Story: Dance - OF
„Já ti to nedovolím. Ve tvém stavu už nezatančíš nic, Ladrieli.“
„Hlupáku.“
„Ty.....“
„Idiote.“
„Jak se... Ladrieli, zabije tě to! Tělo v takovém stavu už letheinský tanec nevydrží.“
„Já vím.“
„...“
„...“
„Přesně o to ti jde.“
„Bystrý kluk.“
...
Trvalo to příliš krátko. My... oba jsme s tím počítali. Šli jsme do toho s tím, že víme, že to bude brzo pryč.
Přišlo to příliš rychle.
Já se nikdy neměl zamilovat.
Tys mi to nikdy neměl dovolit.
...
Smrtelní jsou tak křehcí. Ani se nenaděješ, umřou ti.
A nemůžeš za nimi.
...Matka nás proklela.
Kolikrát jsem přemýšlel nad tím, co jsme jí udělali.
Pamatuji si ještě, jaké to bylo dotýkat se tvých vlasů? Jaký to byl pocit, když tvá Energie proudila v mých žílách, a když tě ta moje postupně ničila? Jaký to byl pocit být s tebou jednou bytostí, dýchat a hýbat se a dotýkat se a proplétat se a cítít a žít?
Byl jsi můj anděl.
Byl jsi můj anděl v černém hedvábí a já byl tvůj bůh.
Byl jsem tvůj bůh a jsem tvůj vrah.
Nemohl jsem ti říct to patetické ‘jednou se tam nahoře setkáme’.
Nesetkáme. Já tam nepřijdu.
...
„Znáš snad krásnější smrt než takovou?“
„Je to příliš brzy! Kdybys přestal, pak ještě pár let, možná...“
„Je to poslední hranice, kdy ho ještě dovedu dokončit.“
„Nemůžeš-“
„Andaemone.“
„Já tě miluju. Proč chceš po mně...? “
„Právě proto.“
...
Může být nádherné něco, co je studené a mrtvé? Chladné a bílé a nehybné jako kámen?
Človíčku, byl jsi blázen.
Oba jsme byli šílení.
Nejnádhernější umění, jaké existuje.
Letheine. Slovo ze starého jazyka, které dávno ztratilo původní význam někde v prachu dějin.
Letheine. Výměna a spojení. Let a pád. Kámen v nehybnosti a voda v pohybu. Svoboda a volnost a boj a láska a smrt.
Letheine. Který s bohem můžeš skutečně tančit jenom jednou, a já ti můžu říct, že tys to udělal.
Může být nádherné něco, co je studené a mrtvé?
Ale ovšem. Ty.
...
...
„Na co myslíš?“ zeptá se černovlasý mladík a natočí hlavu jeho směrem.
...Jak dlouho už tam sedíš, hochu?
„Jen na něco, co bylo hodně dávno.“
Hraje si s rukávem bílé tuniky. To zlaté lemování je docela hezké.
„Budeš mi to vyprávět?“
„Jednou možná. Máme věky.“
Mladý muž mlčí.
„Zatančíš si se mnou znova? Rád se tě dotýkám.“
Andaemon se usměje.
„Jistě.“
Natáhne štíhlou ruku a dotkne se jeho prstů. Široký rukáv splývá k zemi.
Vstává a drží jeho dlaň a vytáhne ho nahoru a on si pokládá hlavu na jeho rameno a nechá se obejmnout.
Jsi jeden z těch, o které nepřijdu.
Odsouzený žít. Jako já. Jako my.
...
V sálu na nejvyšším poschodí tančí bílý anděl se slepým chlapcem.
A Siel poslouchá jejich kroky.
A na nebe se tiše snáší tma.
„Hlupáku.“
„Ty.....“
„Idiote.“
„Jak se... Ladrieli, zabije tě to! Tělo v takovém stavu už letheinský tanec nevydrží.“
„Já vím.“
„...“
„...“
„Přesně o to ti jde.“
„Bystrý kluk.“
...
Trvalo to příliš krátko. My... oba jsme s tím počítali. Šli jsme do toho s tím, že víme, že to bude brzo pryč.
Přišlo to příliš rychle.
Já se nikdy neměl zamilovat.
Tys mi to nikdy neměl dovolit.
...
Smrtelní jsou tak křehcí. Ani se nenaděješ, umřou ti.
A nemůžeš za nimi.
...Matka nás proklela.
Kolikrát jsem přemýšlel nad tím, co jsme jí udělali.
Pamatuji si ještě, jaké to bylo dotýkat se tvých vlasů? Jaký to byl pocit, když tvá Energie proudila v mých žílách, a když tě ta moje postupně ničila? Jaký to byl pocit být s tebou jednou bytostí, dýchat a hýbat se a dotýkat se a proplétat se a cítít a žít?
Byl jsi můj anděl.
Byl jsi můj anděl v černém hedvábí a já byl tvůj bůh.
Byl jsem tvůj bůh a jsem tvůj vrah.
Nemohl jsem ti říct to patetické ‘jednou se tam nahoře setkáme’.
Nesetkáme. Já tam nepřijdu.
...
„Znáš snad krásnější smrt než takovou?“
„Je to příliš brzy! Kdybys přestal, pak ještě pár let, možná...“
„Je to poslední hranice, kdy ho ještě dovedu dokončit.“
„Nemůžeš-“
„Andaemone.“
„Já tě miluju. Proč chceš po mně...? “
„Právě proto.“
...
Může být nádherné něco, co je studené a mrtvé? Chladné a bílé a nehybné jako kámen?
Človíčku, byl jsi blázen.
Oba jsme byli šílení.
Nejnádhernější umění, jaké existuje.
Letheine. Slovo ze starého jazyka, které dávno ztratilo původní význam někde v prachu dějin.
Letheine. Výměna a spojení. Let a pád. Kámen v nehybnosti a voda v pohybu. Svoboda a volnost a boj a láska a smrt.
Letheine. Který s bohem můžeš skutečně tančit jenom jednou, a já ti můžu říct, že tys to udělal.
Může být nádherné něco, co je studené a mrtvé?
Ale ovšem. Ty.
...
...
„Na co myslíš?“ zeptá se černovlasý mladík a natočí hlavu jeho směrem.
...Jak dlouho už tam sedíš, hochu?
„Jen na něco, co bylo hodně dávno.“
Hraje si s rukávem bílé tuniky. To zlaté lemování je docela hezké.
„Budeš mi to vyprávět?“
„Jednou možná. Máme věky.“
Mladý muž mlčí.
„Zatančíš si se mnou znova? Rád se tě dotýkám.“
Andaemon se usměje.
„Jistě.“
Natáhne štíhlou ruku a dotkne se jeho prstů. Široký rukáv splývá k zemi.
Vstává a drží jeho dlaň a vytáhne ho nahoru a on si pokládá hlavu na jeho rameno a nechá se obejmnout.
Jsi jeden z těch, o které nepřijdu.
Odsouzený žít. Jako já. Jako my.
...
V sálu na nejvyšším poschodí tančí bílý anděl se slepým chlapcem.
A Siel poslouchá jejich kroky.
A na nebe se tiše snáší tma.