Oranžové šílenství! (a jiné věci)
A nyní je čas na můj pravidelný, čtenářsky oblíbený článek o tom, co právě dělám, čtu, sleduju a tak vůbec.
Do Vánoc zbývá sedm dní, do konce světa pět, ale to není podstatné. Mám pár dárků. Potřebuju ještě někde schrastit asi milión dárků. Času je málo, navíc se mi do toho ani moc nechce, ale co už. Radost se dělat musí! (Ne, nemyslím to ironicky ;)). Letošní Vánoce jsou (respektive budou) stejně divné. Je to poprvé za celý můj život, co jsem nenapsala dopis Ježíškovi. Jednou to muselo přijít, ale prostě... je to zvláštní.
Vím o většině dárcích, co dostanu od maminky, jelikož jsme je kupovaly spolu, což prostě není ono! Co je to za Vánoce bez překvapení?
Naštěstí jsme už (konečně) dopekly cukroví. Máme ho zase strašně moc, nevím, co s ním budeme dělat. Ale snad je alespoň dobrý :).
Dokoukala jsem se na toho Draculu ve španělštině. Naučila jsem se několik důležitých frází a slovíček, které běžně užijete při konverzaci, cestování nebo nakupování: Soy Dracula. - los hijos de la noche - La sangre es la vida. - Dracula está muerto para siempre. - Nunca bebo vino. - las pesadillas - No me preguntes. Cítím se velmi poučeně. Ve srovnání s americkou verzí mají Španělé (Mexikáni) krásnější herečky, hudbu (ne krásnější hudbu, prostě hudbu ;)), směšného Drákulu a neskutečné souboje pohledů, hezčí herce, stroj na mlhu, výstřihy, lepší kameru a vačici místo pásovců. Moc se mi to líbilo, i když jsem tomu skoro nerozuměla. Propojení jazyků rules!
Právě čtu Pygmalion. Tedy, ještě jsem nezačala, jelikož čtu úvod o Shawovi, ale začnu :). Předtím jsem zpracovávala Pozdě k ránu od Hlaváčka. Líbilo, i když mě místy štval opakováním slov (hlavně: měsíc, mdlý, subtilní, viola,...).
Dnes se odehrála výjimečná akce - o které mluvím v nadpise. Z nějakého podivuhodného důvodu někoho napadlo uspořádat přátelák v basketu mezi Slovaňákem a Matyášem Lerchem (pro cizozemce - jiné brněnské gymnázium). Nejdřív to nikoho nezajímalo, jelikož se o tom moc nevědělo. Postupně to začalo nabývat nebývalých rozměrů. Vznikl plakát, placky, tým roztleskávaček, obrovská výstavka s fotkami našich hráčů a zvěst, že někdo naštval ředitele Lercha a ten nám v podstatě vyhlásil válku. Prý rozhodně nevyhrajeme. To naštvalo i naši paní řídící, přestože ji sport jinak vůbec nezajímá a basketbal obecně považuje za kravinu. Někteří byli až neúměrně nadšení. Řeklo se, že účast na zápase je povinná, každá třída musí mít doprovod asi tak tisíce učitelů, takže tam prostě musí jít skoro všichni. Mně to nevadilo, ale myslím, že někomu mohlo. A všichni jsme měli přijít v oranžové, soupeři v černé. Ukázalo se, že sehnat oranžové triko fakt není tak těžké, ale vybrat ze skříně náhodné černé je snazší. Někteří naši to pochopitelně ignorovali (například Tyrkysová...). To ovšem nic nemění na tom, že fanoušků Slovaňáku bylo daleko víc než podporovatelů Lerchu. Dokonce jsme měli i vuvuzelu! (Lerch měl bubny.) Basketbal neznám, nehraju a nijak mě nezajímá, ale atmosféra byla úžasná. Dělali jsme mexické vlny! Skandovali jsme! Měli jsme maskota! Rozleskávačky! Bylo vedro a dle očekávání jsme nakonec prohráli, i když jsme celou dobu vedli. Což je výkon, vzhledem k tomu, že Lerch se na basketbal specializuje a přijímá i idioty, pokud jsou dobří na basket. To, že jsme prohráli, se dalo čekat, ale navadí, stejně jsme lepší :). A to dopoledne bylo super.
A právě jsem viděla upoutávku na pohádku O perníkové chaloupce. V latině. O_o
HIC.
Do Vánoc zbývá sedm dní, do konce světa pět, ale to není podstatné. Mám pár dárků. Potřebuju ještě někde schrastit asi milión dárků. Času je málo, navíc se mi do toho ani moc nechce, ale co už. Radost se dělat musí! (Ne, nemyslím to ironicky ;)). Letošní Vánoce jsou (respektive budou) stejně divné. Je to poprvé za celý můj život, co jsem nenapsala dopis Ježíškovi. Jednou to muselo přijít, ale prostě... je to zvláštní.
Vím o většině dárcích, co dostanu od maminky, jelikož jsme je kupovaly spolu, což prostě není ono! Co je to za Vánoce bez překvapení?
Naštěstí jsme už (konečně) dopekly cukroví. Máme ho zase strašně moc, nevím, co s ním budeme dělat. Ale snad je alespoň dobrý :).
Dokoukala jsem se na toho Draculu ve španělštině. Naučila jsem se několik důležitých frází a slovíček, které běžně užijete při konverzaci, cestování nebo nakupování: Soy Dracula. - los hijos de la noche - La sangre es la vida. - Dracula está muerto para siempre. - Nunca bebo vino. - las pesadillas - No me preguntes. Cítím se velmi poučeně. Ve srovnání s americkou verzí mají Španělé (Mexikáni) krásnější herečky, hudbu (ne krásnější hudbu, prostě hudbu ;)), směšného Drákulu a neskutečné souboje pohledů, hezčí herce, stroj na mlhu, výstřihy, lepší kameru a vačici místo pásovců. Moc se mi to líbilo, i když jsem tomu skoro nerozuměla. Propojení jazyků rules!
Právě čtu Pygmalion. Tedy, ještě jsem nezačala, jelikož čtu úvod o Shawovi, ale začnu :). Předtím jsem zpracovávala Pozdě k ránu od Hlaváčka. Líbilo, i když mě místy štval opakováním slov (hlavně: měsíc, mdlý, subtilní, viola,...).
Dnes se odehrála výjimečná akce - o které mluvím v nadpise. Z nějakého podivuhodného důvodu někoho napadlo uspořádat přátelák v basketu mezi Slovaňákem a Matyášem Lerchem (pro cizozemce - jiné brněnské gymnázium). Nejdřív to nikoho nezajímalo, jelikož se o tom moc nevědělo. Postupně to začalo nabývat nebývalých rozměrů. Vznikl plakát, placky, tým roztleskávaček, obrovská výstavka s fotkami našich hráčů a zvěst, že někdo naštval ředitele Lercha a ten nám v podstatě vyhlásil válku. Prý rozhodně nevyhrajeme. To naštvalo i naši paní řídící, přestože ji sport jinak vůbec nezajímá a basketbal obecně považuje za kravinu. Někteří byli až neúměrně nadšení. Řeklo se, že účast na zápase je povinná, každá třída musí mít doprovod asi tak tisíce učitelů, takže tam prostě musí jít skoro všichni. Mně to nevadilo, ale myslím, že někomu mohlo. A všichni jsme měli přijít v oranžové, soupeři v černé. Ukázalo se, že sehnat oranžové triko fakt není tak těžké, ale vybrat ze skříně náhodné černé je snazší. Někteří naši to pochopitelně ignorovali (například Tyrkysová...). To ovšem nic nemění na tom, že fanoušků Slovaňáku bylo daleko víc než podporovatelů Lerchu. Dokonce jsme měli i vuvuzelu! (Lerch měl bubny.) Basketbal neznám, nehraju a nijak mě nezajímá, ale atmosféra byla úžasná. Dělali jsme mexické vlny! Skandovali jsme! Měli jsme maskota! Rozleskávačky! Bylo vedro a dle očekávání jsme nakonec prohráli, i když jsme celou dobu vedli. Což je výkon, vzhledem k tomu, že Lerch se na basketbal specializuje a přijímá i idioty, pokud jsou dobří na basket. To, že jsme prohráli, se dalo čekat, ale navadí, stejně jsme lepší :). A to dopoledne bylo super.
A právě jsem viděla upoutávku na pohádku O perníkové chaloupce. V latině. O_o
HIC.