Wilhelm Müller - důstojný Sommerfeldův nástupce anebo ničitel mnichovské teoretické tradice?
Napsal uživatel mila_jj dne 11. Duben 2017 - 22:13.
DMD Bonus č. 3 pro 12. 4. 2017. Téma: Kozel zahradníkem - Rozhovor
Úvodní poznámka:
Mnichov, 22. ledna 1942
Po více než čtyřech letech po skončení řádné profesury Arnolda Sommerfelda, 1. 12. 1939, byl na místo profesora teoretické fyziky Mnichovské univerzity jmenován Wilhelm Müller. Po třech letech na profesorské stolici již jednoznačně prokázal, jakým směrem povede vysokoškolskou výuku fyziky. Jedná se o osobnost značně kontraverzní - některými zatracovanou, jinými obdivovanou. Zeptali jsme se tedy přímo pana profesora.
Fandom:
Věda ve sto slovech
Drabble:
"Vážený pane profesore, jaká byla podle Vás příčina Vašeho jmenování profesorem teoretické fyziky?"
"Rozhodnutí Říšského ministerstva školství."
"Nicméně odbornou veřejnost zarazilo, jak může být profesorem teoretické fyziky člověk, který nepublikuje v odborných časopisech, ba ani není členem Německé fyzikální společnosti. Můžete nám to vysvětlit?"
"Jsem věrný našemu Vůdci a povedu studenty k nové, německé fyzice."
"Jsou tu i takoví, kteří tvrdí, že jste měl zůstat ředitelem Ústavu pro letectví. Po třech letech ve funkci Vás nazývají dokonce hrobařem teoretické fyziky..."
"Prandtl a Ramsauer? Pan ministr mi jejich dopisy četl. Moc jsme se s Göringem nasmáli. NSDAP své členy padnout nenechá!"
Závěrečná poznámka:
Již na počátku vlády nacistů formovali někteří fyzikové, především Johannes Stark a Philipp Lenard, ideu tzv. německé fyziky - čisté fyziky oproštěné od nánosů vědeckých výsledků Židů a jejich spolupracovníků. Tak se na index dostala Einsteinova teorie relativity a výsledky Wernera Heissenberga (kvantová mechanika), který tvrdil, že relativita prostě k odbornému fyzikálnímu teoretickému vzdělávání patří. Vysloužil si tak odsudek v novinách, vyšetřování gestapem i své nezvolení na místo po profesoru Sommerfeldovi.
Zvolení Müllera bylo tedy politickým rozhodnutím, které se odpůrcům německé fyziky (především Max von Laue) nepodařilo zvrátit. Brzo se však na ministerstvo začaly hrnout stížnosti v uvedeném duchu. Nicméně, s Müllerem se univerzita rozloučila až v pětačtyřicátém roce.
Originál je publikován na http://sosaci.net/node/25210
DMD Bonus č. 3 pro 12. 4. 2017. Téma: Kozel zahradníkem - Rozhovor
Úvodní poznámka:
Mnichov, 22. ledna 1942
Po více než čtyřech letech po skončení řádné profesury Arnolda Sommerfelda, 1. 12. 1939, byl na místo profesora teoretické fyziky Mnichovské univerzity jmenován Wilhelm Müller. Po třech letech na profesorské stolici již jednoznačně prokázal, jakým směrem povede vysokoškolskou výuku fyziky. Jedná se o osobnost značně kontraverzní - některými zatracovanou, jinými obdivovanou. Zeptali jsme se tedy přímo pana profesora.
Fandom:
Věda ve sto slovech
Drabble:
"Vážený pane profesore, jaká byla podle Vás příčina Vašeho jmenování profesorem teoretické fyziky?"
"Rozhodnutí Říšského ministerstva školství."
"Nicméně odbornou veřejnost zarazilo, jak může být profesorem teoretické fyziky člověk, který nepublikuje v odborných časopisech, ba ani není členem Německé fyzikální společnosti. Můžete nám to vysvětlit?"
"Jsem věrný našemu Vůdci a povedu studenty k nové, německé fyzice."
"Jsou tu i takoví, kteří tvrdí, že jste měl zůstat ředitelem Ústavu pro letectví. Po třech letech ve funkci Vás nazývají dokonce hrobařem teoretické fyziky..."
"Prandtl a Ramsauer? Pan ministr mi jejich dopisy četl. Moc jsme se s Göringem nasmáli. NSDAP své členy padnout nenechá!"
Závěrečná poznámka:
Již na počátku vlády nacistů formovali někteří fyzikové, především Johannes Stark a Philipp Lenard, ideu tzv. německé fyziky - čisté fyziky oproštěné od nánosů vědeckých výsledků Židů a jejich spolupracovníků. Tak se na index dostala Einsteinova teorie relativity a výsledky Wernera Heissenberga (kvantová mechanika), který tvrdil, že relativita prostě k odbornému fyzikálnímu teoretickému vzdělávání patří. Vysloužil si tak odsudek v novinách, vyšetřování gestapem i své nezvolení na místo po profesoru Sommerfeldovi.
Zvolení Müllera bylo tedy politickým rozhodnutím, které se odpůrcům německé fyziky (především Max von Laue) nepodařilo zvrátit. Brzo se však na ministerstvo začaly hrnout stížnosti v uvedeném duchu. Nicméně, s Müllerem se univerzita rozloučila až v pětačtyřicátém roce.
Originál je publikován na http://sosaci.net/node/25210