Strange feelings and floating pretending
Dočetla jsem to. Myslím tím Zatmění, samozřejmě. Radši nebudu komentovat ten slovensko-česko-jakýsi jazyk, kterým to bylo napsané ("přepisovatel" si s tím určitě dal práci i tak, nestěžuju si.), ale mám z toho dost... smíšené pocity.
Myslím, že jediným světlem v celé té knížce je Alice. Totálně jsem se utvrdila v tom, že tu postavu naprosto zbožňuju. Musela jsem se smát pokaždé, když zase byla nadšená nebo ztřeštěná nebo moc předvídavá. Nešlo jinak. Na to mi moc připomíná mě samotnou - i když já samozřejmě nejsem oslnivě krásná. :)
A pak tu byla Bella. Vážně se tak hrozně změnila? Ztrácela jsem se v jejích myšlenkách, nechápala jsem. Ve Stmívání jsem ji slyšela myslet, jako bych jí napůl byla. V Novém měsíci se právě tak napůl ztrácela v mlze. A teď už vůbec. Uhm? Zmatené. Možná proto, že jsem už tolikrát byla na Jacobově místě, že když jsem konečně poprvé a naposledy měla udělat něco podobného, jako ona, věděla jsem, co bude nejhladší řez, rozhodla jsem se a udělala jsem to klidně a bez výčitek. Tak se tak musím ptát, jestli jsem sadomasochistická...
Edward, ten nezměnil. Best off.;))
Na Jacoba jsem strašně naštvaná (zní to úchylně, když je to jenom ostava) - je tak strašně protivný. Jistým způsobem byl mou nejoblíbenější postavou. jsem zklamaná!
No a ke mně... myslela jsem si, že mě bude mrzet, že už nemám co číst, ale je mi tak nějak dobře.:) Možná má moje podivná nálada dost co dělat s mým novým vývojovým obdobím, kterým teď procházím. Možná je ta knížka tak zmatená jenom tím překladem. Anebo to byla jen taková náplast, která by na mě neměla takový vliv, jaký jsem jí přikládala.
No, dokázala bych žít bez dočtení Twilight. Myslím, kdybych chtěla a kdyby mě k tomu chtění něco přinutilo. Pokrčila bych rameny a věděla, že to jednoho dne dočtu. Jenže tak to mám bohužel se vším.. a to jsem prý cholerik! ;)
Rozhodla jsem se, že twilight layout asi nebude, určitě ne na mém LJ, pro můj sklon k útěkům k přílišnému snění by to bylo až moc velké pokušení. Ale obrázek si nakreslím, musím ho totiž dostat z hlavy. Jo. Tak možná někdy, teď se musím trošku uklidnit, protože přečíst třičtvrtiny knížky v tak krátkém čase, to na člověku zanechá stopy.
Stejně si zase přečtu první díl. Už se vidím. :)))
Myslím, že jediným světlem v celé té knížce je Alice. Totálně jsem se utvrdila v tom, že tu postavu naprosto zbožňuju. Musela jsem se smát pokaždé, když zase byla nadšená nebo ztřeštěná nebo moc předvídavá. Nešlo jinak. Na to mi moc připomíná mě samotnou - i když já samozřejmě nejsem oslnivě krásná. :)
A pak tu byla Bella. Vážně se tak hrozně změnila? Ztrácela jsem se v jejích myšlenkách, nechápala jsem. Ve Stmívání jsem ji slyšela myslet, jako bych jí napůl byla. V Novém měsíci se právě tak napůl ztrácela v mlze. A teď už vůbec. Uhm? Zmatené. Možná proto, že jsem už tolikrát byla na Jacobově místě, že když jsem konečně poprvé a naposledy měla udělat něco podobného, jako ona, věděla jsem, co bude nejhladší řez, rozhodla jsem se a udělala jsem to klidně a bez výčitek. Tak se tak musím ptát, jestli jsem sadomasochistická...
Edward, ten nezměnil. Best off.;))
Na Jacoba jsem strašně naštvaná (zní to úchylně, když je to jenom ostava) - je tak strašně protivný. Jistým způsobem byl mou nejoblíbenější postavou. jsem zklamaná!
No a ke mně... myslela jsem si, že mě bude mrzet, že už nemám co číst, ale je mi tak nějak dobře.:) Možná má moje podivná nálada dost co dělat s mým novým vývojovým obdobím, kterým teď procházím. Možná je ta knížka tak zmatená jenom tím překladem. Anebo to byla jen taková náplast, která by na mě neměla takový vliv, jaký jsem jí přikládala.
No, dokázala bych žít bez dočtení Twilight. Myslím, kdybych chtěla a kdyby mě k tomu chtění něco přinutilo. Pokrčila bych rameny a věděla, že to jednoho dne dočtu. Jenže tak to mám bohužel se vším.. a to jsem prý cholerik! ;)
Rozhodla jsem se, že twilight layout asi nebude, určitě ne na mém LJ, pro můj sklon k útěkům k přílišnému snění by to bylo až moc velké pokušení. Ale obrázek si nakreslím, musím ho totiž dostat z hlavy. Jo. Tak možná někdy, teď se musím trošku uklidnit, protože přečíst třičtvrtiny knížky v tak krátkém čase, to na člověku zanechá stopy.
Stejně si zase přečtu první díl. Už se vidím. :)))