No ty vole... (aneb jsem trapná)
Jsem trapná a budu ještě nějakou dobu trapná. Pro ty co to čirou náhodou neví tady mám ságu zdéli ság islandských o tom proč a na jaký způsob a taky na jak dlouho.
Tedy...
Trapná jsem začala být minulou sobotu, to je čtvrtého. A očekávám, že budu trapná tak minimálně ještě měsíc.
Neodvažuju se tvrdit, že jsem cosplayer. Já jsem si vždycky jen dělala kostýmy. Tak. Sranda musí být. Takže jsem začínala klasicky s obarveným kimonem a černými pruhy látky, předstírajíc Jedie/Sitha, podle toho, nač byla nálada. Postoupila jsem na kalhotovou sukni/pruhovou vestu/nátepníky, se střihy vynášenými dle pravítka (architekt si neuvědomil, že lidská postava se skládá z křivek) a taky jsem si hrála s několika dalšími experimenty, jako romulanskou uniformou (zapojena švadlena), dalšími dvěma verzemi Jedie/Sitha a podobnými věcmi. Prostě jsem se bavila, bylo mi v tom dobře a patřila jsem trochu víc do toho skutečného světa, o kterém si většinová populace myslí, že je to jen fikce. Ale jo, byla jsem kostýmák, i když ne cosplayer.
Účastnila jsem se pár cosplayových soutěží, ale to vždycky spíš jen jako zábavu. Nikdy jsem neměla nějaké aspirace. Šlo hlavně o ten zážitek.
... a pak vloni na PragoFFestu povídá Karel o Cosplay soutěži a na jak skvělé a vysoké úrovni jsou tam kostýmy. A jak je to tam super. A jak jsou tam šikovní lidé. A že první místo získalo 3D tiskárnu. Rozumíte, 3D tiskárnu. A možná taky říkal něco o tom, ať to taky zkusím. Protože žejo, já jsem přece jen kostýmák. Tahám kostýmy už roky a zlepšuju se (to neříkal, to si myslím sama).
Inu, já vloni měla jet do Bonnu na Hobbitcon, můj první zahraniční con. A v plánu jem měla výrobu kostýmu Dís, sestry Thorina (pro ty, co nevědí). Jo, to je ta, co ve filmu taky nebyla.
Odbočka ke strašidlu - jsem kostýmák, ne cosplayer. Vymýšlím si kostýmy, které zapadají do daného světa, nesnažím se replikovat kostýmy, které jsou někde viditelné. Dís!
Zpátky na hlavní trasu... bylo mi jasné, že na zahraničním conu, který je zaměřený na Hobita, bude hafo vysoce kvalitních kostýmů. A tož jsem zvedla laťku, protože jsem si nechtěla udělat ostudu.
A tak jsem si řekla: "Hmmm.. já vlastně příští rok budu mít kostým Dís. Teda, budu ho mít už v létě, ale na FF bych v něm umřela. To není kostým na léto. To je kostým na zimu. Hmmm..."
No, víte, jak to bývá. Do Bonnu jsem vše dodělávala na poslední chvíli a jako jo! Ale jako vždycky, tuhleto se nepovedlo tak úplně, tamto mohlo být lepší... hele, ale na úpravy je do PGF času dost!
Tak jo.
Pro představu - už jednou zde postovaná fotka z Bonnu:
V plánu bylo samozřejmě pořádně zamakat hlavně na detailech - chtělo to nový pásek a nové nátepníky. A jiné boty.
... už jsem vám říkala, že jsem si před pár lety udělala krátké školení na práci s kůží?
Druhá odbočka ke strašidlu - jdu takhle na podzim na šermířskou burzu a tam jsou zajímavý lidi. Spoustu z nich znám od vidění, i když mám špatnou paměť na tváře, ale oni očividně nemají a hlásí se ke mě. A tak tam člověk krouží a vrhá se na zajímavé materiály a tak... a já tam zahlídnu někoho, kdo je mi matně povědomý, ale já jemu očividně víc a povídám: "Hele, a mohl bys mi ty řemeny, jak je prodáváš, říznout i z tenčí kůže? Protože těch 5-6 mm je strašně silných. (Cwelf si objednal jediský pásek. Umímť udělat jediský pásek dle originálu). A on na to: "Přijď do dílny, já ti říznu."
Přišla jsem do dílny a zamilovala se. Znáte to, láska na první pohled. Ty kůže! Ty stroje! Ten smrádek!
No, slovo dalo slovo a směla jsem tam začít překážet a dělat si na vlastních věcech. Jo, a taky jsem si tam mohla vždycky odkoupit jen přesně tolik kůže, kolik jsem potřebovala, což, jak víme, je velice obtížné (a nechápu, proč píšu tak dlouhá souvětí...).
Druhou půlku ledna jsem prakticky žila v Dílně (budiž velké Ď). Teda buď jsem byla doma a starala se o manžela (viz Krize), nebo jsem byla v práci, nebo jsem byla v Dílně... práce tolik nebylo, v druhé půlce ledna.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jesti se přihlásím, nebo ne. Na palci jsem měla mozoly od jehly (všechno šité ručně), smrděla jsem chemií až za roh, pod nehty jsem měla neumytelnou barvu (je na kůže) a z výparů se mi motala hlava.
A pak jsem zjistila, že jsem o pár hodiln prošvihla deadline na přihlášku. Řekla jsem si, že to vzdám, ale nedalo mi to. Na poslední chvíli jsem si postříhala hudbu a přihlásila se, s omluvou, že pozdě.
8 je moje šťastné číslo. Odjakživa.
V pátek jsem byla víceméně v civilu, měla jsem tři přednášky a hlodala ve mě tréma. Koukala jsem po kostýmech, které se volně pohybovaly po conu, a měla nezřetelný dojem, že si se svým kostýmem udělám ostudu. Jako fakt. Teď to zní asi docela zvláštně, ale pořád jsem si říkala, že jsem kretén, že jdu do soutěže s vlastně poloprofi ne-li celoprofi cosplayerama, že o tom vím houby a že kolem je strašně moc strašně šikovných lidí.
Ém, jo. Taky jsem zjistila, že je letos zase ve hře 3D tiskárna. Wau! Ale co, já pracuju s přírodními materiály. Ale wau! Ale co, to se mě stejně netýká.
Na stánku Rebel Legion jsem obdivovala jednu v akci, ale snažila jsem se, aby to nevypadalo, že ji jako nějak odhaduju. Jako že si na ní myslím.
Hm, ty tištěné součástky na R2 vypadají fakt zajímavě...
Zjistila jsem si místo a čas předposouzení před porotou a jak se čas blížil, nervozita vzrůstala.
Vždyť já ani ty porotce neznám! To jsou nějací ti, cosplayeři, co to dělají na vážno! 40% z hodnocení je věrnost předloze! Kostýmák nemá předlohu, jede jen svět!
Nepřekvapilo mě, že se čas mého hodnocení posunul. Ke zpoždění dojde vždycky. Na osobu je vyhrazeno deset minut.
Pak přišla čekat i Silvara. Číslo 9.
Co k tomu říct. Měla to zatraceně hezký. Silvara to má vždycky zatraceně hezký. Ach. Jo.
No a po dalších několika věčnostech nervozity jsem byla na řadě.
První, co mě překvapilo, bylo, jak se na mě porotci usmívali. Zvlášť Arashi se úplně rozsvítila, a já jsem si pomyslela, že jsou hrozně milí, když se hnedka takhle zkraje pozitivně naladí. Ale protože času není nikdy dost, hned jsem skočila do představení kostýmu.
Jo, jsem trochu ukecaná. Možná to už víte. Něco málo si z toho ještě pamatuju...
"Nikdo mi neřekl, že dělat střihy je vlastně obtížný. A já jsem samouk. Tak jsem to netušila, a prostě jsem si vymyslela střihy..."
"Je to kanonická postava, ale z knihy. Ve filmu se nikde neobjevila, takže jsem nejdřív strávila hodiny zkoumáním všech encyklopedií... já mám všechny encyklopedie k filmu, to je úžasný, kolik práce na tom udělali... no hlavně aby se na mě člověk podíval a měl aspoň tušení z jakého fenoménu to je, když ho teda zná..."
"Zjistila jsem, že čím víc vrstev, tím víc trpaslík."
"Všechny postavy mají své barevné ladění, třeba Thorin je královská modrá a stříbrná a černá, takže jsem pro Dís zvolila tmavomodrou, modrošedou, černou... je to přece jen jeho sestra..."
"Je to víceméně cestovní kostým, teda na cestu, ale pořád je to princezna..."
"Jsem úchyl, takže chci, abych v kostýmu relaivně pohodlně vydržela. Čtyři vrstvy a jsem v pohodě!"
"Materiál, materiál, materiál. Spodní tunika je hedvábí vyšívané zlatou nití... šáhněte si, hele. Jo. A tady, jak vidíte, je vyšitá kytička. Oni trpaslíci jsou sice přísně geometričtí, ale jejich ženy mají florální motivy povolené, třeba v záběrech z Dolu v prvním filmu byly trpaslice s kytičkovanými rukávy..."
"Mithril. To samozřejmě není mithril, to je černá hedvábná síťovina proplétaná stříbrnou nití... jsou to dvě vrstvy, protože jedna vrstva se hýbala špatně. Tohle se chová jako opravdový mithril. Akorát jsem to celý musela šít v ruce, protože tohle vám šicí stroj nevezme. Jo a lemy... přišívané ručně, hele. Takhle to navazuje, ani rozdíl není vidět..."
"No a tunika. Ono je to vlastně dost podle Thorinovy siluety z prvního filmu. To je dyftýn, ten drží krásně tvar, a je vypasovaný a sedí mi a to se mi povedlo! Ale je vražda to šít. Teda v těch víc vrstvách."
"Jo, vestička. To je kůže, protože čím vyšší postavení, tím luxusnější materiály a ta královská rodina má kůži, Thorin, Fili i Kili. To jsem sehnala tuhle oděvní jehnětinu... ono s tím bylo docela práce, protože to je nějak barvené a potom přebarvované na kamenech, takže to má takový nepravidelný vzor od hřbetu.. takže se podle toho musel vynášet střih. A to bylo skoro jako sesazování vzoru, akorát že na kůži. Je to úžasně jemný, sáhněte si."
"Nátepníky. Ty jsem si sama navrhovala i dělala, je to ruční šití, dvoumilimetrová hovězina na dvoumilimerové hovězině, černě probarvené.. tenhle detail je srstnatá kozička. Je to šité na čtyřech jehlách, protože jak se to překrývá.. jo, a tohle se mi povedlo, to vázání takhle mám protažený, a ani zavazovat to nemusím, to prostě jak dotáhnu, tak to drží, takže je to úžasně přizpůsobivý."
"Pásek. Ten jsem si navrhla ještě než vyšla poslední encyklopedie, co je v ní detail Thorinova pásku z Bitvy pěti armád, jak se vrhá do boje, a tam je to hrozně podobný design! To mě potěšilo, že jsem toho ducha tak trefila.. dokonce to má taky stejně prošívaný! Jo, to je šitý na osmi jehlách... protože čtyři proplétací proužky, které se kříží a dvě jehly na jeden... to jsem si dala. Ale vypadá to dobře. Jo, ručně, tohle na stroji neuděláte. Jo, a taky je to na té kozičce. Sponu jsem sehnala na Ebayi, akorát tam byl žlutý bakelit, tak jsem ho přebarvila na metalicky modrou..."
"A můžeme se podívat na tvůj meč?"
"Jo, jasně, ale ještě jsem vám chtěla ukázat tuhle taštičku, tam mám všechny ty důležité věci jako Palantír a kapesník a podobně a peníze ne, ty mám tady ve váčku u pasu, ale moc jich tam teda už nemám. To je taky šitý ručně, hele, tam je taky ta kozička, ono ty nátepníky, pásek, i ta brašna k sobě takhle sedí dohromady."
"Tak tady je ten meč, je navrhovaný lehce podle mečů z Jezerního města... Dís samozřejmě jako princezna mečem nebojovala, ale tohle mohla někde popadnout jako víceméně velký lidský nůž. Teda navrhovala jsem si to, to jo, ale nekovala, to zase ne. Našla jsem si na burze šikovného kováře, co měl hezké nože, a domluvili jsme se a pak jsem mu poslala návrh a on mi posílal jak to vypadá a já mu do toho kreslila jak přesně si to představuju. Jo, a ta rukojeť mi je přesně do ruky, ono většina těch věcí se sežene na pánskou ruku a to by na mě bylo moc velký, ale tohle je teda na mě."
"Jo, ta pochva je na míru, ale to bylo skoro hned..."
"A co boty?"
"Jo! Boty! Tak to byl problém, protože trpaslíci nemají špičaté boty a můžou mít kulaté špičky, ale to zase spíš ty nižšího postavení.. vyšší mají hranatý. A já jsem dlouho koukala a pak jsem sehnala jedny úplně přesný. Akorát Dís je do černa a tyhle byly hnědé."
"Tyhle jsou černé..."
"Jsou fakt černé, protože já je nabarvila. Teda dalo mi docela práce vyzkoumat čím to vzít, aby to dobře drželo a vypadalo, protože tohle je jelenice, ale teď jsou černé."
"Jé, no, paruka. Tu jsem taky dlouho sháněla, protože mám strašně malou hlavu, takže musím zkoušet. A pak jsem jednu sehnala a dala jsem ji na sebe a koukám a krása a všechno a znáte to... za pět minut... vedro, umřu. Tak jsem si řekla, že trpaslice stejně musí mít účes... sedum hodin! A to jsem myslela, že to bude hned! Jako profík by to měl za dvě za tři, ale když ono se to v tý dýlce hrozně cuchalo..."
"Jo, mám vousy, jenom takhle jako málo, ale koukala jsem jak navrhovali trpaslice a některé z nich měly jenom takové drobné vousky... a hlavně aby mi to sedělo k obličeji. Jo, nechala jsem si je dělat podle svého návrhu, to zase taky neumím, ještě. A co mě teda potěšilo je to, že jsou z úplně přesně stejného materiálu, jako se používal ve filmech, to je jačí srst. Oni lidi, co vyrábí fousy u nás dělají s jaky rádi, ono to má tu výhodu, že se to skvělě barví na jakýkoliv odstín..."
"Sukně. To jsem sehnala takovou zajímavě tkanou bavlnu... je kolová, hele. A vzor je sesazovaný, že ani nepoznám jak. Kolovka. Na zem. Už nikdy."
Kolem a kolem musím říct, že jsem si to předposouzení ohromně užila. Mohla jsem mluvit s lidmi, které to opravu zajímalo, o detailech. Dalo mi tolik práce vytvořit ten kostým tak, aby odpovídaly různé zajímavé drobnosti, a oni byli ochotní to poslouchat a opravdu to chtěli slyšet! A to jsem jim toho spoustu zapomněla říct. Třeba i to, že jsem si půjčila závaží na nohy, abych získala ten pocit jaké to je, chodit jako trpaslík, a že jsem si navičovala ten správný druh pohybu...
Cwelf říká, že jsem vevnitř strávila 26 minut.
Já jsem nevěděla, že cosplayeři jsou takhle strašně prima! Děsně ráda bych s nima někdy zašla na kafe a na čaj a probírala věci kolem kostýmů a projekty ve vývoji a tak, poslechla si, co dělají a s čím pracují. Hrozně mě to nabudilo do dalších projektů.
No, hlavní cosplay představení. Vašku, sorry, mám tě ráda, ale tohle jsi nevychytal. Já vím, že byl problém s prostory. Ale to mini podium v herní hale, kde v tu samou dobu probíhaly i hry, nebyl nejlepší nápad.
Jo, den předtím jsem na to podium vlezla a zkusila si, jestli při předvaděčce nespadnu dolů.
Nespadla jsem.
Dokonce ani načisto ne.
Byla jsem hrozně nervózní. Naštěstí Dís nervózní nebyla. Takhle, kdybych tu zatracenou hudbu slyšela, bylo by to mnohem lepší.
Příště budu vědět, jak to zaonačit líp.
Slezla jsem dolů a byla jsem frustrovaná. Dís zůstala nahoře.
Hned jsem napsala Blance, že je to v háji. Protože hudba mě nechala na holičkách. A je to hotový a budu čtvrtá.
A ohromě se mi ulevilo! Je to hotový, budu čtvrtá, nemusím s nervovat!
Bylo nás hrozně málo, celkově. Teda dosti povedené kostýmy, ale pořád hrozně málo. Takže jsme všichni dostali Pravdaceny.
Nevím, co mají lidi proti Pravdacenám. Některé ty knížky byly docela pěkné, a ty úžasně úchylné horory jsou ideální k šítí při douhých zimních večerech! (Něco vám na obrazovce ječí, ale víte, že to je hovadina, tak ani nemusíte zvedat oči od stehování.)
Pak vyhlašovali favority poroty. Tam jsem nebyla.
Well, okej.
Pak vyhlašovali cenu diváků. Tu jsem nezískala.
To se dalo předpokládat.
Pak vyhlašovali třetí místo. To byla Silvara.
Už jsem vám říkala, že to měla fakt hezký?
Pak druhý místo. To byla Jane.
A víte, že si ten zatracenej OBLEK šila úplně sama?
A já tam povídám k Cwelfovi: "Čtvrtá. Budu čtvrtá."
A porota začne nějak hrozně tó, chválit. A o průzkumu a o práci a o technikách a já tomu nemůžu věřit.
A Cwelf do mě šťouchá.
A pak to z poroty vypadne a já jsem první.
Ty vole.
Je to už dýl než týden, ale pořád ty vole.
Gratulují mi a ja pořád říkam jenom: "Vy jste se zbláznili. Vy jste se úplně zbláznili."
Tohle se stává těm ostatním. Tohle se stává JEN těm ostatním.
Kostýmák cosplay prostě nevyhraje. Nikdy. To prostě nejde. Já jsem jiná kategorie, já si můžu snít a vůbec, ale budu čvrtá. Vždycky.
Akorátže nejsem.
Dostávám 3D tiskárnu.
Je to mrcha těžká, ale kdo dva týdny bušil a prošíval v Dílně, má na to trénink.
Jsem totálně mimo, jsou nějaké fotky, já gratuluju Silvaře a Jane a pořád mám dojem, že někdo řekne, že omyl. Že jsem čtvrtá.
Slézám z podia a jsem trapná. A mimo. A Zuzka se ke mě vrhá a taky Cwelf a gratulují mi. I úplně cizí lidi mi gratulují (tak mám blbou paměť na obličeje, no!) a nikdo nevypadá, že mi bude říkat, že se stal omyl.
No a pak tam přijde takový člověk a já už se taky chystám, že mi bude gratulovat, a z něj jen vypadne: "Neprodáš tu tiskárnu?"
"Ne!" já na to.
"My bychom ji potřebovali. Je na ni teď hrozná čekací doba!"
"Ne!"
"A co s ní budeš dělat?"
"Kostýmy, ne?"
Tak.
Pak tak nějak povlávám až mě spřízněné duše, které na rozdíl ode mě nejsou úplně mimo a trapné, odvlečou před Harryho Pottera, posadí a napojí tekutinou (Pila jsem přes den! To ty nervy!). Vodou, ne alkoholem, jo? Jsem přehřátá, to ty nervy. Konečně mi napadne sundat paruku.
Svoboda.
Ne, já nekolabovala, vážně ne. To jen tak vypadalo. A nervy.
"Po divadle jsem na tom byla hůř."
Probíhá stabilizace, zavodnění, najezení a tak.
Ceny jsou vážně pěkný.
A pak 3D tiskárna, jo?
Po půlnoci přesun k Zuzce na přespání, protože domů mi jaksi nic nejede. Zuz je zlatá. Cestou vysazujeme Cwelfa i s 3D tiskárnou, dokud si v pracovně neudělám pořádek aby se tu nepoškodila, zůstane nevybalená u něj.
... a už víte, že jsem vyhrála 3D tiskárnu?
Já dělám s "živými" materiály... látkou, kůží, dřevem. Kovové doplňky.
Co s ní budu dělat?
"Vytisknu si světelný meč! A blaster!"
A taky si vytisknu precizní formy. Jo, na doplňky.
A taky na tvarování kůže za mokra.
Je čas postoupit na další level.
Tedy...
Trapná jsem začala být minulou sobotu, to je čtvrtého. A očekávám, že budu trapná tak minimálně ještě měsíc.
Neodvažuju se tvrdit, že jsem cosplayer. Já jsem si vždycky jen dělala kostýmy. Tak. Sranda musí být. Takže jsem začínala klasicky s obarveným kimonem a černými pruhy látky, předstírajíc Jedie/Sitha, podle toho, nač byla nálada. Postoupila jsem na kalhotovou sukni/pruhovou vestu/nátepníky, se střihy vynášenými dle pravítka (architekt si neuvědomil, že lidská postava se skládá z křivek) a taky jsem si hrála s několika dalšími experimenty, jako romulanskou uniformou (zapojena švadlena), dalšími dvěma verzemi Jedie/Sitha a podobnými věcmi. Prostě jsem se bavila, bylo mi v tom dobře a patřila jsem trochu víc do toho skutečného světa, o kterém si většinová populace myslí, že je to jen fikce. Ale jo, byla jsem kostýmák, i když ne cosplayer.
Účastnila jsem se pár cosplayových soutěží, ale to vždycky spíš jen jako zábavu. Nikdy jsem neměla nějaké aspirace. Šlo hlavně o ten zážitek.
... a pak vloni na PragoFFestu povídá Karel o Cosplay soutěži a na jak skvělé a vysoké úrovni jsou tam kostýmy. A jak je to tam super. A jak jsou tam šikovní lidé. A že první místo získalo 3D tiskárnu. Rozumíte, 3D tiskárnu. A možná taky říkal něco o tom, ať to taky zkusím. Protože žejo, já jsem přece jen kostýmák. Tahám kostýmy už roky a zlepšuju se (to neříkal, to si myslím sama).
Inu, já vloni měla jet do Bonnu na Hobbitcon, můj první zahraniční con. A v plánu jem měla výrobu kostýmu Dís, sestry Thorina (pro ty, co nevědí). Jo, to je ta, co ve filmu taky nebyla.
Odbočka ke strašidlu - jsem kostýmák, ne cosplayer. Vymýšlím si kostýmy, které zapadají do daného světa, nesnažím se replikovat kostýmy, které jsou někde viditelné. Dís!
Zpátky na hlavní trasu... bylo mi jasné, že na zahraničním conu, který je zaměřený na Hobita, bude hafo vysoce kvalitních kostýmů. A tož jsem zvedla laťku, protože jsem si nechtěla udělat ostudu.
A tak jsem si řekla: "Hmmm.. já vlastně příští rok budu mít kostým Dís. Teda, budu ho mít už v létě, ale na FF bych v něm umřela. To není kostým na léto. To je kostým na zimu. Hmmm..."
No, víte, jak to bývá. Do Bonnu jsem vše dodělávala na poslední chvíli a jako jo! Ale jako vždycky, tuhleto se nepovedlo tak úplně, tamto mohlo být lepší... hele, ale na úpravy je do PGF času dost!
Tak jo.
Pro představu - už jednou zde postovaná fotka z Bonnu:
V plánu bylo samozřejmě pořádně zamakat hlavně na detailech - chtělo to nový pásek a nové nátepníky. A jiné boty.
... už jsem vám říkala, že jsem si před pár lety udělala krátké školení na práci s kůží?
Druhá odbočka ke strašidlu - jdu takhle na podzim na šermířskou burzu a tam jsou zajímavý lidi. Spoustu z nich znám od vidění, i když mám špatnou paměť na tváře, ale oni očividně nemají a hlásí se ke mě. A tak tam člověk krouží a vrhá se na zajímavé materiály a tak... a já tam zahlídnu někoho, kdo je mi matně povědomý, ale já jemu očividně víc a povídám: "Hele, a mohl bys mi ty řemeny, jak je prodáváš, říznout i z tenčí kůže? Protože těch 5-6 mm je strašně silných. (Cwelf si objednal jediský pásek. Umímť udělat jediský pásek dle originálu). A on na to: "Přijď do dílny, já ti říznu."
Přišla jsem do dílny a zamilovala se. Znáte to, láska na první pohled. Ty kůže! Ty stroje! Ten smrádek!
No, slovo dalo slovo a směla jsem tam začít překážet a dělat si na vlastních věcech. Jo, a taky jsem si tam mohla vždycky odkoupit jen přesně tolik kůže, kolik jsem potřebovala, což, jak víme, je velice obtížné (a nechápu, proč píšu tak dlouhá souvětí...).
Druhou půlku ledna jsem prakticky žila v Dílně (budiž velké Ď). Teda buď jsem byla doma a starala se o manžela (viz Krize), nebo jsem byla v práci, nebo jsem byla v Dílně... práce tolik nebylo, v druhé půlce ledna.
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jesti se přihlásím, nebo ne. Na palci jsem měla mozoly od jehly (všechno šité ručně), smrděla jsem chemií až za roh, pod nehty jsem měla neumytelnou barvu (je na kůže) a z výparů se mi motala hlava.
A pak jsem zjistila, že jsem o pár hodiln prošvihla deadline na přihlášku. Řekla jsem si, že to vzdám, ale nedalo mi to. Na poslední chvíli jsem si postříhala hudbu a přihlásila se, s omluvou, že pozdě.
8 je moje šťastné číslo. Odjakživa.
V pátek jsem byla víceméně v civilu, měla jsem tři přednášky a hlodala ve mě tréma. Koukala jsem po kostýmech, které se volně pohybovaly po conu, a měla nezřetelný dojem, že si se svým kostýmem udělám ostudu. Jako fakt. Teď to zní asi docela zvláštně, ale pořád jsem si říkala, že jsem kretén, že jdu do soutěže s vlastně poloprofi ne-li celoprofi cosplayerama, že o tom vím houby a že kolem je strašně moc strašně šikovných lidí.
Ém, jo. Taky jsem zjistila, že je letos zase ve hře 3D tiskárna. Wau! Ale co, já pracuju s přírodními materiály. Ale wau! Ale co, to se mě stejně netýká.
Na stánku Rebel Legion jsem obdivovala jednu v akci, ale snažila jsem se, aby to nevypadalo, že ji jako nějak odhaduju. Jako že si na ní myslím.
Hm, ty tištěné součástky na R2 vypadají fakt zajímavě...
Zjistila jsem si místo a čas předposouzení před porotou a jak se čas blížil, nervozita vzrůstala.
Vždyť já ani ty porotce neznám! To jsou nějací ti, cosplayeři, co to dělají na vážno! 40% z hodnocení je věrnost předloze! Kostýmák nemá předlohu, jede jen svět!
Nepřekvapilo mě, že se čas mého hodnocení posunul. Ke zpoždění dojde vždycky. Na osobu je vyhrazeno deset minut.
Pak přišla čekat i Silvara. Číslo 9.
Co k tomu říct. Měla to zatraceně hezký. Silvara to má vždycky zatraceně hezký. Ach. Jo.
No a po dalších několika věčnostech nervozity jsem byla na řadě.
První, co mě překvapilo, bylo, jak se na mě porotci usmívali. Zvlášť Arashi se úplně rozsvítila, a já jsem si pomyslela, že jsou hrozně milí, když se hnedka takhle zkraje pozitivně naladí. Ale protože času není nikdy dost, hned jsem skočila do představení kostýmu.
Jo, jsem trochu ukecaná. Možná to už víte. Něco málo si z toho ještě pamatuju...
"Nikdo mi neřekl, že dělat střihy je vlastně obtížný. A já jsem samouk. Tak jsem to netušila, a prostě jsem si vymyslela střihy..."
"Je to kanonická postava, ale z knihy. Ve filmu se nikde neobjevila, takže jsem nejdřív strávila hodiny zkoumáním všech encyklopedií... já mám všechny encyklopedie k filmu, to je úžasný, kolik práce na tom udělali... no hlavně aby se na mě člověk podíval a měl aspoň tušení z jakého fenoménu to je, když ho teda zná..."
"Zjistila jsem, že čím víc vrstev, tím víc trpaslík."
"Všechny postavy mají své barevné ladění, třeba Thorin je královská modrá a stříbrná a černá, takže jsem pro Dís zvolila tmavomodrou, modrošedou, černou... je to přece jen jeho sestra..."
"Je to víceméně cestovní kostým, teda na cestu, ale pořád je to princezna..."
"Jsem úchyl, takže chci, abych v kostýmu relaivně pohodlně vydržela. Čtyři vrstvy a jsem v pohodě!"
"Materiál, materiál, materiál. Spodní tunika je hedvábí vyšívané zlatou nití... šáhněte si, hele. Jo. A tady, jak vidíte, je vyšitá kytička. Oni trpaslíci jsou sice přísně geometričtí, ale jejich ženy mají florální motivy povolené, třeba v záběrech z Dolu v prvním filmu byly trpaslice s kytičkovanými rukávy..."
"Mithril. To samozřejmě není mithril, to je černá hedvábná síťovina proplétaná stříbrnou nití... jsou to dvě vrstvy, protože jedna vrstva se hýbala špatně. Tohle se chová jako opravdový mithril. Akorát jsem to celý musela šít v ruce, protože tohle vám šicí stroj nevezme. Jo a lemy... přišívané ručně, hele. Takhle to navazuje, ani rozdíl není vidět..."
"No a tunika. Ono je to vlastně dost podle Thorinovy siluety z prvního filmu. To je dyftýn, ten drží krásně tvar, a je vypasovaný a sedí mi a to se mi povedlo! Ale je vražda to šít. Teda v těch víc vrstvách."
"Jo, vestička. To je kůže, protože čím vyšší postavení, tím luxusnější materiály a ta královská rodina má kůži, Thorin, Fili i Kili. To jsem sehnala tuhle oděvní jehnětinu... ono s tím bylo docela práce, protože to je nějak barvené a potom přebarvované na kamenech, takže to má takový nepravidelný vzor od hřbetu.. takže se podle toho musel vynášet střih. A to bylo skoro jako sesazování vzoru, akorát že na kůži. Je to úžasně jemný, sáhněte si."
"Nátepníky. Ty jsem si sama navrhovala i dělala, je to ruční šití, dvoumilimetrová hovězina na dvoumilimerové hovězině, černě probarvené.. tenhle detail je srstnatá kozička. Je to šité na čtyřech jehlách, protože jak se to překrývá.. jo, a tohle se mi povedlo, to vázání takhle mám protažený, a ani zavazovat to nemusím, to prostě jak dotáhnu, tak to drží, takže je to úžasně přizpůsobivý."
"Pásek. Ten jsem si navrhla ještě než vyšla poslední encyklopedie, co je v ní detail Thorinova pásku z Bitvy pěti armád, jak se vrhá do boje, a tam je to hrozně podobný design! To mě potěšilo, že jsem toho ducha tak trefila.. dokonce to má taky stejně prošívaný! Jo, to je šitý na osmi jehlách... protože čtyři proplétací proužky, které se kříží a dvě jehly na jeden... to jsem si dala. Ale vypadá to dobře. Jo, ručně, tohle na stroji neuděláte. Jo, a taky je to na té kozičce. Sponu jsem sehnala na Ebayi, akorát tam byl žlutý bakelit, tak jsem ho přebarvila na metalicky modrou..."
"A můžeme se podívat na tvůj meč?"
"Jo, jasně, ale ještě jsem vám chtěla ukázat tuhle taštičku, tam mám všechny ty důležité věci jako Palantír a kapesník a podobně a peníze ne, ty mám tady ve váčku u pasu, ale moc jich tam teda už nemám. To je taky šitý ručně, hele, tam je taky ta kozička, ono ty nátepníky, pásek, i ta brašna k sobě takhle sedí dohromady."
"Tak tady je ten meč, je navrhovaný lehce podle mečů z Jezerního města... Dís samozřejmě jako princezna mečem nebojovala, ale tohle mohla někde popadnout jako víceméně velký lidský nůž. Teda navrhovala jsem si to, to jo, ale nekovala, to zase ne. Našla jsem si na burze šikovného kováře, co měl hezké nože, a domluvili jsme se a pak jsem mu poslala návrh a on mi posílal jak to vypadá a já mu do toho kreslila jak přesně si to představuju. Jo, a ta rukojeť mi je přesně do ruky, ono většina těch věcí se sežene na pánskou ruku a to by na mě bylo moc velký, ale tohle je teda na mě."
"Jo, ta pochva je na míru, ale to bylo skoro hned..."
"A co boty?"
"Jo! Boty! Tak to byl problém, protože trpaslíci nemají špičaté boty a můžou mít kulaté špičky, ale to zase spíš ty nižšího postavení.. vyšší mají hranatý. A já jsem dlouho koukala a pak jsem sehnala jedny úplně přesný. Akorát Dís je do černa a tyhle byly hnědé."
"Tyhle jsou černé..."
"Jsou fakt černé, protože já je nabarvila. Teda dalo mi docela práce vyzkoumat čím to vzít, aby to dobře drželo a vypadalo, protože tohle je jelenice, ale teď jsou černé."
"Jé, no, paruka. Tu jsem taky dlouho sháněla, protože mám strašně malou hlavu, takže musím zkoušet. A pak jsem jednu sehnala a dala jsem ji na sebe a koukám a krása a všechno a znáte to... za pět minut... vedro, umřu. Tak jsem si řekla, že trpaslice stejně musí mít účes... sedum hodin! A to jsem myslela, že to bude hned! Jako profík by to měl za dvě za tři, ale když ono se to v tý dýlce hrozně cuchalo..."
"Jo, mám vousy, jenom takhle jako málo, ale koukala jsem jak navrhovali trpaslice a některé z nich měly jenom takové drobné vousky... a hlavně aby mi to sedělo k obličeji. Jo, nechala jsem si je dělat podle svého návrhu, to zase taky neumím, ještě. A co mě teda potěšilo je to, že jsou z úplně přesně stejného materiálu, jako se používal ve filmech, to je jačí srst. Oni lidi, co vyrábí fousy u nás dělají s jaky rádi, ono to má tu výhodu, že se to skvělě barví na jakýkoliv odstín..."
"Sukně. To jsem sehnala takovou zajímavě tkanou bavlnu... je kolová, hele. A vzor je sesazovaný, že ani nepoznám jak. Kolovka. Na zem. Už nikdy."
Kolem a kolem musím říct, že jsem si to předposouzení ohromně užila. Mohla jsem mluvit s lidmi, které to opravu zajímalo, o detailech. Dalo mi tolik práce vytvořit ten kostým tak, aby odpovídaly různé zajímavé drobnosti, a oni byli ochotní to poslouchat a opravdu to chtěli slyšet! A to jsem jim toho spoustu zapomněla říct. Třeba i to, že jsem si půjčila závaží na nohy, abych získala ten pocit jaké to je, chodit jako trpaslík, a že jsem si navičovala ten správný druh pohybu...
Cwelf říká, že jsem vevnitř strávila 26 minut.
Já jsem nevěděla, že cosplayeři jsou takhle strašně prima! Děsně ráda bych s nima někdy zašla na kafe a na čaj a probírala věci kolem kostýmů a projekty ve vývoji a tak, poslechla si, co dělají a s čím pracují. Hrozně mě to nabudilo do dalších projektů.
No, hlavní cosplay představení. Vašku, sorry, mám tě ráda, ale tohle jsi nevychytal. Já vím, že byl problém s prostory. Ale to mini podium v herní hale, kde v tu samou dobu probíhaly i hry, nebyl nejlepší nápad.
Jo, den předtím jsem na to podium vlezla a zkusila si, jestli při předvaděčce nespadnu dolů.
Nespadla jsem.
Dokonce ani načisto ne.
Byla jsem hrozně nervózní. Naštěstí Dís nervózní nebyla. Takhle, kdybych tu zatracenou hudbu slyšela, bylo by to mnohem lepší.
Příště budu vědět, jak to zaonačit líp.
Slezla jsem dolů a byla jsem frustrovaná. Dís zůstala nahoře.
Hned jsem napsala Blance, že je to v háji. Protože hudba mě nechala na holičkách. A je to hotový a budu čtvrtá.
A ohromě se mi ulevilo! Je to hotový, budu čtvrtá, nemusím s nervovat!
Bylo nás hrozně málo, celkově. Teda dosti povedené kostýmy, ale pořád hrozně málo. Takže jsme všichni dostali Pravdaceny.
Nevím, co mají lidi proti Pravdacenám. Některé ty knížky byly docela pěkné, a ty úžasně úchylné horory jsou ideální k šítí při douhých zimních večerech! (Něco vám na obrazovce ječí, ale víte, že to je hovadina, tak ani nemusíte zvedat oči od stehování.)
Pak vyhlašovali favority poroty. Tam jsem nebyla.
Well, okej.
Pak vyhlašovali cenu diváků. Tu jsem nezískala.
To se dalo předpokládat.
Pak vyhlašovali třetí místo. To byla Silvara.
Už jsem vám říkala, že to měla fakt hezký?
Pak druhý místo. To byla Jane.
A víte, že si ten zatracenej OBLEK šila úplně sama?
A já tam povídám k Cwelfovi: "Čtvrtá. Budu čtvrtá."
A porota začne nějak hrozně tó, chválit. A o průzkumu a o práci a o technikách a já tomu nemůžu věřit.
A Cwelf do mě šťouchá.
A pak to z poroty vypadne a já jsem první.
Ty vole.
Je to už dýl než týden, ale pořád ty vole.
Gratulují mi a ja pořád říkam jenom: "Vy jste se zbláznili. Vy jste se úplně zbláznili."
Tohle se stává těm ostatním. Tohle se stává JEN těm ostatním.
Kostýmák cosplay prostě nevyhraje. Nikdy. To prostě nejde. Já jsem jiná kategorie, já si můžu snít a vůbec, ale budu čvrtá. Vždycky.
Akorátže nejsem.
Dostávám 3D tiskárnu.
Je to mrcha těžká, ale kdo dva týdny bušil a prošíval v Dílně, má na to trénink.
Jsem totálně mimo, jsou nějaké fotky, já gratuluju Silvaře a Jane a pořád mám dojem, že někdo řekne, že omyl. Že jsem čtvrtá.
Slézám z podia a jsem trapná. A mimo. A Zuzka se ke mě vrhá a taky Cwelf a gratulují mi. I úplně cizí lidi mi gratulují (tak mám blbou paměť na obličeje, no!) a nikdo nevypadá, že mi bude říkat, že se stal omyl.
No a pak tam přijde takový člověk a já už se taky chystám, že mi bude gratulovat, a z něj jen vypadne: "Neprodáš tu tiskárnu?"
"Ne!" já na to.
"My bychom ji potřebovali. Je na ni teď hrozná čekací doba!"
"Ne!"
"A co s ní budeš dělat?"
"Kostýmy, ne?"
Tak.
Pak tak nějak povlávám až mě spřízněné duše, které na rozdíl ode mě nejsou úplně mimo a trapné, odvlečou před Harryho Pottera, posadí a napojí tekutinou (Pila jsem přes den! To ty nervy!). Vodou, ne alkoholem, jo? Jsem přehřátá, to ty nervy. Konečně mi napadne sundat paruku.
Svoboda.
Ne, já nekolabovala, vážně ne. To jen tak vypadalo. A nervy.
"Po divadle jsem na tom byla hůř."
Probíhá stabilizace, zavodnění, najezení a tak.
Ceny jsou vážně pěkný.
A pak 3D tiskárna, jo?
Po půlnoci přesun k Zuzce na přespání, protože domů mi jaksi nic nejede. Zuz je zlatá. Cestou vysazujeme Cwelfa i s 3D tiskárnou, dokud si v pracovně neudělám pořádek aby se tu nepoškodila, zůstane nevybalená u něj.
... a už víte, že jsem vyhrála 3D tiskárnu?
Já dělám s "živými" materiály... látkou, kůží, dřevem. Kovové doplňky.
Co s ní budu dělat?
"Vytisknu si světelný meč! A blaster!"
A taky si vytisknu precizní formy. Jo, na doplňky.
A taky na tvarování kůže za mokra.
Je čas postoupit na další level.