Kočky mají pré
7. prosince
Když Alena otevře dveře do Aroma baru, zamlží se jí brýle a jí nezbývá, než chvíli tápat a doufat, že do něčeho nevrazí. Pokusí se je sundat a otřít kapesníkem, ale výsledek moc velkou změnu neudělal. Připadá si hloupě, když jenom tak stojí uprostřed cesty mezi stolky a čeká, než se sklo vyrovná s okolní teplotou. A že je to pěkně vysoká teplota.
Sundá klapky na uši, začne odmotávat šálu a kabát by si nejraději rovnou strhla. Když se konečně fyzikální zákony postaví na její stranu, je už pěkně zpocená. Zafuní a rozhlédne se. Pak úplně vzadu spatří ženy, o kterých může uvažovat jako o kamarádkách, vyrazí rovnou k nim, přehlédne shrnutý koberec a zakopne.
Vyděšená servírka k ní hned přiběhne a pomáhá jí na nohy za vytrvalého drmolení omluv, ale Alena má chuť se hystericky smát. Její život v kostce. Zamlžené brýle a shrnuté koberce.
Gábina s Helenou jsou taky na nohou a na cestě k ní, ale to už se sbírá a s úlevou se posadí ke stolu.
"To je zase den," zahájí místo pozdravu. "Co pijeme?" dodá při pohledu na pěkně vypadající hrnky.
"Horkou hrušku," řekne Gábi.
"Horkou griotku," usměje se Helena.
Alena se rozkašle, až se jí trochu zamotá hlava.
"Ok, chápu, dám si horkou hrušku, griotka se neslučuje s léky na kašel," zamumlá a otře si ústa do kapesníku.
"Nemáš to nějak dlouho?" stará se Gábina.
"To je z tý Kanady. Byla tam strašná zima. A navíc cizozemský breberky, znáš to," mávne Alena rukou a nemá sebemenší náladu se bavit o zdraví, když má konečně zase jednou volno.
"Jak to šlo na radnici?" změní Gábina pohotově téma.
"Proč myslíš, že jdu pozdě?" odsekne Alena.
"Protože chodíš vždycky pozdě," zamumlá Helena do hrníčku.
Alena dělá, jako že nic neslyšela.
"V zásadě máme utrum," začne sdělovat špatné zprávy, "kvůli hygieně, a neptej se proč, prostě už nebudou Vánoce v kině. Můžeme jenom promítat a to ještě ne přes půlnoc."
"Asi aby se lidé, co jdou z kina, náhodou nepromíchali s lidmi, co jdou na půlnoční," okomentuje Helena situaci, která se jí netýká.
Gábina se rozesměje, Aleně to moc k smíchu nepřijde.
"Haha. Blbý je, že v předešlých letech to nebyl problém, takže čuchám nějakou levárnu. Helo, nemohla bys pověřit Krále lehkou špionáží?"
"Dělá na pracáku, ne na radnici, takže co by asi zjistil..."
"Blbej nápad, chápu. Nicméně!" nechá si Alena prostor pro dramatickou pauzu, "Silvestr má zelenou. Jakou soukromá akce, takže musíme vytisknout pozvánky, abychom jako debilové měli krytí, že je to soukromá akce."
"Nemusí být soukromé akce zadarmo?" zamračí se Gábina.
"Musejí, ale jídlo a pití na nich zadarmo být nemusí," vysvětlí Alena.
"Táááákže..." obrátí se na Helenu, "jakou šanci mám u tvýho bráchy?"
Helena se taky rozkašle, ale rozhodně ne kvůli kanadskému mrazu.
"Lenny, nechci rejpat, ale... už měsíc spolu organizujete oslavu narozenin, co je za čtyři dny, a zatím se to jeví jako naprostá katastrofa. Proč by měl mít sebemenší důvod s tebou něco organizovat znova?" řekne Helena upřímně.
Alena se chytí za hlavu.
"Doprdele! Ten dort!"
Helena sevře rty, ale dokáže na to nereagovat.
"Tak to mě omluvte, musím hned telefonovat."
Zvedne se, odkluše do zadní chodby, kde je trochu větší klid, a volá cukráře, s nímž měla být domluvená už před týdnem.
"Nějaký lehký, s jemným krémem a ovocem... Ano, pro přibližně třicet lidí... Ne, nemusí být kulatý, akorát bych si přála nechat ho potáhnout modrým marcipánem... ne, nechci fondán... Já vím, že jsme spolu měli domlouvat detaily minulý týden... A kolik vám mám připlatit, aby byl v sobotu odpoledne hotový?... To mi vyhovuje. Tak na shledanou v sobotu."
Uch. Krávo pitomá. Teď abys za blbost připlácela.
Když skončí se sebemrskačstvím, vrátí se zpět ke stolu, kde už čeká hrnek s voňavým horkým nápojem.
"Bezva!" zaraduje se a zhluboka se napije. "Kde jsme to byly?"
"O čem se tak asi baví normální ženský, když se takhle po práci sejdou, co myslíte?" zasměje se Gábina.
"O chlapech?" navrhne Helena.
Gábina zaskučí a Alena se hystericky rozesměje.
"No, tak to bychom měly téma vyčerpané a můžeme se vrátit k tomu Silvestru. Helo, kolik peněz je pro Radka dost peněz, aby na to kývnul?"
"Ptáš se, za kolik se brácha nechá zkorumpovat?"
"Tak nějak."
"Na Silvestra má nejvyšší tržby z celého roku. Průměrně má tak přibližně padesát zákazníků, co si dají jeden až tři drinky. Spočítej si cenu tak někde mezi stovkou a dvěma. V sobotu je to kolem stovky zákazníků. Na Silvestra? Stovka lidí a každej klidně šest sedm panáků a šampus k tomu. Chceš to trumfnout? Vypočítej si matematickou úlohu." Helena nezní naštvaně. Prostě jenom věcně konstatuje stav. Aleně se nechce do počítání, stačí jí neustálé zápasení s účty, ale hrubou matematiku ovládá.
V sále je místo pro tři stovky lidí. Každý by byl víc než ochotný zaplatit klidně tři stovky za lístek, v jehož ceně bude pořádný drink a šampus o půlnoci.
"Když mu nabídnu padesát hadrů, bude to čistý zisk. Žádná elektřina, žádná výplata pro Mili a Štěpu. Prostě padesátka," navrhne finální částku.
Gábina s Helenou na ní vyvalí oči.
"To vole, jestli na to nekývne, za tyhle prachy ti to udělám i já," pískne Helena.
"Hlásím se do fronty," zvedne ruku Gábina.
"Dámy, bez urážky, ale ani jedna z vás není tak sexy," uzavře celou debatu Alena a obě její přítelkyně se rozesmějí.
"Jirka tam bude?" zeptá se nečekaně Helena.
"Samozřejmě, bude promítat," pronese Gábina jako by nic.
"Ale můžu se s ním vyměnit, kdybys ho chtěla ten večer pro sebe," škádlí ji Alena.
"Ještě toho trochu," mumlá Helena.
"Helo, upřímně, co ti na něm vlastně vadí?" vyzvídá Gábina.
"Tohle ale zavání diskuzí o chlapech!" brání se Helena.
"To je možný, ale nás to zajímá."
"Jak bych to..." Helena se zarazí, jako by dávala dohromady dlouhý seznam.
"Nespěchej, času dost," povzbuzuje ji Alena.
"Je toho hodně. Už jenom to, že je menší než já. Je to úředník. Dohodily jste mi ho, jako bych nebyla schopná si někoho najít sama. Ale hlavně... my dva nemáme vůbec nic společného. Je to milovník kultury, filmů, divadla... copak to zní jako někdo pro mě? Co vás to vůbec napadlo?" lamentuje Helena.
"Je to milý chlap, kterému ses zalíbila, když tě s námi uviděl. Neměly jsme v plánu tě urazit," začne Gábina.
"A náhodou víme, že nějaký ten společný zájem jste možná našli," pokračuje Alena.
"Co jako?"
"Neučí tě náhodou střílet?" zvedne Alena obočí.
"Jo tohle... to bylo super," přizná Helena.
Alena chce ještě něco dodat, ale otravný kašel je zpět, zakucká se nad hrnkem, až si trochu pocáká Mrtvou nevěstu na mikině.
"Každopádně, Gábi díky, že bereš sobotu celou na sebe, a tobě za to obvolání lidí z klubu. Tohle pozvání samozřejmě platím a ještě jednou díky, že jste byly ochotné tak nahonem přijít," usměje se na kamarádky a už se má zase k odchodu.
"Nechceš se třeba někdy zastavit?" volá na ni starostlivě Gábina. "Není to tak dlouho, co se složila."
"Až se zastavím, budu mrtvá. A omluvte mě, jdu korumpovat jednoho barmana. To už je podruhé v životě, co hořce lituju, že nejsem chlap," zašklebí se na ně na rozloučenou a znovu bere do ruky telefon.
Vytáčí Radkovo číslo a může jenom hádat, jestli se vytočí i jeho majitel.