Červená karkulka
ви думали, я лишу вас у спокої перекладами червоної шапочки - наївні!!!!
версія ЧЕСЬКА (від сміливої besspoputal, що любить цікаві експерименти)
Červená karkulka
Červenou karkulku nazvali Červenou karkulkou proto, že ráda nosila červenou karkulku. Kromě červené karkulky na jaře, nosila také červenou kšiltovku v létě, červený šátek na podzim a červenou čepičku v zimě. Časem také nosivala červenou bandanu.
Byla to žhavá bruneta, které prostě nejlíp šla červená. A bylo jí jedno, jak ji nazývají, karkulka jak karkulka… Ještě ráda bloumala po lese, hledala vlka a provokovala ho. Úmyslně tahala v košíku pečivo pro babičku, která jej stejně nejedla, poněvadž seděla na dietě. Úmyslně si pletla cestišky v lese, když hledala nejkratší cestu k babičce. Úmyslně odmouvala myslivci, který ji znervózňoval svoji správností a pozitivností. Měla ráda vlka kvůli jeho brutálnosti, podlosti, drzosti a drsnému vzhledu.
Vlk na ni zapomněl, aby nenasral myslivce, ale ona stejně hledala nějakou příležitost, jak ho zprovokovat. Vlk se schoval do houští a pokusil se snít o ubohé ovečce nebo alespoň o naivní pastušce. Ale Červené karkulce bylo jedno, jak naříkal.
Jednou si zbalila do košíku všechno své červené prádlo, řekla mamince, že se stěhuje, rozloučila se s babičkou a šla žít do vlčího doupěte. Vlk se nejdřív pokusil utéct a říkal ji, že on pro ni není výhodná partie, ale Červená karkulka věděla přesně koho a co chce. Škrábala ho za uchem a kousala mu čumák. Potom se vlk vzdal... A žili dlouho a šťastně. A byl jim u prdele svatební obřad a to, že vlk je brutální brunet s drsnám vzhledem. Lehával si jí k nohám v červených pantoflích, jako pěkná kůže. Samozřejmě musel čas od času vrčet na Karkulku, kdyby náhodou chtěla utéct, ale nakonec stejně žili dlouho a šťastně...
версія ЧЕСЬКА (від сміливої besspoputal, що любить цікаві експерименти)
Červená karkulka
Červenou karkulku nazvali Červenou karkulkou proto, že ráda nosila červenou karkulku. Kromě červené karkulky na jaře, nosila také červenou kšiltovku v létě, červený šátek na podzim a červenou čepičku v zimě. Časem také nosivala červenou bandanu.
Byla to žhavá bruneta, které prostě nejlíp šla červená. A bylo jí jedno, jak ji nazývají, karkulka jak karkulka… Ještě ráda bloumala po lese, hledala vlka a provokovala ho. Úmyslně tahala v košíku pečivo pro babičku, která jej stejně nejedla, poněvadž seděla na dietě. Úmyslně si pletla cestišky v lese, když hledala nejkratší cestu k babičce. Úmyslně odmouvala myslivci, který ji znervózňoval svoji správností a pozitivností. Měla ráda vlka kvůli jeho brutálnosti, podlosti, drzosti a drsnému vzhledu.
Vlk na ni zapomněl, aby nenasral myslivce, ale ona stejně hledala nějakou příležitost, jak ho zprovokovat. Vlk se schoval do houští a pokusil se snít o ubohé ovečce nebo alespoň o naivní pastušce. Ale Červené karkulce bylo jedno, jak naříkal.
Jednou si zbalila do košíku všechno své červené prádlo, řekla mamince, že se stěhuje, rozloučila se s babičkou a šla žít do vlčího doupěte. Vlk se nejdřív pokusil utéct a říkal ji, že on pro ni není výhodná partie, ale Červená karkulka věděla přesně koho a co chce. Škrábala ho za uchem a kousala mu čumák. Potom se vlk vzdal... A žili dlouho a šťastně. A byl jim u prdele svatební obřad a to, že vlk je brutální brunet s drsnám vzhledem. Lehával si jí k nohám v červených pantoflích, jako pěkná kůže. Samozřejmě musel čas od času vrčet na Karkulku, kdyby náhodou chtěla utéct, ale nakonec stejně žili dlouho a šťastně...