Maxim Šapiro. Respektování kulturních tradic
Original v ruštině
Modul zakotvil na kosmické lodi. Cestující zaujali svá místa a čekali na přistání na planetu. Džammar se snažil předstírat lhostejný a nepropustný výraz, jak se sluší na muže - prošel řadami a konečně našel své místo. Jeho sousedka vpravo byla starší žena.
„Přistáváte na nové planetě poprvé, mladý muži?“ - zeptala se s úsměvem.
Džammar, rozmrzelý tím, že jeho nezkušenost je tak dobře vidět, jen přikývl a odvrátil se, tím ji naznačoval, že nechce pokračovat v konverzaci. „Že se nestydí!” - pomyslel si. - “Stará ženská, používá kosmetiku a ani si nezakryje hlavu šátkem! Chová se jako nějaká šlapka!”
Minulo více než deset let, co lidé z hvězd přišli na zemí Mirdžalla, ale nikdo ze svobodných si pořád ještě nemohl zvyknout na jejích nízké obyčeje. Prokletí handlíři, neznající čest! Jak je to možné, že tyhle zbabělé ovce se koupou v rozkoši a skuteční bojovnici přebývají v bídě, nucení rozprodávat svou zemí a to, co je v ní, aby si mohli koupit všechny ty běsovské věci z hvězd. Ale všechno se změní a on, Džammar, tomu pomůže! Správně říkával jeho strýc, že v lidech z hvězd je mužství méně, než v hloupých babách. Cožepak kdyby muži plemene Džammara měli takové zbraně, jaké mají tihle lidé z hvězd, ponižovali by se tímhle handlířstvím? Co může být důstojnější, než dostat to své právem bojovníka, nebo se ctí padnout v boji a v ráji potom poslouchat písně, stoupající ze země a oslavující tvou chrabrost?
Ale takové zbraně národ neměl. A teď má! A tři létající lodě a trubky, které zabíjejí světlem a bodají železem. Koupili si je za ty peníze, které jim jako velikou milost hodili ti hvězdní za účelem nákupu jídla pro otroky, aby nezdechli hlady. A kdo je vinen tím, že se otroci rozmnožili tak, že je země nemůže uživit? Kdo svou proklatou magií z hvězd dosáhl toho, že smrt nebere otrokům zbytečné děti? A teď je otroků mnohem víc, než svobodných. A tahle zvířata pořád chtějí žrát! Pozabíjet zbytečné - a je to! Ale tyhle potvory z nebe vyhrožují, že v tom případě už nedají žádné peníze. Ale co! Džammarovi zbyvá už jen získat pití pro létající lodě, a pak už ti zbabělí obyvatele nebes zaplatí za všechno. Vždyť bojovat vůbec neumějí.
Copak může dobře bojovat ten, kdo se bojí smrti? A co znamená zbraň v rukou bojovníka, který se ji bojí použít? To není bojovník, ale baba. Svobodní se stávají bojovníky ve věku dvanácti let. A všichni slyšeli o tom, že na hvězdných leží prokletí: nesmějí zabíjet bojovníky, kteří jsou mladší osmnácti let - a baby. A proto nebudou smět střílet po létajících lodích, když tam budou bojovníci, kteří ještě nedosáhli osmnactého jara. A ženské je třeba s sebou vzít na každý pád - raději ve větším množství a mladší, abychom těm hvězdným mohli podříznout kejhák. A jestli budou smět střílet - tak co! Ráj je otevřen všem bojovníkům nezávisle na věku.
Bgamir, strýc Džammara, znal obyčeje hvězdných líp, než všichni ostatní. Prožil mezi nimi sedm let. Rok dokonce tam strávil ve vězení. Se smíchem vzpomínal na toto období.
- “Představte si”, - říkával, - “zneužil jsem nějakou holku na jedné zábavě. Hezká byla, ale děvka - všechno oblečení jí prosvítá, tělem kroutí při hudbě. Tak jsem jí chytl za vlasy a vlekl. A tam je hned ten chcípák z hvězd a začal na mě řvát tím svým ptačím jazykem. Tak jsem ho trochu přiškrtil. Pak na soudě řekli, že prý naše obyčeje jsou i pro ně, krysy, srozumitelné, že je respektují, ale mají jiné. A i když bych měl dostat osm let ve vězení za tu děvku a za to, že jsem jejímu majitelovi poškodil jeho ohryzek, dostanu pouze tři roky. A to proto, že za to nemůžu já, ale chudoba naší země.“
“Je vidět, že dokonce i tyhle hvězdné ropuchy se stydí zastat se téhle děvky. I když ke mně jeden týpek chodil a furt mi vysvětloval, že podle jejich pravidel to není děvka, ale slušná žena. Nechtěl jsem se s ním ani hádat - o čem se hádat s takovými blázny, kteří nemůžou rozlišit slušnou ženskou a děvku? A v jejich vězení je život lepší, než na našem rodovém zámku. Jídlo je bohatší a vůbec... Pracovat nemusíš. A tímhle mě chtěli vystrašit - po tom, co jsem byl věznem Takšira v hliněné jámě? Za rok ke mně přišel jeden z hvězdných. Ptal se, jestli mi došlo, že jsem neměl pravdu. Tak jsem lhal, že ano. Hned mě pustili o dva roky dřív a dali peněz tolik, kolik tři otročí domy nevynášejí za půl roku.“
V tuto chvíli všichni, kdo poslouchali strýčka, se začali smát hlouposti lidí z hvězd, protože každý ví, že znásilnění čestné ženy se trestá naražením na kůl, a kdyby to byla cizí otrokyně, tak za její znásilnění musíš platit půlku její ceny. A taky je jasné, že hezké otrokyně jsou dost drahé...
Zamyšlený Džammar si ani nevšiml, že modul zakotvil na planetě. Když uviděl, že lidé jdou ven, rychle vstal a šel za nimi.
Kosmodrom byl obrovský. Jeho velikost Džammara od začátku zasáhla, ale připomněl si, že mnohá říše se zhroutila pod kopyty koní jeho předků, a hrdě šel k autobusu.
Na celnici nějaký úředník prohledl jeho dokumenty, falešně se na něj usmál a začal pronášet nazpaměť naučenou řeč:
- “Nacházíte se na terituriu Mirry, která se dobrovolně oddělila od Unie demokratických planet. Přestože jsou naše zákony skoro úplně v souladu se zákony UDP, mají nicméně důležité odlišnosti, neboť se přidržujeme politiky racionálního respektování kulturních tradic jiných národů, tak jak je to stanoveno zákonem.
Abychom se vyhnuli nedorozumění, bude vám nyní promítnut krátký film, který vysvětluje specifika našeho zákonodárství, které klade důraz na racionální respektování kulturních tradic těch, kdo k nám přicházejí.”
Potom celník zmáčkl nějaké tlačítko, z postranních dveří vyběhl mladý sluha a řekl Džammarovi:
- “Pojďte, prosím, se mnou. Odvedu vás do kabinky, určené ke sledování filmu.”
Džammar šel za ním a přitom se sám pro sebe ušklíbl - jestlipak by si někdo dovolil v jeho vlastním domě jemu, Džammarovi, ukazovat, že on musí respektovat něčí cizí tradice! Zbavoval lidi hlav i za mnohem menší věci... Ne, ti hvězdní lidé jsou opravdu horší, než zbabělé stařeny. Národ otroků.
Světlo v kabince pohaslo a na plátně před Džammarem zazářil znak Mirry.
- “Mirra jednostranně dodržuje veškeré rezoluce Unie demokratických planet,” - začal přednášet hlas v pozadí. - “Například rezoluci práv člověka, rezoluci o svobodě slova, rezoluci o demokratických volbách, rezoluci o dodržování válečných konvencí, atd.”
- “Zvláštností Mirry je to, že veškeré tyto rezoluce se dodržují jen do té doby, dokud se nedostanou do nesouladu s principem racionálního respektování kulturních tradic druhých národů.”
- “Stejně jako členové Unie demokratických planet i Mirra vyžaduje neustálý přísun imigrantů. Na druhé straně, odlišnost mentalit a kulturní rozdíly mezi imigranty a místním obyvatelstvem vedou k vážným konfliktům. Právě z důvodů odstranění těchto konfliktů byl přijat zákon o respektování kulturních tradic jiných národů. V současné době můžeme s hrdostí konstatovat, že podle dat mezinárodních nezávislých statistických agentur úroveň kriminálních deliktů proti imigrantům ze strany místního obyvatelstva se jeví na Miře nejnižší ve srovnání se všemi členy UDP. Zákon o racionálním respektování kulturních tradic jiných národů byl přijatý na Miře po povstání imigrantů z Aršaru, které s sebou přineslo obrovské množství obětí. Tehdy byl zákon přijat v plném souladu s demokratickými postupy celoplanetárním referendem. Základními principy, na kterých spočívá...”
Plátno nečekaně ostře zasvítilo a náhle zhaslo. Do kabinky nahlédla hlava mladého sluhy.
- “Spálilo se to”, - žalostně zabečel. - “Oprava zabere čtyřicet minut. A já mám konec směny...”
Pátravě se rozhlédl do stran.
- “Bylo by to možné, že byste prošel i takhle?” - tiše zašeptal.
Džammar se ušklíbl a vyšel z kabinky.
Večer toho dne Džammar pil víno v jednom z místních hostinců. Palivo pro létající lodě koupil a odeslal bez problémů. Místní handlíři ti za peníze prodají i vlastní matku. Přistoupil k němu číšník.
- “Je mi to líto, ale nemohl byste si přesednout k jinému stolku? Jak jsem vás už předtím upozornil, tento stolek je zarezervován od deseti hodin,” - obrátil se na něj. Krev se nahrnula Džammarovi do hlavy:
- “Vypadni, otroku!”
- “Ale...”
Džammar vyskočil spoza stolu a udeřil číšníka do obličeje. Ten upadl. Džammar se nad ním shýbl, hodil mu zmačkané peníze do tváře a vydal se k východu.
V zadržovací vazbě bylo světlo a teplo. Zatčení se choulili v rozích, báli se na Džammara i jen podívat potom, co zbil jednoho z nich za to, že mu nechtěl dát svou bundu. Džammar spal na lavici, přikrytý touto bundou. Vešel strážce a dotkl se jeho ramene. Džammar mu zlomil ruku.
Dveře samotky se otevřely a v nich se objevil člověk v striktním obleku s aktovkou v ruce.
- “Dobrý den, jsem zplnomocněný ve vaší věci,” - řekl a natáhl ruku k pozdravu. Džammar ruku ignoroval.
- “Kdy mě pustí?” - zeptal se.
- “Víte,” - zaváhal příchozí, - “jsme se teprve teď dozvěděli, že jste nebyl obeznámen s našimi zákony ohledně racionálního respektování kulturních tradic jiných národů. Ubezpečuji vás, že všichni, kdo na tom nesou podíl viny, budou přísně potrestáni. Ale bohužel neznalost zákona neomlouvá a...”
- “Kdy mě pustí?”, - opakovaně se zeptal Džammar.
- “Hned po tom, jak vám useknou ruce a uřiznou nos za zbití volného a družiníka, podle vaši terminologii, a také za kráděž, - odpověděl zplnomocněný a sklopil si oči.
- “Jak to že - ruce?!”, - zařval Džammar, - “Co tím myslíte?! To nemůžete! To vím dobře, že na vás leží přísaha a prokletí! Tarleranost a kumanismus! Můj strýc mi o tom povidal a on nebude lhat! A kdo je tady volny? Sluha v hostince je volný?! Co jsem ukradl? Bundu? Ale jsem ji převzal již ve vezeni!”
- “Ve s-s-skutečností”, - zakoktal se příchozí, - “racionální respektování kulturních tradic v našem zákonodařství znamená, že neobčané, které se dopustí trestného činu na našem území, budou potrestaný tím trestem, který je stanovený v zákonu jejích zemí, v případě, že takový trest tam je a není měkčí v porovnání s trestem stanoveným u nas. Tady je vlastně ten odstavec,” - rychle otevřel aktovku, vyndal desku a spěšně přečetl:
- “Pokuď myslíme, že všechny národy jsou si rovny a stejně rozumny bez ohledu na jejich materiální pohody a tradice, proto trestní právo, zákony a zvyky války, které jsou těmi národy přijaté, si zaslouží úctu, jako vědomě jimi vybrané. Proto s respektem ke kulturním tradicím těchto národů budeme za daných okolností (totíž v případě, že ten národ má stanovený trest za stejné číny a má ho přisnější) dodržovat jejich obyčeje při jednání se zločinci nebo při vedení války s těmito národy.”
Zplnomocněný zabouchl desku.
- “Tento zákon byl přijatý na Miře po povstání imigrantů v hlavním městě. Tehdy imigranti z Aršaru, než je pozastavila policie, pozabili ve městě přes tisíc lidí jen za to, že během hodiny jejich ročních svatých modliteb nudisté zařídili maškaráda. Vzali to jako urážku jejich Svatému otci. Potom ještě vlastně Aršal vyhlásil válku proti Miře a začal ji zničením statní kruizní kosmické lodí, na palubě které probíhala olympiáda dětí.
Jsem vlastně přišel proto, abych vám udělal nabídku. Vaše země pravě zaútočila na jednu z našich prodejních vesmírných základen, proto byli bychom vám velmi vděčný, pokud souhlasite - pod kontrolou detektoru lži - popovidat o tom, podle jakých obyčeje váš kmen vede válku. Jak se vaše vojáci zacházeji se zajatci a obyvatele, atd. Chtěli bychom se vyhnout nedorozumění a...”
Zvířecí vytí přerušilo řeč zplnomocněného. Džammar vyl a mlatil se hlavou o zeď. Znal obyčeje svého kmenu přiliš dobře.
Author - Maxim Šapiro.
Překlad - Maria Maximova
Modul zakotvil na kosmické lodi. Cestující zaujali svá místa a čekali na přistání na planetu. Džammar se snažil předstírat lhostejný a nepropustný výraz, jak se sluší na muže - prošel řadami a konečně našel své místo. Jeho sousedka vpravo byla starší žena.
„Přistáváte na nové planetě poprvé, mladý muži?“ - zeptala se s úsměvem.
Džammar, rozmrzelý tím, že jeho nezkušenost je tak dobře vidět, jen přikývl a odvrátil se, tím ji naznačoval, že nechce pokračovat v konverzaci. „Že se nestydí!” - pomyslel si. - “Stará ženská, používá kosmetiku a ani si nezakryje hlavu šátkem! Chová se jako nějaká šlapka!”
Minulo více než deset let, co lidé z hvězd přišli na zemí Mirdžalla, ale nikdo ze svobodných si pořád ještě nemohl zvyknout na jejích nízké obyčeje. Prokletí handlíři, neznající čest! Jak je to možné, že tyhle zbabělé ovce se koupou v rozkoši a skuteční bojovnici přebývají v bídě, nucení rozprodávat svou zemí a to, co je v ní, aby si mohli koupit všechny ty běsovské věci z hvězd. Ale všechno se změní a on, Džammar, tomu pomůže! Správně říkával jeho strýc, že v lidech z hvězd je mužství méně, než v hloupých babách. Cožepak kdyby muži plemene Džammara měli takové zbraně, jaké mají tihle lidé z hvězd, ponižovali by se tímhle handlířstvím? Co může být důstojnější, než dostat to své právem bojovníka, nebo se ctí padnout v boji a v ráji potom poslouchat písně, stoupající ze země a oslavující tvou chrabrost?
Ale takové zbraně národ neměl. A teď má! A tři létající lodě a trubky, které zabíjejí světlem a bodají železem. Koupili si je za ty peníze, které jim jako velikou milost hodili ti hvězdní za účelem nákupu jídla pro otroky, aby nezdechli hlady. A kdo je vinen tím, že se otroci rozmnožili tak, že je země nemůže uživit? Kdo svou proklatou magií z hvězd dosáhl toho, že smrt nebere otrokům zbytečné děti? A teď je otroků mnohem víc, než svobodných. A tahle zvířata pořád chtějí žrát! Pozabíjet zbytečné - a je to! Ale tyhle potvory z nebe vyhrožují, že v tom případě už nedají žádné peníze. Ale co! Džammarovi zbyvá už jen získat pití pro létající lodě, a pak už ti zbabělí obyvatele nebes zaplatí za všechno. Vždyť bojovat vůbec neumějí.
Copak může dobře bojovat ten, kdo se bojí smrti? A co znamená zbraň v rukou bojovníka, který se ji bojí použít? To není bojovník, ale baba. Svobodní se stávají bojovníky ve věku dvanácti let. A všichni slyšeli o tom, že na hvězdných leží prokletí: nesmějí zabíjet bojovníky, kteří jsou mladší osmnácti let - a baby. A proto nebudou smět střílet po létajících lodích, když tam budou bojovníci, kteří ještě nedosáhli osmnactého jara. A ženské je třeba s sebou vzít na každý pád - raději ve větším množství a mladší, abychom těm hvězdným mohli podříznout kejhák. A jestli budou smět střílet - tak co! Ráj je otevřen všem bojovníkům nezávisle na věku.
Bgamir, strýc Džammara, znal obyčeje hvězdných líp, než všichni ostatní. Prožil mezi nimi sedm let. Rok dokonce tam strávil ve vězení. Se smíchem vzpomínal na toto období.
- “Představte si”, - říkával, - “zneužil jsem nějakou holku na jedné zábavě. Hezká byla, ale děvka - všechno oblečení jí prosvítá, tělem kroutí při hudbě. Tak jsem jí chytl za vlasy a vlekl. A tam je hned ten chcípák z hvězd a začal na mě řvát tím svým ptačím jazykem. Tak jsem ho trochu přiškrtil. Pak na soudě řekli, že prý naše obyčeje jsou i pro ně, krysy, srozumitelné, že je respektují, ale mají jiné. A i když bych měl dostat osm let ve vězení za tu děvku a za to, že jsem jejímu majitelovi poškodil jeho ohryzek, dostanu pouze tři roky. A to proto, že za to nemůžu já, ale chudoba naší země.“
“Je vidět, že dokonce i tyhle hvězdné ropuchy se stydí zastat se téhle děvky. I když ke mně jeden týpek chodil a furt mi vysvětloval, že podle jejich pravidel to není děvka, ale slušná žena. Nechtěl jsem se s ním ani hádat - o čem se hádat s takovými blázny, kteří nemůžou rozlišit slušnou ženskou a děvku? A v jejich vězení je život lepší, než na našem rodovém zámku. Jídlo je bohatší a vůbec... Pracovat nemusíš. A tímhle mě chtěli vystrašit - po tom, co jsem byl věznem Takšira v hliněné jámě? Za rok ke mně přišel jeden z hvězdných. Ptal se, jestli mi došlo, že jsem neměl pravdu. Tak jsem lhal, že ano. Hned mě pustili o dva roky dřív a dali peněz tolik, kolik tři otročí domy nevynášejí za půl roku.“
V tuto chvíli všichni, kdo poslouchali strýčka, se začali smát hlouposti lidí z hvězd, protože každý ví, že znásilnění čestné ženy se trestá naražením na kůl, a kdyby to byla cizí otrokyně, tak za její znásilnění musíš platit půlku její ceny. A taky je jasné, že hezké otrokyně jsou dost drahé...
Zamyšlený Džammar si ani nevšiml, že modul zakotvil na planetě. Když uviděl, že lidé jdou ven, rychle vstal a šel za nimi.
Kosmodrom byl obrovský. Jeho velikost Džammara od začátku zasáhla, ale připomněl si, že mnohá říše se zhroutila pod kopyty koní jeho předků, a hrdě šel k autobusu.
Na celnici nějaký úředník prohledl jeho dokumenty, falešně se na něj usmál a začal pronášet nazpaměť naučenou řeč:
- “Nacházíte se na terituriu Mirry, která se dobrovolně oddělila od Unie demokratických planet. Přestože jsou naše zákony skoro úplně v souladu se zákony UDP, mají nicméně důležité odlišnosti, neboť se přidržujeme politiky racionálního respektování kulturních tradic jiných národů, tak jak je to stanoveno zákonem.
Abychom se vyhnuli nedorozumění, bude vám nyní promítnut krátký film, který vysvětluje specifika našeho zákonodárství, které klade důraz na racionální respektování kulturních tradic těch, kdo k nám přicházejí.”
Potom celník zmáčkl nějaké tlačítko, z postranních dveří vyběhl mladý sluha a řekl Džammarovi:
- “Pojďte, prosím, se mnou. Odvedu vás do kabinky, určené ke sledování filmu.”
Džammar šel za ním a přitom se sám pro sebe ušklíbl - jestlipak by si někdo dovolil v jeho vlastním domě jemu, Džammarovi, ukazovat, že on musí respektovat něčí cizí tradice! Zbavoval lidi hlav i za mnohem menší věci... Ne, ti hvězdní lidé jsou opravdu horší, než zbabělé stařeny. Národ otroků.
Světlo v kabince pohaslo a na plátně před Džammarem zazářil znak Mirry.
- “Mirra jednostranně dodržuje veškeré rezoluce Unie demokratických planet,” - začal přednášet hlas v pozadí. - “Například rezoluci práv člověka, rezoluci o svobodě slova, rezoluci o demokratických volbách, rezoluci o dodržování válečných konvencí, atd.”
- “Zvláštností Mirry je to, že veškeré tyto rezoluce se dodržují jen do té doby, dokud se nedostanou do nesouladu s principem racionálního respektování kulturních tradic druhých národů.”
- “Stejně jako členové Unie demokratických planet i Mirra vyžaduje neustálý přísun imigrantů. Na druhé straně, odlišnost mentalit a kulturní rozdíly mezi imigranty a místním obyvatelstvem vedou k vážným konfliktům. Právě z důvodů odstranění těchto konfliktů byl přijat zákon o respektování kulturních tradic jiných národů. V současné době můžeme s hrdostí konstatovat, že podle dat mezinárodních nezávislých statistických agentur úroveň kriminálních deliktů proti imigrantům ze strany místního obyvatelstva se jeví na Miře nejnižší ve srovnání se všemi členy UDP. Zákon o racionálním respektování kulturních tradic jiných národů byl přijatý na Miře po povstání imigrantů z Aršaru, které s sebou přineslo obrovské množství obětí. Tehdy byl zákon přijat v plném souladu s demokratickými postupy celoplanetárním referendem. Základními principy, na kterých spočívá...”
Plátno nečekaně ostře zasvítilo a náhle zhaslo. Do kabinky nahlédla hlava mladého sluhy.
- “Spálilo se to”, - žalostně zabečel. - “Oprava zabere čtyřicet minut. A já mám konec směny...”
Pátravě se rozhlédl do stran.
- “Bylo by to možné, že byste prošel i takhle?” - tiše zašeptal.
Džammar se ušklíbl a vyšel z kabinky.
Večer toho dne Džammar pil víno v jednom z místních hostinců. Palivo pro létající lodě koupil a odeslal bez problémů. Místní handlíři ti za peníze prodají i vlastní matku. Přistoupil k němu číšník.
- “Je mi to líto, ale nemohl byste si přesednout k jinému stolku? Jak jsem vás už předtím upozornil, tento stolek je zarezervován od deseti hodin,” - obrátil se na něj. Krev se nahrnula Džammarovi do hlavy:
- “Vypadni, otroku!”
- “Ale...”
Džammar vyskočil spoza stolu a udeřil číšníka do obličeje. Ten upadl. Džammar se nad ním shýbl, hodil mu zmačkané peníze do tváře a vydal se k východu.
V zadržovací vazbě bylo světlo a teplo. Zatčení se choulili v rozích, báli se na Džammara i jen podívat potom, co zbil jednoho z nich za to, že mu nechtěl dát svou bundu. Džammar spal na lavici, přikrytý touto bundou. Vešel strážce a dotkl se jeho ramene. Džammar mu zlomil ruku.
Dveře samotky se otevřely a v nich se objevil člověk v striktním obleku s aktovkou v ruce.
- “Dobrý den, jsem zplnomocněný ve vaší věci,” - řekl a natáhl ruku k pozdravu. Džammar ruku ignoroval.
- “Kdy mě pustí?” - zeptal se.
- “Víte,” - zaváhal příchozí, - “jsme se teprve teď dozvěděli, že jste nebyl obeznámen s našimi zákony ohledně racionálního respektování kulturních tradic jiných národů. Ubezpečuji vás, že všichni, kdo na tom nesou podíl viny, budou přísně potrestáni. Ale bohužel neznalost zákona neomlouvá a...”
- “Kdy mě pustí?”, - opakovaně se zeptal Džammar.
- “Hned po tom, jak vám useknou ruce a uřiznou nos za zbití volného a družiníka, podle vaši terminologii, a také za kráděž, - odpověděl zplnomocněný a sklopil si oči.
- “Jak to že - ruce?!”, - zařval Džammar, - “Co tím myslíte?! To nemůžete! To vím dobře, že na vás leží přísaha a prokletí! Tarleranost a kumanismus! Můj strýc mi o tom povidal a on nebude lhat! A kdo je tady volny? Sluha v hostince je volný?! Co jsem ukradl? Bundu? Ale jsem ji převzal již ve vezeni!”
- “Ve s-s-skutečností”, - zakoktal se příchozí, - “racionální respektování kulturních tradic v našem zákonodařství znamená, že neobčané, které se dopustí trestného činu na našem území, budou potrestaný tím trestem, který je stanovený v zákonu jejích zemí, v případě, že takový trest tam je a není měkčí v porovnání s trestem stanoveným u nas. Tady je vlastně ten odstavec,” - rychle otevřel aktovku, vyndal desku a spěšně přečetl:
- “Pokuď myslíme, že všechny národy jsou si rovny a stejně rozumny bez ohledu na jejich materiální pohody a tradice, proto trestní právo, zákony a zvyky války, které jsou těmi národy přijaté, si zaslouží úctu, jako vědomě jimi vybrané. Proto s respektem ke kulturním tradicím těchto národů budeme za daných okolností (totíž v případě, že ten národ má stanovený trest za stejné číny a má ho přisnější) dodržovat jejich obyčeje při jednání se zločinci nebo při vedení války s těmito národy.”
Zplnomocněný zabouchl desku.
- “Tento zákon byl přijatý na Miře po povstání imigrantů v hlavním městě. Tehdy imigranti z Aršaru, než je pozastavila policie, pozabili ve městě přes tisíc lidí jen za to, že během hodiny jejich ročních svatých modliteb nudisté zařídili maškaráda. Vzali to jako urážku jejich Svatému otci. Potom ještě vlastně Aršal vyhlásil válku proti Miře a začal ji zničením statní kruizní kosmické lodí, na palubě které probíhala olympiáda dětí.
Jsem vlastně přišel proto, abych vám udělal nabídku. Vaše země pravě zaútočila na jednu z našich prodejních vesmírných základen, proto byli bychom vám velmi vděčný, pokud souhlasite - pod kontrolou detektoru lži - popovidat o tom, podle jakých obyčeje váš kmen vede válku. Jak se vaše vojáci zacházeji se zajatci a obyvatele, atd. Chtěli bychom se vyhnout nedorozumění a...”
Zvířecí vytí přerušilo řeč zplnomocněného. Džammar vyl a mlatil se hlavou o zeď. Znal obyčeje svého kmenu přiliš dobře.
Author - Maxim Šapiro.
Překlad - Maria Maximova