► MOJE CESTA DO RUSKA VLAKEM Z ČESKÉ REPUBLIKY.◄

[petr_michalu]

ODJEZD Konečně mám to nejdůležitější v České republice vyřízené - ruské turistické vízum na 30 dní a běloruské tranzitní vízum, které je potřeba pro cestu vlakem a průjezd Běloruskem. Rozloučení s oběma syny, s oběma vnuky (mladšího jsem viděl poprvé v životě a to mu je již 14 měsíců). Potlačované slzy, které se nedají zastavit. Nestydím se za ně. Nejnutnější osobní věci sbalené, pár fotek, slovník a učebnice ruštiny a hlavně všechny osobní doklady a dokumenty. Téměř úplně bez peněz, bez jídla, ale s odhodláním, nadějí, vírou a přesvědčením, že jednám a dělám dobře. Nic víc, nic míň. Takto vybaven se vydávám na svou velkou cestu. Do Prahy na vlakové nádraží mě autem veze můj mladší syn Tomáš. Mám ho rád moc a moc. Však když jsem se kdysi před lety rozváděl, Tomáše mi svěřil soud při rozvodu do vlastní péče a Tomáš vyrůstal se mnou. Nyní je dospělý, je mu 28 let a veze mě do Prahy na vlak, abych odjel do neznáma do Ruska. Navždy. V kapse mám jen asi 2000 rublů, které jsem si vyměnil (více peněz jsem prostě neměl), Tomáš mi dá ještě na nádraží aspoň 50 euro. Více též nemohl. Nežije se snadno. Rychlé rozloučení, aby se člověk nestačil rozbrečet, objetí, podání ruky… ahoj. Tomáš odjíždí do své práce. Také již pracuje jako řidič luxusního autobusu a jezdí s autobusem po celé Evropě. Nu což… Jsem na vlakovém nádraží, čeká mě ještě jedno rozloučení. S jednou starší paní - Ruskou, která žije v České republice již více jak 30 let, snad již dokonce 40 let. Seznámili jsme se prostřednictvím facebooku, protože sdílíme naprosto stejné politické názory, fandíme Rusku a prezidentu Putinovi, nesnášíme USA, NATO, fašismus a EU. Vyprávěla mi už předtím, že nikdy nepoznala svého otce, ona se narodila a její otec, kterého nikdy ani neviděla, padl tehdy v roce 1942 při obraně Oděsy. Teď se tedy se mnou také přišla na vlakové nádraží rozloučit. Dokonce mi přinesla plnou tašku jídla na cestu do vlaku a na první dny pobytu v Rusku, protože znala moji situaci a věděla, že nemám žádné peníze, nic. Velice milá, hodná a laskavá paní. Jsme stále v kontaktu přes net a facebook. VE VLAKU Je 16. dubna 2016, 18.46 minut, já již konečně sedím ve vlaku ruských drah, vlak se jmenuje VLTAVA a odjíždím z pražského Hlavního nádraží tímto přímým vlakem z Prahy až do Moskvy. Přes Polsko, Bělorusko. Ještě jedna milá zajímavost. Než vlak opustí území České republiky, tak v Olomouci se ještě se mnou přijde rozloučit a podívat se na mě můj známý, kterého jsem též poznal prostřednictvím facebooku, jmenuje se František M. Přišel se se mnou rozloučit a chtěl mě spatřit i přes to, že v Olomouci se vlak zdržel pouze 2 minuty!! František opravdu přišel i se svou přítelkyní a její dcerou a popřáli mi šťastnou cestu a dobré pořízení v Rusku. František je též obdivovatel a příznivec Ruska a jednou by sem chtěl též přijít žít natrvalo. Na památku jsme si rychle udělali několik fotografií, které přikládám. Milé rozloučení. Cestování vlakem bylo velice příjemné a pohodlné. Personál vlaku milý a ochotný. V kupé jsme cestovali maximálně 4 osoby, v kupé byla lůžka. Cestoval jsem v kupé spolu se dvěma ženami, obě byly Rusky, jedna ale vystupovala v Minsku, druhá se mnou jela až do Moskvy. Ta druhá se jmenovala Valentina, pocházela až z Irkutska a v Praze byla asi 10 dní na dovolené. Během cesty jsme se seznámili, dokonce mě pozvala až k nim k Bajkalu do Irkutska. Cesta vlakem z Prahy do Moskvy trvala necelých 27 hodin. Jsem v Moskvě Dne 17. dubna 2016 ve 22. 43 minut moskevského času jsem dorazil do cíle - do Moskvy na Běloruské vlakové nádraží. JSEM V RUSKU, JSEM V MOSKVĚ a to poprvé v životě! Já byl v cíli své cesty, Valentina ještě pokračovala následující den vlakem až do Irkutska, kam prý dorazí vlakem až za 3 dny. Po cestě jsem byl unavený a rozlámaný, potřeboval jsem se vyspat. Valentina mi ještě poradila a ukázala na Běloruském vlakovém nádraží jeden hotel, kde ona měla rezervovaný nocleh. Naštěstí měli ještě v hotelu volné pokoje, tak holt jsem si musel zaplatit první spaní a první nocleh v Rusku. Nocleh mě stál 1000 rublů, zbylo mi jen dalších tisíc rublů a 50 euro. Na pokoji jsem se osprchoval, pojedl něco z tašky, kterou jsem dostal na cestu, a šel spát. Nevěděl jsem, co bude následující den, byl jsem již téměř úplně bez peněz, bez jídla. Věděl jsem jen, že nejsem žádný turista, že chci požádat na příslušných úřadech o azyl a že pravděpodobně zajdu ještě na české velvyslanectví zde v Moskvě. S tímto jsem šel spát. Moje první noc v Rusku. (další bude na pokračování) FOTO: - Moje známá z České republiky - Fira - Ruska, která žije již 40 let v České republice, přišla se se mnou rozloučit v Praze na nádraží a přinesla mi na cestu tašku jídla - Odjezd vlaku - jízdní řád (odjezd dne 16. 4. 2016 v 18.46 hod.) - Rozloučení se známým v Ostravě, 2 foto - S touto ženou jsem cestoval v kupé z Prahy do Moskvy. Ona je Ruska, jmenuje se Valentina, byla v Praze na dovolené a žije v Irkutsku, kam se vracela. Pozvala mě do Irkutska. - Nádraží Minsk - Nádraží Smolensk