24. díl - Victorie se loučí
Naposled jsme zanechali rodinu Frankensteinových ve frapantní situaci, kdy Victorie naprosto "znemožnila" oba otce a poprvé se naplno projevila její bohémsky excentrická povaha.Už teď je ale téměř jisté, že z ní bude velká umělkyně a k té nějaký ten skandálek prostě patří... Severus se na to ale dívá jinak a několik dní s Victorií takřka nepromluvil.
Aspoň že Larry si z toho nic nedělá.
A s úsměvem vzpomíná na dobu, kdy k nim Viktorie přišla coby malá holčička. Jako by to bylo včera, když ji poprvé posadili do školního autobusu...
...a o pár let později z něj vystupuje jako málem dospělá slečna.
Když přinesla poslední vysvědčení, už z ní byla mladá dáma, která ví, co chce a udělá všechno pro to, aby toho dosáhla.
Dnes bude v rodičovském domě spát naposledy... Asi nebude moct ani zamhouřit oka, jak se na Akademii těší. Žádný dozor, bude se moct vídat s Claudií a kdo ví, třeba se seznámí i s někým novým...
Jaká asi bude tamní studentská móda? Neměla by náhodou změnit účes?
Třeba takhle...?
...nebo takhle?
Zhlíží se v zrcadle a doufá, že si první den neutrhne ostudu...
Na poslední chvíli by se ještě ráda udobřila s Cecílií, se kterou se zle poštěkaly po tom ostudném večírku, kdy ji přinutili bavit se s tím kdoví odkud přivandrovalým chlápkem.
Záhy zjistí, že sestra není doma, ale chůva jí prozradí, že Cilka jela do zbrojovky a že se pravděpodobně vrátí až hodně pozdě.
Viktorie si půjčí rodinné auto a zajede do Port Innsmouthu. Mrzelo by ji, kdyby se s Cecílií rozešla ve zlém a možná tak už nadosmrti mezi nimi ležel stín vzájemného nepochopení a odcizení.
Zaparkovala u Rocca - hned naproti zbrojovce. Ale co nevidí - po chodníku si to vykračuje Armandova afektovaná sestřenka Diana. Tuctová bloncka v sukýnce, ze které jí málem leze zadek, odsoudí její vizáž Victorie a zamíří k vrátnici.
Diana ji ostentativně přehlíží jako širé rodné lány - co jiného jí po té ostudě taky zbývá...?
Ve skutečnosti ji ale zaregistrovala náramně dobře a sotva Victorie zmizela za dveřmi vrátnice, ukradne z jejího auta zapomenuté klíčky. V duchu už se baví představou "té malé Frankensteinové", neschopně poskakující kolem.
Mezitím:
"Promiň, že jsem na tebe předtím tak vyjela, Vicky," obejme svou sestřičku, kterou má - i přes skutečnost, že jsou každá z úplně jiného těsta - nesmírně ráda.
Rodinné drama je, zdá se, zdárně zažehnáno...
...a sestry se rozhodnou jet společně do rodičovského domu, aby svoje přátelství zpečetily skleničkou jablečného vína z vlastní úrody...
"Mám tu auto, svezu tě," řekne Victorie, ale záhy zjistí ztrátu. "To byla určitě ta mrcha Diana" a vypráví o svém setkání Cilce.
"Až ji příště potkám, nadělám z ní karbanátky!"
"Zvládnem to i bez klíčků," uklidní ji sestra, vyrve krytku drátů a propojí je. "Tohle mě naučil Dan," vzpomene si se smíchem na rtech a motor hned naskočí.
"Nechci vidět, jak se na to bude tvářit Severus," zakoulí očima Vicky.
"To ti můžu říct hned..."
Domů dojely poměrně brzy, ale víno, které vypily na rozloučenou, Victorii neudělalo vůbec dobře...
"Doufám, že si to vezmeš k srdci a nebudeš jak utržená ze řetězu, sotva tě spustíme z očí," šklebí se Larry po poslední společné snídani.
"A ne aby sis z něj brala příklad. Jeden alkoholik v rodině stačí. Tady máš nějaké kapesné," zavrčí Severus, zakrývaje dojetí. "Až si najdeš nějakou brigádu, vrátíš mi, co jsem musel zaplatit za opravu auta," zvedne významně obočí.
Victorie sklopí uši a pro jednou je za poslušnou dceru.
Pak všem vlepí pusu a rozloučí se...
...a celá natěšená na nový domov odjede vstříc novým zážitkům...
"Co teď budeme dělat?" šibalsky se usměje Larry.
"O něčem bych věděl..."
Konec 24. části
Na další díl tudy.
Aspoň že Larry si z toho nic nedělá.
A s úsměvem vzpomíná na dobu, kdy k nim Viktorie přišla coby malá holčička. Jako by to bylo včera, když ji poprvé posadili do školního autobusu...
...a o pár let později z něj vystupuje jako málem dospělá slečna.
Když přinesla poslední vysvědčení, už z ní byla mladá dáma, která ví, co chce a udělá všechno pro to, aby toho dosáhla.
Dnes bude v rodičovském domě spát naposledy... Asi nebude moct ani zamhouřit oka, jak se na Akademii těší. Žádný dozor, bude se moct vídat s Claudií a kdo ví, třeba se seznámí i s někým novým...
Jaká asi bude tamní studentská móda? Neměla by náhodou změnit účes?
Třeba takhle...?
...nebo takhle?
Zhlíží se v zrcadle a doufá, že si první den neutrhne ostudu...
Na poslední chvíli by se ještě ráda udobřila s Cecílií, se kterou se zle poštěkaly po tom ostudném večírku, kdy ji přinutili bavit se s tím kdoví odkud přivandrovalým chlápkem.
Záhy zjistí, že sestra není doma, ale chůva jí prozradí, že Cilka jela do zbrojovky a že se pravděpodobně vrátí až hodně pozdě.
Viktorie si půjčí rodinné auto a zajede do Port Innsmouthu. Mrzelo by ji, kdyby se s Cecílií rozešla ve zlém a možná tak už nadosmrti mezi nimi ležel stín vzájemného nepochopení a odcizení.
Zaparkovala u Rocca - hned naproti zbrojovce. Ale co nevidí - po chodníku si to vykračuje Armandova afektovaná sestřenka Diana. Tuctová bloncka v sukýnce, ze které jí málem leze zadek, odsoudí její vizáž Victorie a zamíří k vrátnici.
Diana ji ostentativně přehlíží jako širé rodné lány - co jiného jí po té ostudě taky zbývá...?
Ve skutečnosti ji ale zaregistrovala náramně dobře a sotva Victorie zmizela za dveřmi vrátnice, ukradne z jejího auta zapomenuté klíčky. V duchu už se baví představou "té malé Frankensteinové", neschopně poskakující kolem.
Mezitím:
"Promiň, že jsem na tebe předtím tak vyjela, Vicky," obejme svou sestřičku, kterou má - i přes skutečnost, že jsou každá z úplně jiného těsta - nesmírně ráda.
Rodinné drama je, zdá se, zdárně zažehnáno...
...a sestry se rozhodnou jet společně do rodičovského domu, aby svoje přátelství zpečetily skleničkou jablečného vína z vlastní úrody...
"Mám tu auto, svezu tě," řekne Victorie, ale záhy zjistí ztrátu. "To byla určitě ta mrcha Diana" a vypráví o svém setkání Cilce.
"Až ji příště potkám, nadělám z ní karbanátky!"
"Zvládnem to i bez klíčků," uklidní ji sestra, vyrve krytku drátů a propojí je. "Tohle mě naučil Dan," vzpomene si se smíchem na rtech a motor hned naskočí.
"Nechci vidět, jak se na to bude tvářit Severus," zakoulí očima Vicky.
"To ti můžu říct hned..."
Domů dojely poměrně brzy, ale víno, které vypily na rozloučenou, Victorii neudělalo vůbec dobře...
"Doufám, že si to vezmeš k srdci a nebudeš jak utržená ze řetězu, sotva tě spustíme z očí," šklebí se Larry po poslední společné snídani.
"A ne aby sis z něj brala příklad. Jeden alkoholik v rodině stačí. Tady máš nějaké kapesné," zavrčí Severus, zakrývaje dojetí. "Až si najdeš nějakou brigádu, vrátíš mi, co jsem musel zaplatit za opravu auta," zvedne významně obočí.
Victorie sklopí uši a pro jednou je za poslušnou dceru.
Pak všem vlepí pusu a rozloučí se...
...a celá natěšená na nový domov odjede vstříc novým zážitkům...
"Co teď budeme dělat?" šibalsky se usměje Larry.
"O něčem bych věděl..."
Konec 24. části
Na další díl tudy.