kazatelny a odešel do sakristie, kam se za ním odebral štábní profous. Za chvíli štábní profous vyšel, obrátil se přímo k Švejkovi, vytáhl ho ze skupiny dvaceti podvlékaček a odvedl do sakristie.
Polní kurát seděl velice pohodlně na ~ stole a kroutil si cigaretu.
Když Švejk vstoupil, řekl polní kurát:
"Tak vás tady mám. Já už jsem si všechno rozmyslil a myslím, že jsem vás prohlídl jaksepatří, rozumíš, chlape? To je první případ, aby se mně tady v kostele někdo rozbrečel."
Seskočil se stolu a cukaje Švejkovi za rameno křičel pod velkým, zasmušilým obrazem Františka Sáleského:
"Přiznej se, lumpe, žes brečel jen tak kvůli legraci?!"
A František Sáleský díval se tázavě z obrazu na Švejka. Z druhé strany, z jiného obrazu, díval se na Švejka vyjeveně nějaký mučedník, který měl právě v zadnici zuby od pily, jíž ho nějací neznámí římští žoldnéři pilovali. Na tváři mučedníka přitom nebylo znát žádného utrpení a též žádné radosti a mučednické záře. Tvářil se jen vyjeveně, jako by chtěl říct: Jakpak jsem vlastně k tomuhle přišel, copak to, pánové, se mnou děláte?
"Poslušně hlásím, pane feldkurát," řekl rozvážně Švejk, sázeje všechno na jednu kartu, "že se zpovídám bohu všemohoucímu i vám, důstojný otče, který jste na místě božím, že jsem brečel opravdu jen kvůli legraci. Já jsem viděl, že k vašemu kázání schází jeden polepšenej hříšník, kterýho jste marné hledal ve vašem kázání. Tak jsem vám chtěl vopravdu udělat radost, abyste si nemyslel, že se nenajdou ještě spravedliví lidi, a sobě chtěl jsem udělat legraci, aby se mně vodlehčilo:"
Polní kurát podíval se zkoumavě do prostodušné tváře Švejkovy. Sluneční paprsek zahrál si na zasmušilém obraze Františka Sáleského a teple ohřál vyjeveného mučedníka na stěně naproti.
"Vy se mně začínáte líbit," řekl polní kurát, sedaje opět na stůl. "Ke kterému regimentu patříte?" Počal škytat.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že patřím i nepatřím k jednadevadesátýmu regimentu, že vůbec nevím, jak to vlastně se mnou je:"
"A proč zde vlastně sedíte?" otázal se polní kurát, nepřestávaje škytat.
Z kaple nesly se sem zvuky harmonia, které zastupovalo varhany. Hudebník, jeden učitel zavřený pro dezerci, kvílel na harmoniu v nejtesklivějších církevních melodiích. Se škytáním polního kuráta splývaly ty zvuky v novou dórickou stupnici.
"Poslušně hlásím, pane feldkurát, že opravdu nevím, proč tu sedím, a že si nestěžuji, že tu sedím. Já mám jenom smůlu. Já myslím vždycky všechno dobře a nakonec se mně to vždycky vobrátí k tomu horšímu, jako tamhletomu mučedníkovi na tom obraze."
Polní kurát podíval se na obraz, usmál se a řekl:
"Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím přeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu. Už abych měl tu mši svatou z krku! Kehrt euch! Abtreten!"
Když se Švejk vrátil do rodné skupiny podvlékaček pod kazatelnou, odpověděl na otázky, co mu chtěl v sakristii polní kurát, velice suše a stručně: "Je vožralej:"
Nový výkon polního kuráta, mše svatá, byla sledována všemi s velkou pozorností a netajenými sympatiemi. Jeden se dokonce vsadil pod kazatelnou, že polnímu kurátovi vypadne monstrance z ruky. Vsadil celou svou porci chleba proti dvěma fackám a vyhrál to.
To, co v kapli plnilo duše všech při pohledu na obřady polního kuráta, nebyl mysticismus věřících či zbožnost pravých katolíků. Byl to pocit takový jako v divadle, když neznáme obsah kusu, děj se zaplétá a my s dychtivostí čekáme, jak se to vyvine. Pohroužili se v obraz, který jim poskytoval s velkou obětavostí ten pan polní kurát u oltáře.
Oddali se v estetické požívání ornátu, který si polní kurát oblékl naruby, a s vroucím porozuměním a roznícením pozorovali všechno, co se děje u oltáře.
Zrzavý ministrant, dezertér z kostelnických kruhů, specialista v drobných krádežích u 28. pluku, snažil se poctivě vybavovat z paměti celý postup, techniku i text mše svaté. On byl současně i ministrantem,, i nápovědou polnímu kurátovi, který s naprostou lehkomyslností přehazoval celé věty a místo obyčejné mše dostal se v mešní knize až na roráty, které začal zpívat ku všeobecné spokojenosti obecenstva.
Neměl ani hlasu, ani hudebního sluchu a pod klenbou kaple ozvalo se takové kvičení a ječení jako v prasečím chlívku.
"Ten je ale dneska vožralej," s plným uspokojením a radostí říkali před oltářem, "ten ji má. Toho to zas chytlo! To se jistě vožral někde u holek:"
A už asi potřetí ozýval se od oltáře zpěv polního kuráta "Ite, missa est!" jako válečný řev Indiánů, až se třásla okna.
Potom polní kurát podíval se ještě jednou do kalichu, nezbyla-li tam přece ještě kapka vína, učinil mrzutý posuněk a obrátil se k posluchačům:
"Tak teď už, lumpové, můžete jít domů, už je konec..Pozoroval jsem, že nejevíte tu pravou zbožnost, jakou máte mít, jste-li v kostele před tváří nejsvětější svátosti oltářní, vy uličníci. ,Tváří v tvář nejvyššímu bohu nestydíte se smát nahlas, kašlat a chrchlat, šoupat nohama, dokonce přede mnou, který tu zastupuji Panenku Marii, Krista Pána i boha otce, pitomci. Jestli se to příště bude opakovat, tak s vámi zatočím, jak se sluší a patří a abyste věděli, že není jenom to jedno peklo, o kterém jsem vám předposledně kázal, ale že je i peklo na zemi, a jestli byste se i mohli spasit před tím prvním, před tímhle se mně nespasíte. Abtreten!"