Letošní pošta a seriály
Tak jsem už skoro měsíc znovu zaměstnancem České pošty a říkala jsem si, že o tom něco napíšu, abych pak měla odkud lovit vzpomínky a zážitky :p.
Letos mě přiřadili k takové celkem dobré skupině, vstřícného přivítání se mi ale (hned) nedostalo, jelikož po mém příchodu se rozjela plamenná diskuze o tom, kdo mě nechce zaučovat nejvíc. Nevýhodou zaučování brigádníka totiž spočívá v tom, že brigádník zůstává na rajónu zaučujícího a ten pak celý léto střídá působiště. Chápu tu nelibost, ale stejně. Nakonec mě přiklepli paní pošťačce jménem Kamila. Pořád jsem se pořádně nerozhodla, co si o ní mám myslet. V mnohém se shoduje s mojí loňskou zaučovatelkou, pod sluncem krávou největší, na druhou stranu má i nějaké celkem normální, příjemné vlastnosti a neksichtí se na mě pořád, jen příležitostně :D. Zbytek skupiny je strašně fajn, dvě kolegyně znám už z loňska a s polovinou skupiny si tykám, což mi vyhovuje, připadá mi, že je všechno takové jednodušší, když do domluvy (nutně rychlé a stručné) nemusím vkládat vykání. Taky sranda se tak dělá líp :).
Můj rajón je celkem v pohodě, jen je příšerně dlouhý - to ale všechny ve srovnání s loňskem. Myslím, že kdybych teď chodila svůj loňský rajón, bývám zpátky na poště nejpozději v jednu, v extrémních případech ve dvě/tři. Letos je návrat v jednu spíš utopie, podařilo se mi to zatím jen jednou. Tolik mě ale nebolí nohy, jelikož jsem si pořídila pohodlné boty. Respektive nejdřív jsem si koupila hezké boty, ale po týdnu se rozpadly, tak jsem je vyreklamovala a vyměnila je za nejhnusnější boty na světě. Tak jsem je označila, teď už to bude asi jejich přezdívka. Jsou ale vážně pohodlný, tak mi vyhovujou.
Obrovskou (ne)výhodou mého rajónu je množství důchodců. Denně jich mám průměrně tak patnáct (tím denně myslím samozřejmě dny, kdy důchody jsou), ale výjimkou není třeba 20, 25. A to už pak není sranda ani z hlediska limitu - každý okrsek má limit peněz, které může nést a za žádnou cenu ho nesmí přetáhnout. Mě se to stalo už dvakrát a to mám limit celkem vysoký. Jelikož tenhle článek hodlám nechat nezamčený, nebudu raději psát kolik, už tak je to roznášení peněz dost nebezpečný.
Co ještě... No, mám se fajn, i když se někdy domů dostanu až v sedm, v osm. Na poště mě to prostě baví :). Ale abych úplně mentálně nezakrněla, snažím se alespoň každý den po práci číst. Ve čtvrtek jsem dočetla Pravidla moštárny, moc se mi to líbilo a konec mě z nějakého důvodu hrozně dojal. Teď moc nevím do čeho se pustit dál. Zatím asi půjdu do sbírky povídek, kterou jsem dostala k narozeninám od kamarádky - jmenuje se Filologův sen a je od švédského spisovatele Björna Larssona, o němž jsem nikdy neslyšela, tak doufám, že to bude dobrý. Jinak jsem poslední dobou koukala na nějaké seriály, nejvíc mě asi nadchl Hannibal (mám z něj už spouuustu ikonek :p), i když jsem polovinu každého dílu (které jsou pojmenované vždy po nějakém francouzském pokrmu) strávila zakrýváním očí, ale to je prostě můj způsob koukání na horory. Doporučuji i všech milovníkům slashem, protože najít ho nezabere dlouho ;). Ještě koukám na Defiance, poměrně slušný sci-fi seriál plný mimozemšťanů, a s bráchou jako již tradičně sledujeme seriály s Gordonem Ramseym. Co na to říct, mám ráda reality show, kde něco vzniká, kde se soutěžící zdokonalují a ne jen předvádějí...
To bude ode mě asi vše... Ale... Ještě bonus s Hannibalem, jen pro ukázku :D.
Letos mě přiřadili k takové celkem dobré skupině, vstřícného přivítání se mi ale (hned) nedostalo, jelikož po mém příchodu se rozjela plamenná diskuze o tom, kdo mě nechce zaučovat nejvíc. Nevýhodou zaučování brigádníka totiž spočívá v tom, že brigádník zůstává na rajónu zaučujícího a ten pak celý léto střídá působiště. Chápu tu nelibost, ale stejně. Nakonec mě přiklepli paní pošťačce jménem Kamila. Pořád jsem se pořádně nerozhodla, co si o ní mám myslet. V mnohém se shoduje s mojí loňskou zaučovatelkou, pod sluncem krávou největší, na druhou stranu má i nějaké celkem normální, příjemné vlastnosti a neksichtí se na mě pořád, jen příležitostně :D. Zbytek skupiny je strašně fajn, dvě kolegyně znám už z loňska a s polovinou skupiny si tykám, což mi vyhovuje, připadá mi, že je všechno takové jednodušší, když do domluvy (nutně rychlé a stručné) nemusím vkládat vykání. Taky sranda se tak dělá líp :).
Můj rajón je celkem v pohodě, jen je příšerně dlouhý - to ale všechny ve srovnání s loňskem. Myslím, že kdybych teď chodila svůj loňský rajón, bývám zpátky na poště nejpozději v jednu, v extrémních případech ve dvě/tři. Letos je návrat v jednu spíš utopie, podařilo se mi to zatím jen jednou. Tolik mě ale nebolí nohy, jelikož jsem si pořídila pohodlné boty. Respektive nejdřív jsem si koupila hezké boty, ale po týdnu se rozpadly, tak jsem je vyreklamovala a vyměnila je za nejhnusnější boty na světě. Tak jsem je označila, teď už to bude asi jejich přezdívka. Jsou ale vážně pohodlný, tak mi vyhovujou.
Obrovskou (ne)výhodou mého rajónu je množství důchodců. Denně jich mám průměrně tak patnáct (tím denně myslím samozřejmě dny, kdy důchody jsou), ale výjimkou není třeba 20, 25. A to už pak není sranda ani z hlediska limitu - každý okrsek má limit peněz, které může nést a za žádnou cenu ho nesmí přetáhnout. Mě se to stalo už dvakrát a to mám limit celkem vysoký. Jelikož tenhle článek hodlám nechat nezamčený, nebudu raději psát kolik, už tak je to roznášení peněz dost nebezpečný.
Co ještě... No, mám se fajn, i když se někdy domů dostanu až v sedm, v osm. Na poště mě to prostě baví :). Ale abych úplně mentálně nezakrněla, snažím se alespoň každý den po práci číst. Ve čtvrtek jsem dočetla Pravidla moštárny, moc se mi to líbilo a konec mě z nějakého důvodu hrozně dojal. Teď moc nevím do čeho se pustit dál. Zatím asi půjdu do sbírky povídek, kterou jsem dostala k narozeninám od kamarádky - jmenuje se Filologův sen a je od švédského spisovatele Björna Larssona, o němž jsem nikdy neslyšela, tak doufám, že to bude dobrý. Jinak jsem poslední dobou koukala na nějaké seriály, nejvíc mě asi nadchl Hannibal (mám z něj už spouuustu ikonek :p), i když jsem polovinu každého dílu (které jsou pojmenované vždy po nějakém francouzském pokrmu) strávila zakrýváním očí, ale to je prostě můj způsob koukání na horory. Doporučuji i všech milovníkům slashem, protože najít ho nezabere dlouho ;). Ještě koukám na Defiance, poměrně slušný sci-fi seriál plný mimozemšťanů, a s bráchou jako již tradičně sledujeme seriály s Gordonem Ramseym. Co na to říct, mám ráda reality show, kde něco vzniká, kde se soutěžící zdokonalují a ne jen předvádějí...
To bude ode mě asi vše... Ale... Ještě bonus s Hannibalem, jen pro ukázku :D.
Click to view