Jediný na světě já tě mám rád...
Nad mou hlavou černé mraky plují,
ptám se lidí proč se nemilují.
moje srdce,
smutné srdce.
Nahý bosý chodím ulicemi,
lásku hledám jednu mezi všemi.
moje srdce,
smutné srdce.
Není není je jenom přelud marný,
zašlý nápis na dveřích zastavárny.
moje srdce,
smutné srdce.
Neplakej Mařenko, počkej na mně,
chtěl jsem ti nabídnout svoje rámě.
Čeká nás cesta trnovým houštím,
já svoje Mařenky neopouštím.
Jdu jenom v košili, ty v kabátku,
cestu jsme ztratili hned z počátku.
Blikají dvě hvězdy temnou nocí,
Pánbůh nás zanechal bez pomoci.
Drž se mě za ruku v zimě této,
snadné a lehké nebude to.
Kdo jiný líp to ví, nežli my,
vyhnaní do tmy a do zimy.
Odlétli ptáci, odplula loď,
ty kdo jsi bez viny kamenem hoď.
Pravda a láska ta pro nás není
a kdo se ohlédne, ten zkamení.
Já ženich a ty má nevěsta,
co nás to potkalo na cestách?
Neptej se, stejně ti nepoví,
za stromy dva vlci hladoví.
Dva vlci s jizvami na těle,
z oblohy svržení andělé,
nepoví, mlčí, mají hlad.
Jediný na světě já tě mám rád.
Jediný na světě k tobě praví,
udělám ohýnek z listů trávy.
Až bude plápolat v stromových kůrkách,
já budu Křemílek, ty Vochomůrka.
Vyšplhám větvemi do koruny,
cestu nám osvětlí oko Luny,
přes rokle, výmoly, přes jámy,
půjdeme a milost nad námi.
Přes rokle, výmoly, přes jámy,
půjdeme...