17. Epilog
Fandom: Budeč
Postavy: Viktorín Živsa, Vitališ Sidorov, elév Vylíhlo*
Varování: Násilí, krev, silnější slova
Předchozí kapitola
~
„Nazdar, Živso,“ prohodil dobrácky Sidorov, „jaký byl víkend?“ A protáhl se kolem něj do kuchyňky pro kafe. „Co je s tebou? Ty mě ani nepozdravíš?“
„Ty svině zrádcovská!“ vrhl se na něj Živsa, stěží zadržující příval ničivé magické vlny…
Prásk! Pěst sevřená kolem masy živlu narazila na Sidorovovu čelist. Něco prasklo a hrnek se poroučel na zem. Vzduchem zavířil vír.
„Nemysli si, že pláchneš, hajzle!“ popadl ho za límec a zkroutil mu ruku za záda. Za okamžik už ležel spoutaný v kaluži horkého lógru na zemi a plival zuby. Šéf bude zuřit.
„Vylíhlo!“ houkl do chodby Živsa.
Přiklátil se výrostek se svým jedovarnickým nádobíčkem.
„Silnější dávku!“ poručil Živsa, když ostřížím zrakem sledoval praktikantovo cmrndání extraktu z jedné fióly do druhé.
Když byl konečně spokojen, vrazil ji vyslýchanému mezi zuby a donutil ho vypít její obsah. Fióla praskla a poranila mu ruku, ale nevšímal si toho.
„A teď mluv!“ pobídl ho fackou. Na tváři špióna zůstala šmouha od krve. A nebyla poslední.
~
Následující kapitola
* Jméno jsem si vypůjčila od Silence.
Postavy: Viktorín Živsa, Vitališ Sidorov, elév Vylíhlo*
Varování: Násilí, krev, silnější slova
Předchozí kapitola
~
„Nazdar, Živso,“ prohodil dobrácky Sidorov, „jaký byl víkend?“ A protáhl se kolem něj do kuchyňky pro kafe. „Co je s tebou? Ty mě ani nepozdravíš?“
„Ty svině zrádcovská!“ vrhl se na něj Živsa, stěží zadržující příval ničivé magické vlny…
Prásk! Pěst sevřená kolem masy živlu narazila na Sidorovovu čelist. Něco prasklo a hrnek se poroučel na zem. Vzduchem zavířil vír.
„Nemysli si, že pláchneš, hajzle!“ popadl ho za límec a zkroutil mu ruku za záda. Za okamžik už ležel spoutaný v kaluži horkého lógru na zemi a plival zuby. Šéf bude zuřit.
„Vylíhlo!“ houkl do chodby Živsa.
Přiklátil se výrostek se svým jedovarnickým nádobíčkem.
„Silnější dávku!“ poručil Živsa, když ostřížím zrakem sledoval praktikantovo cmrndání extraktu z jedné fióly do druhé.
Když byl konečně spokojen, vrazil ji vyslýchanému mezi zuby a donutil ho vypít její obsah. Fióla praskla a poranila mu ruku, ale nevšímal si toho.
„A teď mluv!“ pobídl ho fackou. Na tváři špióna zůstala šmouha od krve. A nebyla poslední.
~
Následující kapitola
* Jméno jsem si vypůjčila od Silence.