Samhain po x-té
Poslouchám Pipes of Pan od Damh the Barda a snažím se přinutit sem napsat něco málo o mém letošním Samhainu. Ač ještě tak úplně není, píšu už teď, protože kolem doby jeho slavení sem určitě nenapíšu své zážitky a pak na to stejně budu líná. :)
Ráno, když jsem šla kolem tichého hřbitova, kde na pár hrobech svítily svíčky a propíjely se tak do mrazivé mlhy, brouzdala se šustivým listím, ač jsem už i tak nestíhala, a poslouchala Chopina, zpozorovala jsem ve vzduchu něco, co nemám příliš ráda. To zlověstné ticho, které symbolizuje klid před bouří. Vzpomínala jsem na chvíle, kdy jsem tohle cítila a co se stalo bezprostředně po nich. Ach, ta podzimní nostalgie...
Vzpomněla jsem si ale také na svůj starý blog (složité myšlenkové pochody) a... Já nesnáším self reklamu, ale tohle si prostě přečíst musíte! Melounová party
Nechci sem pořád dokola opakovat ty známé historky o černých svíčkách, vosku, který se záhadně dostal až na strop, a zrezivělém srpu, jímž jsme "řezaly" "posvěcené" "jablko" (dobře, ty poslední uvozovky si škrtněte, fakt to bylo jabko). Zkrátka a dobře pro mě Samhain znamená vždy naprosto zásadní období, i když ne vždy nejšťastnější.
Jestli tohle má být konec roku a máme si přát něco do nového, chci, aby nás všechny tahle zima šetřila trochu víc, než ta předchozí. Ti, co zažili v mé společnsoti prosinec, jistě vědí. Ale taky si moc přeju, aby Bohové chránili všechny lidi, kteří kráčí stezkami vlastní duše, protože tyhle cesty jsou mnohdy krkolomné a osud si rád s lidmi pohrává. A nevěřím tomu, že některé věci jsou jen náhoda, protože pak by poslední dva roky (ano, od Samhainu 2004) byly čistě náhodným cosi.
Buďte požehnáni, mí drazí!
Ráno, když jsem šla kolem tichého hřbitova, kde na pár hrobech svítily svíčky a propíjely se tak do mrazivé mlhy, brouzdala se šustivým listím, ač jsem už i tak nestíhala, a poslouchala Chopina, zpozorovala jsem ve vzduchu něco, co nemám příliš ráda. To zlověstné ticho, které symbolizuje klid před bouří. Vzpomínala jsem na chvíle, kdy jsem tohle cítila a co se stalo bezprostředně po nich. Ach, ta podzimní nostalgie...
Vzpomněla jsem si ale také na svůj starý blog (složité myšlenkové pochody) a... Já nesnáším self reklamu, ale tohle si prostě přečíst musíte! Melounová party
Nechci sem pořád dokola opakovat ty známé historky o černých svíčkách, vosku, který se záhadně dostal až na strop, a zrezivělém srpu, jímž jsme "řezaly" "posvěcené" "jablko" (dobře, ty poslední uvozovky si škrtněte, fakt to bylo jabko). Zkrátka a dobře pro mě Samhain znamená vždy naprosto zásadní období, i když ne vždy nejšťastnější.
Jestli tohle má být konec roku a máme si přát něco do nového, chci, aby nás všechny tahle zima šetřila trochu víc, než ta předchozí. Ti, co zažili v mé společnsoti prosinec, jistě vědí. Ale taky si moc přeju, aby Bohové chránili všechny lidi, kteří kráčí stezkami vlastní duše, protože tyhle cesty jsou mnohdy krkolomné a osud si rád s lidmi pohrává. A nevěřím tomu, že některé věci jsou jen náhoda, protože pak by poslední dva roky (ano, od Samhainu 2004) byly čistě náhodným cosi.
Buďte požehnáni, mí drazí!