Feb 08, 2010 21:05
nakonec jsem skončila u sledování výkonů Josého či Josepa Carrerase. Nepřekvapivě.
Co mě trochu zaráželo, bylo neustálé rozebírání toho, jak si podle některých komentářů k videům z/ničil hlas, protože moc brzo (případně že vůbec) začal zpívat nevhodné role a tím by si pokazil hlas, i kdyby pak nedostal leukémii.
Jenomže co kdyby tu leukémii nedostal? Možná by ty role ustál :-) Když už zvládl vrátit se i po té leukémii ke zpívání, což se nečekalo. Nečekalo se moc ani, že by nemoc přežil. Tak proč mu nevěřit:-)
Kdyby se nepokusil, tak by si po nemoci už asi toho Manrika a podobné role nezazpíval. Ještěže se pokusil, jinak by ta videa vůbec nevznikla, a lidi by neměli co kritizovat, jak je tam už slyšet, jaké má potíže. Já nevím, nerozumím tomu. Přesto obdivuju, že nehrál jenom při zdi.
Když byl nemocný, v té době (asi tak 1987) jsem vůbec neznala jeho jméno (no to jsem snad neslyšela ani o Pavarottim), to přišlo, až když jsem dostala CD s třemi tenory k nějakým vánocům a pak jsem se pomalu začala zajímat o operu a klasickou hudbu. Takže ano, opravdu ty nahrávky tří tenorů přivedly někoho ke klasické hudbě, i když se to někomu nezdá.
dalším (a to bylo předtím?, nevím) okamžikem byl koncert ve sv.Jiří-Vivaldiho čtyři roční období před asi 16 lety, to byl taky moment, který mě ke klasice zlákal....
josé carreras,
opera