Tůdle nůdle
Mno jo, tak jako nic.
Ale není to od Ziry hezký, naláká člověka na nízkou úroveň soutěže, a pak čtu ve vyhlášení, že vysoká úroveň. A že požádají pět dalších neumístěných o možnost uveřejnit příspěvky.
Tož to možná i mě.
Ale mají smolíka.
Drobet to vypulíruju a pošlu to do CKČ. Sice tam do mikro už jednu povídku mám připravenou, ale je úplně jiná, stylově. To znamená, že budu mít i čas nechat si to zbetit a tak...
Když jsem u toho CKČ, tak dávám vědět, že v letošním Kočasu, který bude mít křest na Parconu, je moje mikropovídka Projekt. Je to tak trochu Bradbury, trochu eighties. Co se mých mikro týče, tak myslím asi nejslabší, co jsem do CKČ kdy poslala, ale to rozhodně neznamená, že je špatná. Jestli chcete, tak si to kupte (jsou tam jako vůbec dobrý povídky), jestli si to chcete jen přečíst, tak to stihnete v knihkupectví za chvilku ;)
No ale vůbec je pro mě uplynulý rok soutěžně nějaký neplodný. Vidoucí druhé kolo, CKČ nominace nic (mikro bude pravděpodobně v Kočasu příští rok, ale stejně...), Padesátislůvky plichta a todle taky nic.
Ehm, jo. Jasněže mám furt ten špatnej pocit, že jsem měla dát vědět, protože prostě z principu. Jakože asi by to pro nějaké lidi bylo zdrojem stresů a tak, ale to... by teoreticky neměl být můj problém.
No a protože to pravděpodobně není naposled, kdy řeším takové dilema, a dávala bych vědět pomocí LJ, tak nevím... mám dávat vědět? Jaký časový limit byste brali jako nestresující? Nebo jste radši, když vám nikdo všelijaké soutěže necpe pod nos, protože to, co vás zajímá, si už tak nějak ohlídáte?
Osobně musím říct, že mě víc než ten týden času stresovala ta cena - deset tisíc je prostě strašně moc. Kdyby to bylo prostě jen... já nevím, rozumnější...
Nojo. Takže těch šest metrů látky, co jsem měla vyhlídnuto na ten plášť, je v háji. Leda bych dostala od bratra tajemný dar. Akorát je to děsně drahý.
Ale není to od Ziry hezký, naláká člověka na nízkou úroveň soutěže, a pak čtu ve vyhlášení, že vysoká úroveň. A že požádají pět dalších neumístěných o možnost uveřejnit příspěvky.
Tož to možná i mě.
Ale mají smolíka.
Drobet to vypulíruju a pošlu to do CKČ. Sice tam do mikro už jednu povídku mám připravenou, ale je úplně jiná, stylově. To znamená, že budu mít i čas nechat si to zbetit a tak...
Když jsem u toho CKČ, tak dávám vědět, že v letošním Kočasu, který bude mít křest na Parconu, je moje mikropovídka Projekt. Je to tak trochu Bradbury, trochu eighties. Co se mých mikro týče, tak myslím asi nejslabší, co jsem do CKČ kdy poslala, ale to rozhodně neznamená, že je špatná. Jestli chcete, tak si to kupte (jsou tam jako vůbec dobrý povídky), jestli si to chcete jen přečíst, tak to stihnete v knihkupectví za chvilku ;)
No ale vůbec je pro mě uplynulý rok soutěžně nějaký neplodný. Vidoucí druhé kolo, CKČ nominace nic (mikro bude pravděpodobně v Kočasu příští rok, ale stejně...), Padesátislůvky plichta a todle taky nic.
Ehm, jo. Jasněže mám furt ten špatnej pocit, že jsem měla dát vědět, protože prostě z principu. Jakože asi by to pro nějaké lidi bylo zdrojem stresů a tak, ale to... by teoreticky neměl být můj problém.
No a protože to pravděpodobně není naposled, kdy řeším takové dilema, a dávala bych vědět pomocí LJ, tak nevím... mám dávat vědět? Jaký časový limit byste brali jako nestresující? Nebo jste radši, když vám nikdo všelijaké soutěže necpe pod nos, protože to, co vás zajímá, si už tak nějak ohlídáte?
Osobně musím říct, že mě víc než ten týden času stresovala ta cena - deset tisíc je prostě strašně moc. Kdyby to bylo prostě jen... já nevím, rozumnější...
Nojo. Takže těch šest metrů látky, co jsem měla vyhlídnuto na ten plášť, je v háji. Leda bych dostala od bratra tajemný dar. Akorát je to děsně drahý.