Udělám pravý opak
Jednou budu mít syna a budu dělat pravý opak. Již od jeho tří budu tvrdit, "Honey, není povinné, abys se stal inženýrem. Nemusíš být ani právníkem. Nezáleží na tom, kdo jseš, až vyrosteš. Chceš být patologem-anatomem? Tak dělej. Fotbalový komentátor? Prosím. Klaun v obchoďáku? Vynikající volba."
A ve svých třiceti přijde ke mně, ten zpocený, plešatý klaun se smutným make-upem na tváři, a řekne: "Mami, je mi třicet, jsem klaun v obchoďáku. Takový život jsi pro mě chtěla? Co jsi myslela, mami, když jsi říkala, že pro mě to vysokoškolské vzdělání není nezbytné? Co jsi myslela, mami, když jsi mi místo matematiky dovilila hrát si s klukama? "
A já mu řeknu: "Můj drahý, ale vždycky jsem myslela hlavně na tebe, byla jsem alfa maminka. Neměl jsi rád matematiku, rád jsi hral s mladšími dětmi." A on řekne: "Nevěděl jsem, kam to vede, byl jsem kluk, nemohl jsem se rozhodnout, co - a ty, ty, ty jsi zničila můj život" - a rozetře špinavým rukávem rteňku na tváři. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se na něj pořádně a řeknu: "To platí na celém světě, existují dva typy lidí - jeden žije, a druhý hledá viníky. A pokud to nechceš pochopit, pak jsi idiot.".
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
***
Nebo ne. Jednou budu mít syna, a budu dělat pravý opak. Již od jeho tří budu tvrdit, "Nebuď idiot, Vladíku, mysli na budoucnost, uč se matematiku, Vladi, pokud nechceš být celý žívot operátorem call centra. Humanitní co? Dřív se tomu říkalo "hlupáci."
A ve svých třiceti přijde ke mně, ten zpocený, plešatý programátor s hlubokými vráskami na tváři a řekne: "Mami, je mi třicet. Pracuji na Google. Makám i dvacet hodin denně, mami. Nemám žádnou rodinu. Čim jsi vůbec myslela, mami, když jsi říkala, že s dobrou práci budu šťastný? Co jsi chtěla, mami, když donutila se mě učit matematiku? "
A já mu řeknu: "Můj drahý, ale chtěla jsem, abys měl dobré vzdělání, chtěla jsem, abys měl každou příležitost." A on řekne: "A proč sakra mi tyto příležitosti, když jsem nešťastný, matko! Jdu se projit v obchoďáku a závidím těm klaunům, mami. Jsou šťastné! Mohl bych být na jejích, na svém místě, ale ty, ty, ty jsi mi zničila život!.. " - a utře si nos pod brýlemi. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se ne nej pořádně a řeknu: "To platí na celém světě, existují dva typy lidí - jeden žije, a druhý po celou dobu stěžuje. A pokud to nechceš pochopit, tak jsi idiot.".
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
***
Nebo jinak. Jednoho dne budu mít syna, a budu dělat pravý opak. Od jeho tří budu s opakováním: "Nejsem tady opakovat něco, jsem tady, abych tě milovala. Pojď k tatínkovi, drahý, zeptej se ho, nechci za to nest zodpovědnost."
A ve své třicáté přijde ke mně, ten zpocený, plešatějící režisér s ruskou melancholií v očích a řekne: "Mami, je mi třicet. Třicet let se snažím zaujmout tvoji pozornost, mami. Věnoval jsem ti deset filmů a pět představení. Napsal jsem knihu o tobě, mami. Myslím, že je ti to jedno. Proč jsi nikdy nevyjádřila své názory? Proč jsi mě pořád posílala k tátovi? ".
A já řeknu: "Můj drahý, ale nechtěla jsem rozhodovat za tebe, jsem tě prostě měla ráda, zlatí, a na ty tipy máme tátu." A on řekne:.. "A proč bych se měl řídit radami mého otce, když jsem o to žádal tebe, mami? Celý můj život jsem chtel zaujmout tvoji pozornost, mami. Posedlý jsem tebou, mami. Dal bych cokoli, aby mi bylo jasné, čím jsem pro tebe. Tím svým mlčením, svým oddělením, ty, ty, ty jsi zničila můj život" - a divadelně si přiloží ruku na čelo. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se ne nej pořádně a řeknu: "To platí po celém světě. Existují dva druhy lidí - jeden žije, a druhý po celou dobu čeká na něco. A pokud to nechceš pochopit, pak jsi idiot."
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
Přeložila vorobeika.
Original od lucky-chaky je tady
A ve svých třiceti přijde ke mně, ten zpocený, plešatý klaun se smutným make-upem na tváři, a řekne: "Mami, je mi třicet, jsem klaun v obchoďáku. Takový život jsi pro mě chtěla? Co jsi myslela, mami, když jsi říkala, že pro mě to vysokoškolské vzdělání není nezbytné? Co jsi myslela, mami, když jsi mi místo matematiky dovilila hrát si s klukama? "
A já mu řeknu: "Můj drahý, ale vždycky jsem myslela hlavně na tebe, byla jsem alfa maminka. Neměl jsi rád matematiku, rád jsi hral s mladšími dětmi." A on řekne: "Nevěděl jsem, kam to vede, byl jsem kluk, nemohl jsem se rozhodnout, co - a ty, ty, ty jsi zničila můj život" - a rozetře špinavým rukávem rteňku na tváři. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se na něj pořádně a řeknu: "To platí na celém světě, existují dva typy lidí - jeden žije, a druhý hledá viníky. A pokud to nechceš pochopit, pak jsi idiot.".
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
***
Nebo ne. Jednou budu mít syna, a budu dělat pravý opak. Již od jeho tří budu tvrdit, "Nebuď idiot, Vladíku, mysli na budoucnost, uč se matematiku, Vladi, pokud nechceš být celý žívot operátorem call centra. Humanitní co? Dřív se tomu říkalo "hlupáci."
A ve svých třiceti přijde ke mně, ten zpocený, plešatý programátor s hlubokými vráskami na tváři a řekne: "Mami, je mi třicet. Pracuji na Google. Makám i dvacet hodin denně, mami. Nemám žádnou rodinu. Čim jsi vůbec myslela, mami, když jsi říkala, že s dobrou práci budu šťastný? Co jsi chtěla, mami, když donutila se mě učit matematiku? "
A já mu řeknu: "Můj drahý, ale chtěla jsem, abys měl dobré vzdělání, chtěla jsem, abys měl každou příležitost." A on řekne: "A proč sakra mi tyto příležitosti, když jsem nešťastný, matko! Jdu se projit v obchoďáku a závidím těm klaunům, mami. Jsou šťastné! Mohl bych být na jejích, na svém místě, ale ty, ty, ty jsi mi zničila život!.. " - a utře si nos pod brýlemi. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se ne nej pořádně a řeknu: "To platí na celém světě, existují dva typy lidí - jeden žije, a druhý po celou dobu stěžuje. A pokud to nechceš pochopit, tak jsi idiot.".
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
***
Nebo jinak. Jednoho dne budu mít syna, a budu dělat pravý opak. Od jeho tří budu s opakováním: "Nejsem tady opakovat něco, jsem tady, abych tě milovala. Pojď k tatínkovi, drahý, zeptej se ho, nechci za to nest zodpovědnost."
A ve své třicáté přijde ke mně, ten zpocený, plešatějící režisér s ruskou melancholií v očích a řekne: "Mami, je mi třicet. Třicet let se snažím zaujmout tvoji pozornost, mami. Věnoval jsem ti deset filmů a pět představení. Napsal jsem knihu o tobě, mami. Myslím, že je ti to jedno. Proč jsi nikdy nevyjádřila své názory? Proč jsi mě pořád posílala k tátovi? ".
A já řeknu: "Můj drahý, ale nechtěla jsem rozhodovat za tebe, jsem tě prostě měla ráda, zlatí, a na ty tipy máme tátu." A on řekne:.. "A proč bych se měl řídit radami mého otce, když jsem o to žádal tebe, mami? Celý můj život jsem chtel zaujmout tvoji pozornost, mami. Posedlý jsem tebou, mami. Dal bych cokoli, aby mi bylo jasné, čím jsem pro tebe. Tím svým mlčením, svým oddělením, ty, ty, ty jsi zničila můj život" - a divadelně si přiloží ruku na čelo. A v tuto chvíli si stoupnu protí němu, podívám se ne nej pořádně a řeknu: "To platí po celém světě. Existují dva druhy lidí - jeden žije, a druhý po celou dobu čeká na něco. A pokud to nechceš pochopit, pak jsi idiot."
On řekne "ach" a omdlí. Bude potřeba přibližně pět let psychoterapie.
Přeložila vorobeika.
Original od lucky-chaky je tady