Všechno nejlepší, Kleio!
Prokrastinující lemur se připlížil a nenápadně sem položí první dárek. Nebojte, ty ostatní, které tu čistě teoreticky měly přistát dřív, tu přistanou ještě během dneška, slibujík.
Tahle jednohubka, za kterou mne některé osoby možná zavraždí, tu ale musí přistát ještě před Prevítem pro Julii a Jednoduchou drabblí pro Ave. Vysvětlení je nasnadě - lemur páchá voloviny na přeskáčku. Ehm.
Milá Kleio,
sice mám pro tebe jeden vpravdě šílený dar, který si můžeš osahat, ale stejně jsem neodolala. Tak tedy, Skandál v Čechách. Irena Adlerová. Budeme na tu mrchu žárlit. Ale opravdu moc. Ovšem na druhou stranu... třeba ne. Ovšem, ne, že bych Moffymu s Markem chtěla něco podsouvat, ale...
Mám pro tebe jeden koncept. A schválně, jestli máš dost zvrhlou představivost, abys okamžitě věděla. ;)
„Co mi uniklo? Něco to být muselo. Něco chybí.“
Irena přistoupí blíž. Pomalu. Usmívá se. Sherlockův výraz je oproti tomu téměř nečitelný. Veškeré emoce se zobrazují jen v očích. Pečlivě skrývané potěšení, že vyvázla, že je tak zatraceně chytrá a že je tak blízko. Irena udělá ještě jeden krok. Pomalu, o-pa-tr-ně ho obejme a přitiskne se blíž. Sherlock se dvě, tři vteřiny nepohne, ale pak zvedne ruce a obejme ji taky. Kamera zabere jeho obličej - detektiv tichounce vzdychne, zavře oči a zároveň se nepatrně usměje. Chvilku tak stojí. Teď pro změnu vidíme Ireninu tvář, rty jen pár milimetrů od Sherlockova ucha zvlní rozpačitý úsměv, těsně následován mnohem expresivnějším uchechtnutím.
„Ups...,“ udělá. „Myslím, že tohle by se slušné dívce stávat nemělo.“
Sherlock otevře oči a usměje se taky.
„Ne,“ zamručí měkce, „dívce určitě ne.“
Sklouzne rukama na Ireniných zádech níž, ale přece jen ne tak nízko, aby to bylo mohlo být pokládáno za neslušné.
„No, já se domnívám, že jisté věci se v rámci převleku - a zvlášť převleku tak dokonalého jako je ten váš - dají snadno zamaskovat. Pokud si ovšem nepřejete, aby to někdo věděl. Někdo... konkrétní.“
„Skvělá dedukce,“ zašeptá Irena. Cudně políbí detektiva na tvář, vymaní se mu a -
***
Mark vyprskl smíchy. Chechtal se tak srdečně, že by to nakazilo i největšího škarohlída na světě. Samozřejmě, BYL to jen koncept a Moffy nepochybně nadhodí něco podobně šíleného, ale na rovinu - tohle si fanouškům pravděpodobně netroufnou udělat...
„Ještě pět minut,“ nakoukl do pracovny Ian, „a Bunsen ti sežere snídani. Podrobuje slaninu hypnóze a nenápadně si sedá blíž.“
„Hned jsem dole.“
Mark Gatiss se spokojeně protáhl. A stiskl backspace.