DMD - várka sedmá
Tentokrát i s několika bonusy.
Alert! POEZIE included.
Téma: Příbuzenská plemenitba
Název: Macondo
Fandom: Sto roků samoty
Úrsula Buendíová pohlédla na jejich dům. Její muž bloumal okolo svého místa u stromu, kde strávil poslední roky svého života. Nechala ho být, víc ji zajímalo, kdo je uvnitř.
Dům byl tichý a působil prázdně. Procházela jednotlivými pokoji a na nikoho stále nenarážela.
V mysli jí vyvstávaly vzpomínky na rodinu. Na své syny, Josého Arcadia a Aurleania, na dceru Amarantu. Bylo to už tak dávno, kdy se narodili, od té doby uběhla spousta času. Dům se za něj naplnil mnohými lidmi, jejími potomky, aby na jeho konci zase osaměl.
Žlutý list se prohnal kdysi bílou chodbou.
Všichni už byli mrtví.
Téma: Nástup!
Název: Odhalení
Fandom: Akta X
Přikradl se za roh starého nepoužívaného skladiště vojenské základny. Obezřetně se otočil, jestli ho někdo nesleduje. Vzduch byl čistý.
Vyhlídl si další místo, kde se schová, a nepozorovaně se k němu přemístil.
Cítil, že je blízko. Pravda tu na něj číhala, určitě někde za dalším rohem.
Po deseti minutách, kdy se plížil až ke svému domnělému cíli, to zaslechl.
„Vojíni, nástup!“
Opatrně se vyklonil, aby lépe viděl.
A to, co uviděl, ho naprosto ohromilo.
V řadě tam stáli stříbrně-šediví tvorové s velkou hlavou a černýma očima.
Zatajil dech. S očima navrch hlavy se k nim blížil.
A pak zazvonil budík.
Téma: Okno (ve verších)
Název: Snídaně
Fandom: Originální
Hrníček s čajem na parapetu
krásné ráno s medem z květu
paprsky slunce bíle zářící
chlapec s kolem o závod běžící
společnost smutná s konvicí čaje
sníh na střechách s jarem pomalu taje
bílý ubrus s pomněnkami
čekám marně se vzpomínkami
na tvůj návrat daleký
řekni, že za dveřmi jsi to ty.
Potichu brouká si auto na ulici
talíře smutně koukají na polici
prázdný hrnek a ty tu stále nejsi
chci ti dát talíř a říct ti: Dej si
snídaně je ponurá osamělá
koukám z okna posmutnělá
slunce je v poledni a já stále sama
ne, nemám ráda tahle rána.
Téma: Okno (nesoutěžní)
Název: Na Staré Praze
Fandom: Originální, inspirace románem Lord Mord od Miloše Urbana
Ozvěny kroků na Staré Praze
zní v temných ulic srdcích
slunce ti svítí na duši, je snáze
v houpavých ženiných bocích
Jen lehký krůček Starým městem
kde leží dlouhověcí muži
nesmíme věřit každým zvěstem
Masíčko stahuje jí kůži
Pohlédni k nebi šedavým vzduchem
Z okna tam na tebe zírá
zrzavá panenka se starým duchem
její krása skvělá a čirá
Hodinky zlaté vzal si už čas
čepel zbraně stále se leskne
neříkej, běžel jsi k ní zas
ta druhá oči má teskné
Tma padá na Starou Prahu
Pár kroků tě od bytu dělí
bojíš se - černý vrahu
my Pražané jsme bdělí
Téma: Perpetuum Mobile
Název: Nový vynález
Fandom: Sherlock BBC
Sherlock seděl u svého stolu a hrbil se nad nějaký složitým přístrojem.
„Co to děláš?“ zeptal se John a přistoupil blíž, aby si jeho výtvor prohlédl.
„Přístroj, který se bude hýbat sám od sebe bez vnějšího zdroje energie,“ odpověděl Sherlock a byl tak zabraný do své práce, že Johnovi nevěnoval ani krátký pohled.
„Myslíš perpetuum mobile?“
„Co prosím?“
„No tohle. Je to přece perpetuum mobile,“ ukázal John na doličný předmět.
„To není. Kdybys mě pořádně vnímal, říkal jsem, že je to přístroj, který...“
John už ho ale neposlouchal. S povzdychem si pomyslel, že Sherlock by potřeboval lekci základních lidských vědomostí.
Alert! POEZIE included.
Téma: Příbuzenská plemenitba
Název: Macondo
Fandom: Sto roků samoty
Úrsula Buendíová pohlédla na jejich dům. Její muž bloumal okolo svého místa u stromu, kde strávil poslední roky svého života. Nechala ho být, víc ji zajímalo, kdo je uvnitř.
Dům byl tichý a působil prázdně. Procházela jednotlivými pokoji a na nikoho stále nenarážela.
V mysli jí vyvstávaly vzpomínky na rodinu. Na své syny, Josého Arcadia a Aurleania, na dceru Amarantu. Bylo to už tak dávno, kdy se narodili, od té doby uběhla spousta času. Dům se za něj naplnil mnohými lidmi, jejími potomky, aby na jeho konci zase osaměl.
Žlutý list se prohnal kdysi bílou chodbou.
Všichni už byli mrtví.
Téma: Nástup!
Název: Odhalení
Fandom: Akta X
Přikradl se za roh starého nepoužívaného skladiště vojenské základny. Obezřetně se otočil, jestli ho někdo nesleduje. Vzduch byl čistý.
Vyhlídl si další místo, kde se schová, a nepozorovaně se k němu přemístil.
Cítil, že je blízko. Pravda tu na něj číhala, určitě někde za dalším rohem.
Po deseti minutách, kdy se plížil až ke svému domnělému cíli, to zaslechl.
„Vojíni, nástup!“
Opatrně se vyklonil, aby lépe viděl.
A to, co uviděl, ho naprosto ohromilo.
V řadě tam stáli stříbrně-šediví tvorové s velkou hlavou a černýma očima.
Zatajil dech. S očima navrch hlavy se k nim blížil.
A pak zazvonil budík.
Téma: Okno (ve verších)
Název: Snídaně
Fandom: Originální
Hrníček s čajem na parapetu
krásné ráno s medem z květu
paprsky slunce bíle zářící
chlapec s kolem o závod běžící
společnost smutná s konvicí čaje
sníh na střechách s jarem pomalu taje
bílý ubrus s pomněnkami
čekám marně se vzpomínkami
na tvůj návrat daleký
řekni, že za dveřmi jsi to ty.
Potichu brouká si auto na ulici
talíře smutně koukají na polici
prázdný hrnek a ty tu stále nejsi
chci ti dát talíř a říct ti: Dej si
snídaně je ponurá osamělá
koukám z okna posmutnělá
slunce je v poledni a já stále sama
ne, nemám ráda tahle rána.
Téma: Okno (nesoutěžní)
Název: Na Staré Praze
Fandom: Originální, inspirace románem Lord Mord od Miloše Urbana
Ozvěny kroků na Staré Praze
zní v temných ulic srdcích
slunce ti svítí na duši, je snáze
v houpavých ženiných bocích
Jen lehký krůček Starým městem
kde leží dlouhověcí muži
nesmíme věřit každým zvěstem
Masíčko stahuje jí kůži
Pohlédni k nebi šedavým vzduchem
Z okna tam na tebe zírá
zrzavá panenka se starým duchem
její krása skvělá a čirá
Hodinky zlaté vzal si už čas
čepel zbraně stále se leskne
neříkej, běžel jsi k ní zas
ta druhá oči má teskné
Tma padá na Starou Prahu
Pár kroků tě od bytu dělí
bojíš se - černý vrahu
my Pražané jsme bdělí
Téma: Perpetuum Mobile
Název: Nový vynález
Fandom: Sherlock BBC
Sherlock seděl u svého stolu a hrbil se nad nějaký složitým přístrojem.
„Co to děláš?“ zeptal se John a přistoupil blíž, aby si jeho výtvor prohlédl.
„Přístroj, který se bude hýbat sám od sebe bez vnějšího zdroje energie,“ odpověděl Sherlock a byl tak zabraný do své práce, že Johnovi nevěnoval ani krátký pohled.
„Myslíš perpetuum mobile?“
„Co prosím?“
„No tohle. Je to přece perpetuum mobile,“ ukázal John na doličný předmět.
„To není. Kdybys mě pořádně vnímal, říkal jsem, že je to přístroj, který...“
John už ho ale neposlouchal. S povzdychem si pomyslel, že Sherlock by potřeboval lekci základních lidských vědomostí.