Kocovinová rána
Reakce na starou zprávu z Čilichili, o zákazu vstupu do cardiffského Tesca lidem bosým nebo oblečeným jen v pyžamu, na který jsem si bůhvíproč vzpomněla dnes v hodině dějin výtvarné kultury.
„Ianto!“ ozve se z gauče Jack do nepřirozeného ticha. „Kdokoli!“
Odpovědí je jen skřek hladové Myfanwy. Počkal ještě chvíli, než spustil nohu na podlahu, přičemž shodil dvě láhve od vína. Třetí se povážlivě rozkymácela. Náhle jej přemohla bolest hlavy, proto zůstal raději sedět, lokty zapřeny o kolena a hlavu skrytou v dlaních. Z rozjímání nad tím, zda je schopen vstát, jej vyrušil zvuk otvíraného vchodu, v němž se objevil Owen s dvěma lahváči v rukou.
„Kdes byl?“
„V Tescu.“
„Bosky?“
„Nemohl jsem najít boty.“
Vchod se otevřel podruhé a vešel Ianto v modrém pyžamu s bílými proužky.
„Kdes proboha byl?!“
„V Tescu. Nebylo tady nic k snídani.“
„V pyžamu?“
„Lepší v pyžamu, než v tom obleku, který mi poblila Gwen!“