Lépe...
Posledních pár dní stálo za to, ale zase se domnívám, že násernosti - jakkoli velké - mají svou příčinu a leckdy dobrý důvod, proč se občas vyskytnou. No, přinejmenším v tom, že nám pomáhají nezpohodlnět a netrčet na místě. Obrůstání lišejníkem je proces, který není právě nejzdravější, a já se mu programově vyhýbám. Znáte to. Když se hýbeš, nemůžou tě chytit. (Amelia Sachsová.)
A taky: Kannan nanji tama ni su. Životní těžkosti obrušují hrboly našeho charakteru.
A vůbec...
Uvědomila jsem si jednu věc. Důležitou. Přestože ten již dříve zmíněný balanc je někdy snadné ztratit, hlavní je dopadnout na nohy. Se vší skromností bych na tomto místě ráda prohlásila, že to umím. To mi jde. A půjde to ještě líp. Abych ale nebyla jen smrtelně vážnej lemur, ráda bych se s vámi podělila o pár zjištění z posledních dní.
1. - někteří spojenci tu vždycky budou. Byť nenápadně.
2. - dokážu sledovat sex, Jedenáctku a jódlování v jedné jediné scéně, a nezahynout přitom smíchy.
3. - dokážu - byť s cynickým brianovským úsměvem - čelit flirtování ze strany šviháků lázeňských, aniž by mnou přitom cloumala chuť vyrazit jim ten krásně běloučký porculánový můstek.
4. - dokážu během ranního tréninku čučet na Doctora a VNÍMAT děj, ba se dokonce zasmát, aniž bych pod trenažérem lovila bezděky vyvrhnuté plíce. (Jsem lemur - ninja!!! Hai!)
5. - dokážu si bez uzardění přivléct z knihovny neskutečné krávoviny - jako třeba dva romány jisté autorky, která píše o potomcích Elizabeth Bennetové a pana Darcyho (uhodli jste, regulérní ff a takové pěkné MS jste ještě neviděli), a nebýt znechucena. Naopak! Chechtala jsem se. Potichu. Pardon.:D
6. - dokážu i psát neuvěřitelné krávoviny, když se potřebuju rozepsat, o tom žádná. Budiž vám však outěchou, že je možná spatříte akorát tak v Hnusné zahrádce. (Vždyť víte. Kdo nikdy nic nepohnojil, nemůže doufat v dobrou úrodu.)
7. - zjevně mám dost odhodlání, abych se pustila do velkých, ale fakt velkých věcí! To jsou věci... No, myslím, že pokud vyjde jen malilinkatý zlomek toho, co se chystá, bude to jedním slovem úžasné. Nemůžu se dočkat.
P.S.: Vll! Před chvílí jsem ze schránky vylovila postcard from London! Děkuju, je krásná a jsem moc ráda, že se ex-post ještě jednou dozvídám, že se pidilemur choval vzorně.:) A příště samosebou i s maminkou - bude mít po srandě, holomek - i když teda nejdřív bude muset prodat ledvinu, nebo nějakou sochu, aby měla na jízdenku...:)
A taky: Kannan nanji tama ni su. Životní těžkosti obrušují hrboly našeho charakteru.
A vůbec...
Uvědomila jsem si jednu věc. Důležitou. Přestože ten již dříve zmíněný balanc je někdy snadné ztratit, hlavní je dopadnout na nohy. Se vší skromností bych na tomto místě ráda prohlásila, že to umím. To mi jde. A půjde to ještě líp. Abych ale nebyla jen smrtelně vážnej lemur, ráda bych se s vámi podělila o pár zjištění z posledních dní.
1. - někteří spojenci tu vždycky budou. Byť nenápadně.
2. - dokážu sledovat sex, Jedenáctku a jódlování v jedné jediné scéně, a nezahynout přitom smíchy.
3. - dokážu - byť s cynickým brianovským úsměvem - čelit flirtování ze strany šviháků lázeňských, aniž by mnou přitom cloumala chuť vyrazit jim ten krásně běloučký porculánový můstek.
4. - dokážu během ranního tréninku čučet na Doctora a VNÍMAT děj, ba se dokonce zasmát, aniž bych pod trenažérem lovila bezděky vyvrhnuté plíce. (Jsem lemur - ninja!!! Hai!)
5. - dokážu si bez uzardění přivléct z knihovny neskutečné krávoviny - jako třeba dva romány jisté autorky, která píše o potomcích Elizabeth Bennetové a pana Darcyho (uhodli jste, regulérní ff a takové pěkné MS jste ještě neviděli), a nebýt znechucena. Naopak! Chechtala jsem se. Potichu. Pardon.:D
6. - dokážu i psát neuvěřitelné krávoviny, když se potřebuju rozepsat, o tom žádná. Budiž vám však outěchou, že je možná spatříte akorát tak v Hnusné zahrádce. (Vždyť víte. Kdo nikdy nic nepohnojil, nemůže doufat v dobrou úrodu.)
7. - zjevně mám dost odhodlání, abych se pustila do velkých, ale fakt velkých věcí! To jsou věci... No, myslím, že pokud vyjde jen malilinkatý zlomek toho, co se chystá, bude to jedním slovem úžasné. Nemůžu se dočkat.
P.S.: Vll! Před chvílí jsem ze schránky vylovila postcard from London! Děkuju, je krásná a jsem moc ráda, že se ex-post ještě jednou dozvídám, že se pidilemur choval vzorně.:) A příště samosebou i s maminkou - bude mít po srandě, holomek - i když teda nejdřív bude muset prodat ledvinu, nebo nějakou sochu, aby měla na jízdenku...:)