leden roku 5
Jednoho dne se k obědu sešla bohatší společnost. Bylo krátce před absolventskými zkouškami Akademie, ke kterým se rovněž připravovala Miss Bray.
Susan bylo již z dřívějších rozhovorů zřejmé, že zmíněná slečna si z pečlivé přípravy mnoho nedělá, avšak že si je až nezdravě jista svým úspěchem.
Také během tohoto oběda se hovor točil výhradně kolem závěrečných zkoušek. Mr Titmouse se upřímně snažil mladé dámě předat něco ze svých zkušeností, avšak nesetkal se s valným úspěchem. Miss Bray trvala na tom, že jí postačí povšechné informace z jedné jediné z doporučených učebnic, kteroužto navíc hodlá ihned po zkouškách zlikvidovat nějakým obzvláště násilným způsobem. V rozporu se svým tvrzením si však vzápětí nechala jednu z kapitol v této úctyhodné knize podepsat dílčím autorem, panem Hasslem.
Plynule pak přešla na téma zkušební komise a jejích bezpochyby přehnaných nároků na prověřované znalosti. Přítomnost profesora Heata ve sboru, který měl právě její zkoušení provést, Miss Bray patřičně rozčilovala. V narážce na stokrát opakovaný příběh o nepříliš úspěšné zkoušce z předchozího roku rozvinula teorii, která se Susan na krátký škodolibý okamžik nezdála být vůbec špatnou.
"Heat mi přece slíbil, že mě vyhodí. Takže určitě neprojdu. Asi mám rovnou umřít, nebo co," pronesla vcelku lhostejně. Od několika přítomných pánů si vyslechla další kýžené ujištění, že "to určitě dobře dopadne."
Miss Susan musela souhlasit s davem. Jakkoliv si přála, aby se Miss Bray její nezodpovědný přístup ke studiu vymstil, těšila se, že až slečna Akademii zdárně ukončí, nebude již ani jedna z nich nucena se s tou druhou stýkat.
Susan bylo již z dřívějších rozhovorů zřejmé, že zmíněná slečna si z pečlivé přípravy mnoho nedělá, avšak že si je až nezdravě jista svým úspěchem.
Také během tohoto oběda se hovor točil výhradně kolem závěrečných zkoušek. Mr Titmouse se upřímně snažil mladé dámě předat něco ze svých zkušeností, avšak nesetkal se s valným úspěchem. Miss Bray trvala na tom, že jí postačí povšechné informace z jedné jediné z doporučených učebnic, kteroužto navíc hodlá ihned po zkouškách zlikvidovat nějakým obzvláště násilným způsobem. V rozporu se svým tvrzením si však vzápětí nechala jednu z kapitol v této úctyhodné knize podepsat dílčím autorem, panem Hasslem.
Plynule pak přešla na téma zkušební komise a jejích bezpochyby přehnaných nároků na prověřované znalosti. Přítomnost profesora Heata ve sboru, který měl právě její zkoušení provést, Miss Bray patřičně rozčilovala. V narážce na stokrát opakovaný příběh o nepříliš úspěšné zkoušce z předchozího roku rozvinula teorii, která se Susan na krátký škodolibý okamžik nezdála být vůbec špatnou.
"Heat mi přece slíbil, že mě vyhodí. Takže určitě neprojdu. Asi mám rovnou umřít, nebo co," pronesla vcelku lhostejně. Od několika přítomných pánů si vyslechla další kýžené ujištění, že "to určitě dobře dopadne."
Miss Susan musela souhlasit s davem. Jakkoliv si přála, aby se Miss Bray její nezodpovědný přístup ke studiu vymstil, těšila se, že až slečna Akademii zdárně ukončí, nebude již ani jedna z nich nucena se s tou druhou stýkat.